MP Marge Ty jo, ale to co povidas asi nezpusobi zajem v batolecim veku, ale az v tom vyssim ne? Jinak ten vynucovaci rev, nevim nepomaha to ignorovat treba? Tak to nejak planuju, I to tak u neteri a synovcu delam, ale oni jednak to tolik nedelaji, jednak to nedelaji moc me a hlavne vzdycky nasadim vyraz ,,to dite neni moje,, a jsem v klidu:-D

​Ja to tady vidam i u jednorocnich deti - deti nejsou zadni blbci a uci se velice rychle

Ignorovat urcite pomaha, ale mistni rodice to vetsinou nedelaji, protoze kult ditete kaze, ze diteti se musi splnit kazde prani, aby citove nestradalo, a to tak, ze rychle. No a pak se divi, ze se jim deticky doma vztekaji a dupou nozickou, i kdyz je jim treba sestnact (videno na vlastni oci). 

Gatita Jo, tak ty ucitelsky problemy s rodicema mam z prvni ruky. Nekdy fakt desny, co ty rodice vyvadeji...

​No a to bys to mela videt tady

MP Marge my mame taky naslapnuto, ale synovi jeste nejsou ani 4, a snazime se ted uz byt trochu duslednejsi. Jakoze ne znamena ne, a ze kdyz pohrozim, ze jestli jeste jednou udela to a to,  jdeme domu. Dluzno dodat,ze je to dost nepohodlne. 

Ted mi rikala sousedka, jak proklinala manzela, ktery jejich chlapeckovi v dusledu zlobeni zatrhl tablet, a nekam odesel. Sousedka pak musela cely den drzet pozice, byla tenkrat nemocna a tak rada by klukovi ten tablet vrazila, ale nemohla. Rikala, ze to byl trest hlavne pro ni

žluťásek ty jo, ale některý děti nemluví skoro do dvou let ...

​Spíš běžně nemluví ;) Některý i do tří :)

MP Marge to me zajima! Ale myslim,ze uz se blizime.

Asi pred rokem jsem se divala na sedmilharky a prislo mi tam leccos az absurdni. Ale co tak slysim od kolegyne, tak rodice se volaji do skoly kvuli kazde ptakovine.Aby tu nedoslo k nejake spatne interpretaci - s nasilim a sikanou si deti samy neporadi, to je jasne.

711990 tak ja napríklad som hovorila o 8-9 mesačných deťoch, tam podľa mňa si plaom tiež ešte nič nevynucujú, alebo aspoň ten môj nie. Možno práve preto, že som ho nikdy vyrevať nenechávala.

MaeGandal to je zaujímavé, môj cez deň skoro neplače, skôr mrnčí preto, lebo mu niečo je (hlad, prebalenie, únava) a plačom si nevynucuje zatiaľ nič. Plače fakt len keď sa bojí alebo ho niečo bolí, preto ho plakať nenechávam vôbec a snažím sa ho tíšíť čím skôr. Ak nechce jesť, dá to najavo grimasou alebo odtisnutím ruky (prípadne rovno vyrazením ), so zeleninou a mäsom mi teraz štrajkuje, tak som sa na to aktuálne vybodla, dávam miesto toho iné veci a zeleninu skúšm dávať aspoň obdeň do ruky, aby nezabudol na chuť.

DrowRanger my mame britax romer isize. Je od narodenia (nevyuzili sme, bolo vajicko z trojkombinacie) a tusim je do 25kg ci tak nejak. Brala som ju kvoli tomu ze sa uz upevnena isofixom da na platforme otocit a dieta tak pohodlnejsie usadit/vybrat. V protismere sa zo zakona musi vozit do 15m. Nas mal 16 mesiacov ked sme ju otocili lebo uz mal dlhe nohy a krcil si ich o operadlo. Kupila som ju so zlavou ale aj tak 400€. Aspon mu vydrzi dlhsie obdobie

MaeGandal 

To jsi, myslím, celkem dobře trefila, člověk pozná, jestli je to pláč, že si dítě vymýšlí, nebo jiný. Já se podle toho vždycky zařídím - buď ustoupím nebo ne. Nejhorší pro mě je takový to nenene na všechno, když se synovi něco nechce, resp. se mu nechce nic. Bývá to spojené s únavou a to je fakt těžký. Kolem toho druhého roku si myslím, že se jim v hlavě děje spousta věcí, které nedovedou zpracovat ani vyjádřit slovy, což musí být hrozně frustrující, plus jsme si domů nastěhovali novou spolubydlící, tak se snažím mu porozumět o to víc.

