Vcera bylo ve zpravach, ze se v sobotu v noci v nasi ctvrti strilelo, a ze osmnactilety kluk to neprezil. Tak jsem se zacala modlit, aby to nebyl jeden z mych vejlupku. A dnes rano mi volal jeho kamarad, ze ano, ze to skutecne byl jeden z mych, takovej super kluk. Jeho maminka se uz pred casem rozhodla odsud odstehovat, aby mu pomohla distacovat se od kamaradu, kteri na nej maji spatny vliv. Takze rodina uz skoro rok bydli v Minnesote, ale kluk sem obcas musi kvuli soudu. No a takhle to dopadlo...
Jeste ze jsem zmenila obor, protoze tohle je opravdu o nervy!
