continuityHonzíkova cesta ke v pohodě, spíš takový ideální dětský svět. Akorát v druhé kapitole se tam popisuje, jak Honzík jede sám tím vlakem, je smutný a je to docela věrně popsané. Ale nikdo neumře ani ho nemučí

Z Bobse jsem mela trauma spis kvuli Frantiskovi. A s oblibou jsme doma rikali, ze jsme tak chudi, ze ani kravu nemame

Z Bobse jsem mela trauma spis kvuli Frantiskovi. A s oblibou jsme doma rikali, ze jsme tak chudi, ze ani kravu nemame

​Já zas říkám, že jsme byli tak chudí, že jsme neměli ani sousedy

Torrah 

Taky se mi nejvíc líběj ty liány Krásnej vzor! 

continuity Bily Bim, černé ucho

​ježišmarjá, to mi ani nepřipomínej!

žluťásek Viď!!

Ježíš, Malý (chlela jsem psat Němý) Bobeš a záškrtDlouho jsem měla při každém knedlíku v krku strach, že už to začíná. 

Maly bobeš byla moje velice oblíbená knížka a dost často dětem připomínám, ze by taky mohly mít místo hraček jen otlučené ouško z hrníčku 

od plevy jsam pak jeste četla takové autobiografické vzpomínky Dávno tomu, je to takovy realističtější maly bobeš a taky se mi to tenkrát libilo 

Z ideálního dětskýho světa připomínám Káju Maříka, jestli by to dneska nějaký díte chtělo číst.

Lenka22 Kája Mařík, toho jsem milovala, babička měla vydání ze svého dětství, 20. léta. 

berushjá jsem se k němu dostala až tak v sedmé třídě, páč za nás to bylo zakázané čtení, resp. to nevycházelo, a jedna spolužačka to potají půjčovala po třídě pomalu jako samizdat.

Potrefenáhusa Maly Bobes me moc nebavil, toho nam cetla babicka, ale Davno tomu jsem milovala. Muj deda byl totiz puvodne ze Strazku, nez se na umistenku po vysoke citl na druhem konci republiky, jeho otec tam byl ridici ucitel ve skole, a nejaky jeho stryc je primo v te knizce zmineny jako soused. Takze mam doma hodne stare vydani te knizky jeste po tatovi z detstvi, dostal to od strazecke babicky

berush Kájou Maříkem mi otravovali dětství, dávali mi (nejedlíkovi) ho za příklad, jak on vždycky všechno "spocíval".

Zuzuli to je hezký 

Lenka22 u nás takhle koloval Hrdinný kapitán Korkorán s tygřicí Jiskrou 

asi to vyzkoušim, jestli by ještě někoho bavil román z r. 1867 (protože ochočenej tygr), koukám, že je i audio 

Potrefenáhusa taky jsem četla, ale normálně z knihovny.

Tohle mi přijde fakt zajímavé, jako kulturní rozdíl. Nic z tohoto neznám, moje dětství byly úplně jiné knížky. Jediné společné by se snad našlo o pejskovi a kočičce a možná Sekora? Jinak se u nás hodně četly Dobšinského pohádky. 

Jinak se u nás tyto knížky o smutných, nešťastných dětech, kterým umírají zvířátka moc nečetly. Resp. si nevybavuji jedinou. 

Pamatuji ale poslední knížku, co nám máma četla před spaním a to byl Vinnetou. nebavilo mne čekat do dalšího večera, tak jsem se jí zmocnila a přečetla si to sama. Byla to hrozná bichle, všechny tři díly dohromady, máma to měla jen půjčené. 

continuity vinnetoua jsem dostala myslím ve 2. třídě k vánocům, milovala jsem ho a četla hodně hodněkrát 

continuity ten malej bobeš byl takovej hodně proletářskej, myslím, že to nejspíš byla i povinná četba

já tu klasickou slovenskou literaturu ale taky neznám, což je ostuda s částí rodiny ze slovenska 

A znáte Gabru a Málinku? To už by dnes nikdo nečetl, měli jsme staré knihy po babičce. Po letech pak vyšlo pokračování Farmaceutka.