DrowRanger hele, je jasný, že osmiměsíční si nedupne nožičkou nebo sebou nehodí na záda, spíš mi šlo o to, že už v tomhle věku si moje dítě dítě dokázalo vymýšlet. Jakým stylem, to asi záleží, na co rodiče povolí.

A aby nedošlo k mýlce, tak to dítě s těma příkrmama je zrovna to nejkooperativnější dítě, co máme. Ta poslední někde po roce, možná v roce a půl, se vztekla tak, že hodila záda a vřískala. To jsem na ní zůstala koukat a jediné, co mi proběhlo hlavou, bylo: tak ty jsi takové dítě? Pak to ještě zopakovala párkrát, jenže já ji ignorovala a časem to přešlo. Ale třeba ječí/pláče do teď. Protože jako menší se naučila, že když začla křičet, tak jeden z rodičů naběhl a zpacifikoval bratry, ať nejmladší nechají být. Jenže po nějaké době jsme s manželem začali tušit, že tak často ji ti kluci vážně neubližují. A potvrdilo se to, když mi jednou seděla na klíně. Vedle přišel bratr a něco držel v ruce. Ona se po tom natáhla, on nepustil a ona spustila srdceryvný řev, že jí ubližují. Tak jsem na ni koukla, že teda ona se pokusila sebrat hračku bratrovi a ať přestane řvát. To ji o moc víc než dva nebyly, možná dva a půl.

edit: a tím nechci říct, že si každé dítě, nebo zrovna to tvoje, už teď vymýšlí, ale jen, že už se to v tomhle věku může dít.

711990 jak to ma clovek udelat nevim, ale ja se obvykle zacnu vytacet

​a ja si pak obvykle vecer dam to vino

 

Syn se občas taky umí pěkně vzteknout. Ale ignorování teda moc problém neřeší, sednout si k němu a zkusit to nějak vysvětlit nebo zaměstnat nějak jinak je mnohem účinnější. 

​Buď ráda, že máš takové dítě. Já zkusit to našemu vysvětlit, tak by to bylo házení hrachu na zeď už jen z důvodu, že by mě přes řev neslyšel. Snažím se ignorovat, odejít jinam, ale ta řvoucí příšera chodí za mnou Naštěstí už snad máme ty řevy za sebou.

dynda kolem toho druhého roku si taky myslím, že je to těžké období, i pro to dítě. Spoustu věcí chce samo, ale nemůže/nedokáže, spoustu věcí chce říct, ale nejde to. A ano, nová spolubydlící situaci neulehčuje :)  držím palce, ať si to sedne dříve než později

​Buď ráda, že máš takové dítě. Já zkusit to našemu vysvětlit, tak by to bylo házení hrachu na zeď už jen z důvodu, že by mě přes řev neslyšel. Snažím se ignorovat, odejít jinam, ale ta řvoucí příšera chodí za mnou Naštěstí už snad máme ty řevy za sebou.

​Jsem opravdu ráda, že to čtu. U nás sednout si a vysvětlit si to naprosto neexistuje, nebo teda, já se o to někdy pokouším, ovšem dopadá to tak, že to vysvětlování řvu tak, že mi praskají hlasivky, protože jinak ani sama neslyším, co vlastně říkám. Je to šílené, sama sobě vyčítám, že nejsem v klidu a matka nad věcí, že ječím a sama sebe ještě víc nervuju, ale to se prostě nedá. Teď si navíc i vyčítám, že mi mnohem víc času a energie (a nervů!!) bere ten vřeštící tříleťák než novorozenec, který vůbec netuším, jak by přežil, kdyby nebyl tak zlatý a nenáročný. Úplně mě to mrzí, že nemám čas si ho celé dny ňuchňat, zbožně na něj hledět a trávit dny v posteli, jako to bylo se starším, ach jo.

