Candance Jo, neměla, ale už to budou 3 roky, takže jsem si říkala, že to se tak nějak přejde a zvyknu si, že jsem neměla žádnou rekonvalescenci...Naopak jsem měla euforický stavy, ty ale docela rychle odezněly a od té doby to jde jak na houpačce nahoru dolů.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Luna drzim pesti, at reseni najdes 
a po sve vlastni zkusenosti bych sla hned na nemocenskou a odpocivala, delala hezke veci. Nevim, jestli jeste chodis na psychoterapii, ale mne moc pomaha ujasnit si co chci, nechci, jak s cim nalozit... Vyhoreni je svina, u me to bouchlo po roce stresu, unavy a zdravotnich problemu v rijnu, bylo to strasny trapeni a bolelo to moc na tele i na dusi. 
Porad nejsem ok, lepsi se to jen malymi krucky. Tak opatrne.
Luna Ty složitý a nedořešený věci se prostě střádají, absence rekonvalescence v tom hraje určitě nemalou roli. Vem si nemocenskou a hlavně - zkus sehnat odbornou pomoc, někoho, kdo ti nejen pomůže utřídit si priority, nálady a možnosti ale bude i realistický, nenechá tě spadnout do sebelítosti, letargie a depresí. Doma si budou muset uvědomit, že nemoc má konsekvence, nejde lusknout prsty a vše mít zpět. Doufám, že tě muž bude brát vážně, že to není jen nějaký rozmar.
Vyhoření je hnusná věc a velmi těžko se z něj dostává (ne, nespraví to dovča, lázně), je to běh na dlouhou trať a celkem fuška už nafurt.
andulka01 Doma musim predstirat pohodu, coz je jeste narocnejsi.
Luna s tím bych teda přestala 
Evaeva No stejne mi to moc nejde a mam to na taliri, to je tak zaklety...
Luna co máš na talíři, že ti je blbě a jsi po těžké nemoci?
Bože já bych já bych na toho tvého chlapa fakt s chutí nastoupila a zatřásla s ním.
Luna cesta do pekel, nejvyšší čas si doma trochu promluvit, najít oboustranné řešení a podporu (pro oba, všechny)
Luna už si tě jednou vybral a asi měl důvod. Teď bych vůbec neřešila, kdoco chce a těžko se budeš nadosmrti přetvařovat, že jsi v pohodě.
Luna Souhlasil by s párovou terapií? Není cesta, aby ty ses předělala nebo přemáhala, nebo on se "obětoval" , ale abyste se naučili co nejlíp spolu vycházet při svých osobních nastaveních a respektování jeden druhého. Hovoří teda hlavní teoretička a spoludepkařka, ale minimálně s dcerou se nám podařilo do určité míry uhladit ostré hrany, když jsme spolu měly sezení při její terapii, a navzájem jsme si před terapeutkou povykládaly, kdy a jak se vzájemně vytrigrujeme, jak se při tom cítíme, a jaká minimální vstřícnost v té chvíli ze strany té druhé by přispěla ke zklidnění.
Jinak není na to nic divnýho, že je ti hůř, když pominula ta největší faktická zátěž, jsme tak nastavený, že se složíme, až pomine bezprostřední ohrožení.
Luna tak přesně tohle heslo mi (kromě dalších věcí) pomohlo dostat do ještě větších s....k. Prostě někdy už není kde brát a přidat se nedá jak, tohle musí pochopit. Ostatně to "přidej" nemusí znamenat jenom jít bez rozmyslu furt dopředu v blbém směru a bourat zdi.
Luna to fungovalo možná Zátopkovi, ty ostatní to zničí, jak píšou ženy výše. Takže když už vážně nemůžeš, tak si dovol "nemoct."
Luna Mně ta společná terapie taky hned napadla, vážně by nešel? Já bych to na něj zkusila, vhodným způsobem a ve vhodné chvíli pochopitelně. A na neschopenku běž. Podle mě ti ta rekonvalescence po nemoci prostě chybí a teď tě to dohnalo. Pamatuju se, že jsem byla překvapená, jak rychle jsi naskočila. Moje švagrová loni skončila na neschopence na půl roku, z podobných důvodů, byla tak vyčerpaná, že už se to vůbec nedalo. A během toho půl roku můžeš klidně přemýšlet co se životem, případně začít hledat jinou práci.
Koupila jsem si v Tescu soupravu květináče, zeminy, pět cibulí tulipánů a návod. Udělala jsem všechno otrocky přesně a nic. Docela jsem se těšila na výsledek a špičky zaschly.
