DrowRanger Ten přístup vašich je fakt šílenej!!! Úplně se mi chce brečet za to dítě. (Byla jsem taky "nemazlivá" a dodnes jsem nepřišla na chuť tý všeobecný objímací kultuře, co se tu nějak rozmohla)
Mně je DrowRanger a hlavně jejího synka tak líto, když to čtu! Musela jsem tchánům taky leccos vysvětlit, s tou přemírou podnětů to taky bylo na palici. Mimino, které udrží pozornost pět minut a děda na něj dorážel, ať se postopadesáté zasměje, když už byl očividně otrávený a natahoval na pláč, aby si to mohl natočit ještě z tohoto úhlu
, to mě vždycky brali čerti. Nejtěžší bylo vysvětlit, že chodit si pohrát se synkem hned po návratu ze školky, není dobrý nápad. Roční děcko, které sedm hodin strávilo s cizími lidmi, na mně po zbytek dne doslova viselo, potřeboval si mou nepřítomnost vynahradit a do toho vždycky přišli tcháni a divili se, že je nevrlý. Totéž chvíli po 300 km jízdě autem nebo chvíli po tom, co odešla návštěva se třemi dětmi. Dlouho nemohli pochopit, že to děcko potřebuje taky někdy chvíli klidu.