Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
wendulka s tím souhlasím, Iris je rozhodně nejzajímavější. Díky. A taky souhlasím s tím, že pro Korsičanka tam nejspíš nebude žádná. Ale zkusit je může ;)
Náhodou jsem se zamilovala do irisů, mrkněte mi do tužebníku
Ale to je trochu jiná kosatcovka než ty dvě z vyšší ligy, co v tom tužebníku máš
.
wendulka Aha, tím víc jsem zvědavá. A těším se, že se v lednu už určitě spolu v Praze sejdeme!
AQUA UNIVERSALIS - Francis Kurkdjian
Ten pocit, kdy se ti vlastně nechce nic říkat, nic, prostě vůbec nic, ale ne proto, že by nebylo co říct – právě naopak. Právě naopak…
Tahle voda snad spadla z nebe – ale ne nad tímhle světem, tohle je Trierovo území, jeho země, jeho nebe, jen z takového nebe, na němž za noci bledě září planeta Melancholia, padá tenhle déšť. A tahle voda – chladně a mechově tě obejme a sevře, tiše a nezvratně, vtiskne se ti do pohledu, do očí, ta melancholie, ta nostalgie, ten pohled jinam, ten pohled, v němž věčně kvetou bílé konvalinky…
//… na snímku je vycházející hvězda české kinematografie Jakub Nemčok – IMHO – je fakt dobrej...//
Článek o MC opět skvělý... 
Taky doufám .
Dia Man (Amouage) - studená skleněná miska a na ní směs koření a na troud vysušeného dřevitého vetiveru, hojně zasypaná semišově kosatcovým pudrem a ozdobená suchými fialkovými lístečky. Po rozvonění se přidala studeným kadidlem provoněná kůže a dřevo macerované ve sladké ambře. A dojezd v podobě kouřové sladké pryskyřice smíchané s pánským holicím krémem je jen třešničkou na mimořádně povedeném dortu.
Perris Monte Carlo: Jasmin de Pays
Skoro jasmínový soliflor. Keř jasmínu před oknem, který se večer rozvoněl, jsou na něm poupata a zároveň už i uvadající kvítky. Je jenom lehounce okořeněný hřebíčkem a doplněný čisťounkým bílým pižmem.
Dvě letošní pánské Amouage. Přísahám, že recenze napřed nečtu a tak neskutečně jsem se trefila s blackviolet , že to je jak opsané
. Souhlasím ve všech bodech.
Enclave Amouage - Kořeněná, ale velice příjemně. Kardamom v úvodu spolu s mírně sladkou skořicí a mentolovým tónem máty, který se vůní táhne celou dobu. Tmavá růže, kadidlo, kůže a ambra, vše zabalené v mentolové žvýkačce. Na konci bohužel zbytečně divně sladké a rázem ztrácí na zajímavosti.
Meander Amouage - Je spíš jemnější, jen mírně kořeněná štiplavým pepřem. Velice rychle se objeví květinový tón světlých květin. Jasmín, bílá růže, kosatec a až karamelová sladkost. Přehoupne se a mohla by být dámská. Později se jí zase vrací pánské, drsnější tóny, když se přidává vetiver, pryskyřice a dřevo.
Renusatko Jasně . Taky nikdy recenze raději předem nečtu, aby mě to neovlivnilo a pak objevím styčné body. Ale když ty vůně zkrátka takové jsou.
AMBER SKY - Ex Nihilo
... já vždycky dostanu míň
než slíbíš ...
To zpívá Hana Zagorová.
Tohle já nemůžu říct.
Dal jsi mi to, co jsi slíbil.
Asi proto, že jsi mi nikdy nesliboval modré z nebe.
Slíbil jsi mi hebká stmívání, v nichž už sama nezabloudím, snad protože jimi budu procházet s kouřově kořenitými mračny nad hlavou, když zvednu oči, uvidím mezi nimi místo hvězd květy sametových pelargonií s tečkami zlatavého pylu, ty mě povedou domů, ať už je to kdekoliv..
.
AMBER SKY = měkká kouřová clona, se sladkými ozvuky koření, pelargonií a medového pylu
To se tak někdy stane, že jeden napíše recenzi, která je tak nějak osobní /víc než obvykle/, tak si ji jen zapíše do notesu, ten zavře a uschová. Občas se k ní vrátí, přečte, zavře notes. A pak se jednoho dne rozhodne, že už si ji vlastně nemusí nechávat pro sebe, už není tak osobní, už může ven...
LILAC LOVE - Amouage
Drahý Trigorine...
Pamatuješ?
Ten večer, kdy jsme se poprvé setkali?
Řekl jsi: "Usmála jste se na mě... Víte to?"
A já znala správnou odpověď, ta správná slova, poslední z nich byla: "Usmála jsem se na vás, přestože nenesu mango v tašce z rohože... A nebudu se večer líbat s jiným..."
Jenže pak přišel Treplev a my dva jsme věděli, že na tento okamžik musíme zapomenout.
Setřást ho ze sebe.
Stalo se.
Zdánlivě.
Ale úplně a zcela jsme se ho vzdát nedokázali.
Pamatuješ, Trigorine?
V té předbouřné noci láskyplně voněly květy šeříku.
Treplev a já jsme kráčeli vedle sebe, ještě ne ruku v ruce, ale jeho prsty se občas jemně dotkly těch mých.
Arkadinová živě udržovala konverzaci.
A my dva - Ty a já...
Nevím, jestli jsme už tehdy uvažovali o zločinu a trestu...
Ale byli jsme velmi, velmi tiší...
Tak Ti píšu.
Teď už můžu.
Teď už to není zločin.
Není už vůči komu se provinit.
Snad jen vůči nám samým.
Ale my dva, paraziti skutečného života, kteří vnímají každý jeho pohyb, každý záchvěv s ohledem na to, lze-li ho dramaticky zpracovat, spíše než ho skutečně prožít...
My dva si nic nedlužíme, ač jsme kdesi uvnitř hluboce přesvědčeni, že si dlužíme vše, že jsme se o všechno okradli.
Byl jsi milován.
Denně obmýšlen.
A možná jindy, v jiný čas...
Jindy a v jiný čas by ty šeříkové květy voněly jen pro nás, stovky těch spadlých by rozdrtila naše těla, snad...
Tehdy.
Tu noc.
Když jsme přišli v ten opuštěný sad.
Z té vůně mi zbyla smetanová chuť nahořklých mandlí na patře.
Každému, co jeho jest. I to, co už dávno není.
Dnes už je pozdě zkoušet něco měnit.
A přesto Ti píšu.
Já.
Nikdy Tvoje... Nina.
Autorkou fotografie, v níž tahle vůně a nálada beze zbytku je,
euridike Bože, to je tak krásne !
Děkuju...
euridike Chtěla bych cítit vůni šeříku v předbouřné noci. To by bylo krásné!
Ano, šeřík v /před/bouřné noci voní nádherně, intenzivně a hluboce - a mám to štěstí, že ho v téhle vůni opravdu cítím, nezrcadlí se mi v ní ty gurmánštější tóny, jen ty mandlové - naštěstí pro mě...
euridike Mně LL moc nesedí. Zkoušela jsem to s ním, ale vylézaly mi tam divné věci. Měla jsem to s ním jako na houpačce. 
Ale Ty jsi dojmy z vůně ztvárnila moc hezky a foto je půvabné!
