Vyměním Tvoje karafiátové mýdlo s balzamickou ambrou za ukázkovou Okenu, kterou Vista Sul Mare předvedla na mně. Chceš?

 Ty máš fakt smůlu. Ale na ten pěkný konec si člověk musí nějakou chvíli počkat.

No já Ti nevím, mně na konci Okenu vystřídal sladce pačuliový angelovský základ na bílém pižmu.

Přitom taková Fuoco Infernale mi sedla perfektně.

Méchant Loup EdT

S touhle vůní se ocitám u chaloupky bylinkářky stojící na kraji lesa. Přicházím tam v létě její bylinkovou zahrádkou, v níž nejvíce voní verbena, a z otevřeného okna je cítit čerstvě namletý pepř, který jemně protáhne nos. Ne, nekýchám, na to ho není dost. Přesto je tahle vonná směs dost intenzivní a než jí můj nos přivykne, není schopen vnímat nic jiného. Otvírám dveře a zjišťuji, že bylinkářka tu není. Asi někam narychlo vyběhla. Nemůžu se ale přimět počkat na ni venku - zatím si to tam prohlížím. Okny zavane jemný vánek a přinese vůni nedalekého jehličnatého lesa. Do chaloupky se začíná opírat slunce a některá z bylinek rozvěšených k usušení se sladce rozvoní. Netuším ale, která to může být. Nemůžu si pomoct a dám se do hledání. Než všechny ty bylinky očichám, vůně se mi slévají a už si dávno nepamatuju, jak která bylina voní. V hlavě mám z toho pěkný zmatek - verbena, pepř, všechny ty bylinky -i ta neznámá sladká-, sluncem prohřátý les... všechno se to slévá do opojného lektvaru, který je svěží i těžký, lehký i hutný, ostrý i sladký, zneklidňující i uklidňující. Vzdávám se. Sedám si v koutku na stoličku, opírám se o dřevěnou stěnu chaloupky, dýchám tu vůni a čekám, až se bylinkářka vrátí domů. Těším se, co mi o všech těch bylinách a vůních poví. Jestli se v lese za chaloupkou potuluje zlý vlk, to netuším. Pokud ano, doufám, že nechá bylinkářku na pokoji. ;-)

Soudím, že ti ten slepák vyšel, že? A když si vzpomenu na tu krásnou kombinaci zelené, kterou jsi měla onehdá na sobě, tak to vlastně ani nemohlo nevyjít.

Vyšel.  I když, známe to, až ji budu nosit dýl, budu ji vnímat možná jinak... taky počasí atd., atd. Ale řekla bych, že vyšel.

PG 05 - L´Eau de Circé, Tabac Blond se mi líbí, meloun se mi zase líbí ve vintage verzi Royal Bain de Caron a lipový květ se mi zatím líbil vždycky všude. Moje zvědavost dostává zabrat čím dál tím víc.

Wienerblut: Freudian Wood

Podle Freudova učení dřevo obecně reprezentuje sexuální touhu, konkrétně pak ženské poprsí. Proto asi není příliš velkým překvapením, že Mark Buxton pro splnění tohoto zadání vybral zrovna kvalitní santalové dřevo, které svými teplými mléčnými akordy působí velmi žensky a smyslně. V případě Freudian Wood se navíc vyznačuje i jemnými podtóny kokosu podobně jako ve Fordově Santal Blush.

Zatímco ve Fordovi mi však sklouzne do sušenek, zde mi ji špetka příjemně živočišného římského kmínu společně s hřejivým mošusovým semínkem udrží v rovině smyslnosti. Skutečné kouzlo ovšem nastává, když se v další fázi přidají chomáčky mimózy s ambrou a dalšími složkami a přenesou vás na letní přímořskou promenádu, lemovanou cypřiši, po níž se procházíte ve svém oblíbeném lehkém kašmírovém svetříku, přehozeném jen tak přes ramena.

kde příroda selhala, nahradíme santalovkou. Tak proto já je mám tak rada. 

Toť otázka. U mě příroda neselhala, naopak byla na můj vkus štědrá až moc a santalovky mám ráda taky.

Těším se.

Moc pěkné recenze. 

Já jsem včera vyzkoušela na letišti La Petite Robe Noire Black Perfecto. Všeobecně nejsem nadšenec této odnože. Mám jen jeden šatičkový flakonek, takže to není recenze, jen postřeh. Nemůžu říct, že by šlo o něco převratného. Všechny La Petite mají něco společného. Nějaký svůj základ vůně čokolády a višní. Tady navíc je pro mě vcelku v silné a zvláštní koncentraci růže, alespoň v začátku. Mandle se snažím marně zachytit. Po čase je příjemná, ale nic, co bych musela mít. Po rozložení už jsem schopná zachatit i její odlišnosti. Mandle a jemnou kůži. 

Děkuju!

Roseberry  (Les Parfums de Rosine)

Ostrý mýdlový začátek.

Zelené stonky a listy a vůně růže, trochu odtažité.

Pokud je zde rybíz tak jen jeho listy.

Pokud ostružiny měly dodat sladkost, tak v mém případě jsou ještě nedozrálé a trpké.

Vím, píšu stroze, ale je to záměr, takový dojem ve mně vůně zanechává.

Až když ucítím růži v podobě bulharského olejíčku v dřevěném šroubovacím obalu, tak napětí trochu povolí, ostré hrany se zaoblí a vůně mírně ztratí na své odtažitosti, ale ta břitká zeleň, která růži obklopuje je tady pořád. (ostatně, barva flakónu je vypovídající)

Můj závěr - je to svěží, pronikavě vonící mýdlo, se kterým, když si umyjete ruce, budou vám vonět ještě hodně dlouho.

Roseberry používám do skříní a komody, tam ji to sluší, nosit ji nemůžu, ruší mě. 

"Roseberry používám do skříní a komody, tam ji to sluší, nosit ji nemůžu, ruší mě."

Podobný problém jsem měla i s La Rose de Rosine, že jsem ji takto dopotřebovala. Obě vůně se mi líbí, ale ne přímo na mně. Nakonec jsem se našla až v Une Folie de Rose.

Parfums de Nicolaï: Patchouli Intense

 Je všeobecně známo, že Patricia nedělá žádné líbivky a tahle vůně není výjimkou. Pačuli to tady bere se svou vlhkou zemitostíí pěkně od podlahy. V kombinaci s ostře kafrovou levandulí s podtóny sena, hořkým pomerančem a štiplavou skořicí působí opravdu pánsky, jak ostatně přiznával původní přívlastek vůně. Svou syrovostí mi v této úvodní fázi tak trochu typově připomíná Lutensovo Borneo s tím, že Patchouli Intense mi spíš než nákladní loď evokuje navlhlý a lesní srub se zaprášenou verandou a citrusově kořenitými pelargóniemi v květináčích na okenních parapetech. Jakmile však vstoupíme na zápraží, zkrotne a ukáže svou přívětivější tvář. Uvnitř se nachází staré kožené křeslo, které si přisuneme ke krbu, abychom si v něm mohli rozdělat oheň a nasávat příjemnou vůni surového kakaa a vanilky, jíž je vzduch ve srubu prosycen. Tohle se hodně povedlo.

Koukám, že dnes voníš Kismet. Copak na ni říkáš?

Jooo, Dali, asi jsem se zamilovala.Mám vzorek od wendulka a zřejmě mi ho objedná:) Ještě zkusím pořádně Upper ten for her, ta se mi taky líbila:) Ty máš stovkový flakon, že? Já asi půjdu jen do 50-ky, neb mi dnes dorazil Shalimar Cologne a má ještě přijít Izia