Aranel Mikulášovy patálie jsem taky četla, měla jsem nějaké staré vydání snad ještě po mém tátovi. Taky to byla jediná knížka, co jsem kdy přečetla ve francouzštině (I když to byly možná spíš Mikulášovy prázdniny, už nevím přesně.)

Četla jsem většinu tady zmiňovaných knížek a cítím se jako necita. Z dětských mě nedojímala žádná. Bobeš mě strašně nebavil, stejně tak Robinsona, Velké trápení milovala, ale smutná z něj nebyla. Poprvé jsem u knížky brečela u Nebeských jezdců, to už mi ale bylo určitě přes 10 let. Ale to teda byl mazec, vubec jsem nemohla přestat, uplne mě to semlelo. Nekdy u knížek slzím dodnes, ale takhle moc jen u těch Jezdců. Miluju je, ale ten konec mě vždycky rozseká. I u filmu i u audia. Přitom jsou některé příběhy daleko tragičtější.

Neznalka miloval a četl dokola můj bratr. Mně se moc líbily ilustrace, ale ten příběh mě vůbec nezajímal. Jsem si ty knížky jen prohlížela, nikdy nepřečetla.

Myrtila Mně se to dostalo znova do ruky asi před třemi lety a chechtala jsem se nahlas!

Česky teda. Francouzsky já umím akorát leflezé dotramvajé

Aranel Po 20 letech od gymplu jsem na tom už dost podobně

Aranel Evaeva taky jsme to melidoma, ale vubec nic si z toho nepamatuju a nikdy jsem to necetla znovu, takovy Boj o ostrov a dalsi Vlastovky a Amazonky opakovane. 

Mikulášovy patálie a Mikulášovy prázdniny jsem úplně nové a nedočtené dávala teď do knihobudky. Koupila jsem je synovi, ale strašně to zestárlo, občas nějaký povedený vtip nevyváží tu všeobecnou toxicitu chování, matka neustále vydírá pláčem, otec hrozí fackami, protože chce mít klid na čtení novin, všichni neustále lžou, mně se i příčilo to číst a naštěstí syn sám řekl, že se mu to nelíbí, že se k sobě všichni chovají hrozně. 

notna taky jsem asi necita, Bobeše jsem měla ráda a četla několikrát, nijak mě to nerozesmutňovalo. Robinsonka mě i bavila, ale brala jsem to jako takový nereálný příběh, v mém okolí se i lesní muži z díry u Hanušovic uměli alespoň nahrubo postarat o domácnost a vařit, takže zastaralé to pro mě bylo už před 40 lety. Neználka jsem nesnášela, četli jsme to ve škole hromadně, a protivilo se mi to, už to jeho jméno! 

A četl tady někdo dílko "Lupiči a Čárytužka" ?

Sci-fi, detektivka, mafie... a ještě naprosto psychedelický ilustrace. 

Pinot Noir S tou Robinsonkou to mám podobně. V tom svém dětském světě s omezeným rozhledem mi to přišlo nepochopitelný. nebo spíš dost blbě napsaný, protože přece v takové situaci pomáhá, kdo může. babičky, dědečci, tety, stejdové, takových lidí je, než dítě skončí v domově a tam jen jedna sousedka? Viděnou tehdy mou optikou.

Pinot Noir No, to je pravda, dnešní optikou je Mikuláš dost strašná knížka. Dětem ho už předkládat nebudu. I mně jako dítěti přišlo hodně divný, jak se tam pořád ječí, facky teda ne, to bývalo v té době relativně normální

Pinot Noir Mně se Mikuláš nikdy moc nelíbil. Rodiče si neuvědomuju, ale ten jejich dětskej svět plnej posmívání a tak.

Pleva a Malý Bobeš, my to měli povinně knihu i film, jelikož se děj odehrával i natáčel v Radňovicích u NMNM.  z Radňovic mám pratetu a profesní stopa Plevy kopíruje i cestu některých příbuzných. Polná, Sázava, Rovné, Žďár nS, Radňovice, NMNM, Křižánky, Bohuňov, Karasín, Rapotice. O dušičkách si udělejte výlet, Josef Věromír Pleva je pochován v NMNM i když zemřel v Brně. A hledejte na Evangelickém hřbitově. :D

Sweet Potato jj, humoristická knížka plná zloby. 

Pinot Noir já to mám s Mikulášem úplně stejně a navíc mi ten jazyk už přijde takový nesrozumitelný dnešním dětem. Toxické vztahy, to je přesná charakteristika. Ta kniha zestárla fakt nepěkně bohužel. Kája Mařík je naivní, ale furt takový úsměvný aspoň. (I když výprask za drobnosti ho tam taky čeká často).

Kan Hezké.

žluťásek my teď čteme Bylo nás pět a je to to samé. Ale přesně, je to takové dětské, naivní, tak se to dá přejít 

Evaeva to mi neříkej, ze bylo nas 5 je taky uz blby, ja tu knihu miluju a byla to prvni kniha, co jsem si sama pujcila z knihovny (uz jswm to hodne dlouho necetla)

Potrefenáhusa ne, blbý to není. Akorát po větším průšvihu tatínek odepne pásek nebo tak. Jinak mi to přijde v pohodě, hnusný tam na sebe nejsou, vyvádí ty klukoviny...

Já jsem měla ráda po mamce francouzskou knihu o desetileté holčičce. Maminka dostane tuberu a musí odjet na rok do lázní, hrdinka zůstane doma, aby se starala o čerstvě narozeného sourozence. Tatínek chodí do práce a starší brácha jde na vojenské učilistě. Bydli v městečku na břehu Marny.

A pak smutná kniha o výzkumu velkomoravského pohřebiště. Prolínají se tam příběhy dětí (brigádníků) a velkomoravského kluka. Ten umře a najdou jeho hrob.

Bobše jsme četli povinně ve škole.

​To asi byla knížka Saška maminkou.

Potrefenáhusa To rozhodně blbý není. Je to sice z jiných časů, ale laskavé.