Cestování

 Asi bych to nepozřela tady, ale popito bylo dost a člověk se tak nějak vyhecuje....ovšem Japonci to nejedli, haha. 

ty jo, super, jsi dobra  to Japonsko na takhle dyl ti fakt zavidim, tak aspon pis dal! 

Tyjo to je děs,to člověka úplně odradí od tý cesty, ale přijde mi, že podobně to začíná vypadat u Orloje a na Karlově mostě a vůbec v centru Prahy 

Tak Karlův most je kapitola sama pro sebe.... Vede přes něj pro mě nejkratší cesta domů, ale v rámci zachování duševního zdraví jdu občas obloukem přes Mánesův...

No, já tudy šla nedávno po dlouhý době,brzy ráno ok, říkám si: pohoda, není to tak děsný, na to, že je to Karlův most; no zpátky sem se málem nedostala a myslela sem, že pár těch turistů fakt zabiju  jako jo, chápu, že se chtějí kouknout (ostatně já taky - jinde) , ale některý sou fakt neohleduplný a natuplý..že jim nedojde, že tam nějakej ten domorodec chce projít rychleji, než mátožnou rychlostí za skupinkou potácejících se lidí,z nichž ještě polovina zarytě čumí do mobilu. Chodit tam denně..no lituju teda.

Část roku jsi omlácená selfie tyčí, pár měsíců navíc ještě politá svařákem. Ale já to beru jako daň za to, na jak krásném místě bydlím...

Karlův most taky většinou obíhám přes Mánesův, nemám čas a nervy prodírat se davy šourajících se turistů. Užívám si jen pohled na něj z různých stran a úhlů. Ale pak jsou rána, hlavně na podzim a po Novém roce, kdy je turistů minimum a když se přidá mlha... 

Benátek je mi strašně líto. Je tam už jen pár koutů s autentických životem místních a celé je to hrozně smutné. 

(Gianni Berengo Giardin, Venezia 1960)

A v jake uprave ten hmyz byl? Mi to na fotce prijde jako zkaramelizovane, ale to asi nebude ze. Ja se priznam, ze mi hmyz chutna, mela jsem smazene cvrcky v polevce a pak takovou hmyzi smes od vseho trochu v omacce se zeleninou a to bylo opravdu dobre, kdybych zavrela oci, nepoznala bych co to je, asi bych to v te kombinaci vydavala za tofu nebo soju. Mela jsem I hnyzi dezert, ale to uz je jaksi prekombinovane.

ja se do benatek chystam za asi dva tydny. Kdyz jsem tam byla naposled, tk to nahodou byl taky zrovna listopad, coz chapu jako mimosezonni obdobi a lidi tam teda i na muj vkus bylo az az. Asi uz je pro priste usetrim a vickrat tam nepojedu - jen ty restaurace no 

Ptala jsem se mamasan (tedy majitelky naší "domovské" hospody), ale říkala, že je sama nepřipravuje, ale kupuje. Řekla byych, že byly osmahnuté nebo pečené se sladkou sojovkou, jak říkáš taková lehce nasládlá zkramelizovaná chuť. Byly to klasické kobylky. Jinak teda obecně bych se do toho moc nehnala, ale nechala jsem se vyprovokovat, už jsem u ní jedla leccos :-). To je totiž takový typ hospody, kde si nic neobjednáváš, ona prostě něco vaří a servíruje bez objednávání, nikdy netušíme co tam dostaneme :-)

Třeba živé rybičky, které se česky jmenují "piskoř", nechá nás si je pohladit a pak je frkne do hrnce, živé zalije saké (=opije je) a uvaří z nich polévku...

Aha, to je zajimavej koncept. Jako uprimne ty rybicky bych si dala mnohem mene radsi nez ten hmyz. Ale to kvuli te priprave pred:).

Jo, to mi taky dělalo zle, ani jsem to nesnědla, jen ze zdvořilosti ochutnala. Mamasan ovšem říká, že mají hezkou smrt... 