A když už jsem tu, prosím o pomoc, tady se ví skoro všechno. Žení se mi brácha, 10 týdnů po porodu, nemám co na sebe vhodných šatů mám dost, ovšem nejsem vipka z časáku s plochým břichem dva dny po porodu, tak se do nich buď nevejdu (aby to vypadalo, jak má) nebo v nich nejde kojit. Nějaké rady, kam vyrazit? Žádný balík za ně dávat nehodlám, jsem odhodlaná těch 5kg dát dolů, postupně, tak pak co s nimi. 

Jo a něco vhodného pro syna? lindex? reserved? Cca velikost 104. Z netu moc objednávat nechci, není čas, ráda bych to oboje zvládla při jedné návštěvě obchoďáku.

Malenge 

Já jsem klidná a podporující ve smyslu, až tě to přejde, přijď se přitulit / něco s tím uděláme / vyrazíme ven... Jako jsou věci, kdy nejde ustoupit, ale tak tam nabídnu alternativy, klidně i několikrát, a čekám, až to přejde. Naštěstí syn nemívá ty skolny k sebedestrukci, takže se tohle dá. Manžel nemá takovou trpělivost a víc tlačí nebo křičí, ale nemá o nic lepší výsledky než já. Akorát si myslím, že se tím to dítě na příkladu učí, že se něco řeší křikem. Co si budem povídat, zvládat emoce je jedna z nejtěžších disciplín.

dynda Ano, musím na sobě zapracovat, nikdy jsem nebyla kliďas a teď si to hodně uvědomuju. Co si budeme povídat, počkat, až to přejde, je v mnoha případech nejlepší. Odvést pozornost či nabízet alternativy jsem se už taky naučila, ale prostě netuším, co dělat, když už je po večerníčku a na patnácté pobídnutí pojď, jsi najedený, večerníček už ti popřál, hračky jsou uklizené, jdeme si čistit zuby a do vany je reakcí buď naprostá ignorace nebo řev nechcííííí, nejdůůůůů, slzy jako hrachy a podobné herecké etudy. Co člověk celkem zvládne v 11 dopoledne je o půl 8 po celodenní (a celonoční) šichtě už o nervy.

Jen doplnim do statistiky, dceri bylo okolo 10 mesicu, kdy jsem zaregistrovala, ze umi “zahrat scenu”. Jednou jsme ji cosi nedovolili, placla sebou ze vzteku o zem a prastila se pritom do hlavy. O par dni pozdeji z jineho duvodu sebou zase vztekle placla o zem, ale hlavu pritom pokladala velmi pomalu. Pamatuju si to, protoze me to u tak malyho ditete strasne prekvapilo. Obecne si myslim, ze jsou deti v nasi kulture hrozne podcenovani ve vsech smerech ;-)

Malenge Pokud nemate tu svatbu nejak ve velkem stylu, tak lindex by mohl jit

Pro kluka (max. teda maji tu 104, ale predpokladam, ze ze bu mit i vetsi, jen mozna jine)kosile

Pro tebe by se podle me tyhle saty mohly snest takhle z fotky a pokud je zapinani funkcni, tak by se v nich mohlo i dobre kojit

Solathis Díky, ten reserved a lindex jsem myslela na hlavně na ty dětské věci, jestli třeba mají hezkou vestu přes košili, kalhoty apod., zatím jsme tyhle slavnostnější věci vždy podědili, tak nemám vůbec přehled a s kluky nebudu mít energii to někde obíhat a pátrat.

Já pro šaty můžu celkem kamkoli, jen bych to ráda zvládla při jednom, tj. dojet do nějakého OC a tam nakoupit. Svatba bude na statku, na louce, takže nic nóbl, a protože mám ještě přebytečná kila, nehodlám investovat do ničeho dražšího.