MYTHS woman (Amouage)
Myths není vůně romantická, orientální ani gurmánská ….. je to chypre s velkých CH.
V první vteřině se objeví květiny, ale ty se jen krátce mihnou a rychle se vzdalují. Pak nastupuje zeleň, zeleň rozemnutá mezi prsty, rozmačkaná na padrť. Je to zeleň šťavnatá, k nakousnutí. Následuje závan karafiátu, naštěstí jen kratičký (vzhledem k dětství prožitému v prvomájových průvodech mám totiž ke karafiátům značně rozporuplný vztah). A následují chryzantémy, velká kytice chryzantém. Jako kdybych stála s náručí čerstvě nařezaných chryzantém na koberci zeleně. Ale není to koberec z čerstvě posečené svěží trávy, je to koberec z posekaných a rozdrcených silných lodyh různých travin, kopřiv a bodláků. Vůně se pak pomalu ustálí a zůstane jen zeleň s jemným závanem květin. Ano, je to spíš zeleň hřbitovní, ale není suchá a smutná, je šťavnatá a živá, jen velmi velmi melancholická. Ta melancholie je přímo hmatatelná. A proto bych vůni nenosila ve dnech, kdy se cítím mizerně, a ani v uplakaném podzimním počasí. To by se totiž mohlo stát, že spáchám sebevraždu ještě dřív, než na ni pomyslím. A rozhodně nenosit na pohřby.
Myths se nehodí brát k usedlému kostýmu ani k romantickým šatům. K tomu prvnímu by působila staře a vyčpěle a k tomu druhému směšně. Myths chce sebevědomí, nadhled a také dokonalé držení těla. Chce bílou vypasovanou košili se širokými ohrnutými manžetami, temně zelené sametové kalhoty, vysoké podpatky nebo ještě lépe kvalitní kožené černé mokasíny (např. Hogl je jistota) a stříbro … a i cigareta je v tomto případě povolena.