To chápu. Já tam nebydlím (bohužel teda) p, ale často chodím a někdy mě to štve.

a Karja Jste odvazne zeny, ja bych to asi nedala, kdybych nemusela....i kdyz je pravda, ze to bude hlavne ta psychika, ja jsem nejaka hakliva nebo co, kralika nejim od ty doby, co nam teta klepla Boba, kdyz mi bylo tak cca sest, teleci nejim, protoze jsou telatka roztomily, humra taky nejim, protoze je vari zaziva a oni u toho tak zalostne piskaji....ja k tomu veganstvi snad nakonec dojdu. 

Jestli maji rybicky hezkou smrt - to asi zalezi, co by je cekalo jinak, ono klepnuti kapra palickou taky nebude nejkrasnejsi. 

Jo roztomilost, co teprva taková kůzlátka! To jsou vůbec nejvíc roztomilí tvorové na téhle zemi. No ten hmyz, jako je fakt, že já se havěti docela dost štítim i v přírodě, ale na tom talíři, jak to bylo mrtvý mi to vůbec nevadilo a vlastně to byla taková moje odplata havěti. Ale jíst něco živé nebo jen omráčené je fakt nechutný, jinak ať si každej jí co chce, koně, psi, kočky, netopýry, každej jsme vyrostli jinde, ale ať to proboha prvně zabije!

V Benatkach jsme byli loni zacatkem dubna na pet dni, a to jeste bylo mnozstvi turistu jaktakz snesitelne.

Jsou porad nadherne, ale je treba si dat cas. Nekdy se pokousite jit podle mapy, a nekdy jen bloumate krasnymi ulickami a dvorky... A koukate na zivot druhych.

Tři faráři, co jdou ze sichty ze San Marco.

Sedmdesatileta velmi udrzovana dama, která chce s nákupní taskou na kolečkách nastoupit do MHD lodě a ocividne ji lezou na nervy pitomi turisti, co se motaji kolem a nevědí, kam co pluje. Když zachytila můj pobaveny pohled, zakoulela očima v sloup, a bylo videt, ze je rada, ze mam pochopeni :)

Uprostred obedoveho shonu nakouknete do kostela, dvere zaklapnou, rozprostre se sero a ticho, ale prostor reze pravidelne tikani, tak jdete po zvuku do pricne lodi, kde stoji jeste porad funkcni mechanismus veznich hodin ze 16. stoleti, pred nim sedi maly kluk a fascinovane na to obrovske soukoli zira. Chtela jsem ho vyfotit, ale lekl se a vzal roha, tak jdu zas ven, slunce me praskne pres tvar a ja si nejsem jista, jestli se mi neco nezdalo, pred ocima se mi mihaji fleky z Pollockovych obrazu, tak myslim, jestli jsem v tom Guggenheim muzeu nebyla az moc dlouho. Honem dalsi kafe, pres Canal Grande svisti loď plna zbrusu novych nalestenych rakvi, az voda za ni strika, no jak se tu vlastne pohrbiva?

Kondolier táhle zpívá zamilovanemu paru, kyc jako vysity, pan slastne zavrel oči a usmívá se, a paní vedle něj, ta je strasne, ale straasne nasrana...

V podvecer se jede z prace, nebe inkoustovati, mela jsem si tu L'Heure Bleue prece jen pribalit. Zpoza stromu se vyriti holcicka na kolobezce, co strasne rachoti, ocima rychle probira dav, ktery se vyvalil z lodi, a vola uplne na cele kolo: "Papa!! La luna, la luuuna!" A lidi zastavuji a koukaji na Mesic, a ja si rikam, jeste!

Paráda! A skvělá fotka. 

Krásný.

Já tam byla v květnu a září, takže v plný sezóně... ale kromě nezbytnejch muzeí jsem vlastně celou dobu strávila po zahrádkách trattorií někde na odlehlejším místě, se sklenkou červenýho, zevlujíc kolem  Ono je tam všude na co koukat.