Já jsem hodně vysvětlovala, DSD hodně brzy mluvila jak kniha, tak mi přišlo, že to má smysl. Zpětně myslím, že příliš mnoho řečí akorát dává prostor k dohadování.
Když se vztekla, vztekla se fakt úplně (nebyla z těch, co opatrně položí hlavičku, jak psal někdo výše). Tam pak byly marné hrozby i prosby, sliby, úplatky (ano, až tak hluboko bych klesla, kdyby to k něčemu bylo...), nic. Fakt byla mimo.
Sweet Potato u nas prave tie uplatky pomahaju ale nepride mi to ako dobra cesta, ci? Vyuzivam ich iba fakt v krajnych situaciach.
Ono vraj prilis vela reci a vysvetľovania vedie k tomu, ze si dieta spusti klapky a uz nepocuva. Rovnako ako s tymi zakazmi. Ale ako na nich..
Já se snažím rozlišovat situace, kdy se nediskutuje (typicky přecházení, pohyb po parkovišti) a situace, kdy je domluva možná (třeba rohlík nebo chleba k snídani).
Program jedu podle sebe s tím, aby tam dcera měla nějaký prostor na vlastní zábavu (jedeme 12 hodin autem, tak zastavíme na velkem parkovišti s hřištěm a ne na miniodpočívadle jako dřív).
Mrakoplas Určitě to není dobrá cesta. Jenže člověk většinou musí řešit okamžitý problém, ne ten, co může nastat v budoucnu.
Gatita ja se taky snazim vysvetlovat, pokud ale nejde o neco duleziteho, jako napr. ten bus. Mame hodne vysvetlujici kamarady a obcas mi z toho tecou nervy, ty debaty jsou nekonecne. Treba kdyz zacne na horach vanice a je potreba nalozit deti na sane a hejbnout, tak mi neprijde idealni 10 minut diskutovat, proc neni mozne capat pesky a tahnout sanky.
Tak nejspíš se shodneme, že vysvětlovat něco dvouletému dítěti půl hodiny nemá moc smysl. Snad není nutné jít z extrému do extrému.
Kdyz nechci něco dovolit, snažím se argumentovat nějak rozumně a pravdivě. Jako ne že se to nedělá ale proč nechci aby to dělal.
Jasně že to není anděl co okamžitě přestane, líbezně se usměje a ještě se omluví. Ale často zabere už jen to vysvětlení, normální, jasné, stručné. Když ne, zkusím ho zabavit jinak. Ale přijde mi klíčové stát si za svým a neustupovat.
A teda taky zároveň neprudit pořád s něčím, vydávat ty rozkazy jen když je to potřeba. Takový to neustálý prudění a hučení nelez tam, neskákej, vem si čepici, nechceš pití, hele pejsek, pujc lopatku chlapeckovi, to není tvoje autíčko, chceš míč... Jedna maminka na hřišti kam chodíme je takhle neustále mluvící, už mně z ní často jde hlava kolem.
Jo pardon, mám ten příspěvek rozepsany dvě hodiny, už se zas debata posunula dál 
žluťásek Tam je totiž leckdy zrada v tom, že pro to dítě bez vlastní zkušenosti je to “proč se to nedělá” prázdná věta bez uchopitelného obsahu, přesto, že těm slovům rozumí.
Stejně jako Mohučanka rozlišuji situace, kdy lze vysvětlovat, přemlouvat a motivovat, a situace, kdy jsem nekompromisní (na přechodu už padla i dobře mířená na zadek, poslední nekompromisní akce se odehrála v pátek při první jízdě na koloodrážedle v provozu - muž by tam s ním pobíhal prostředkem silnice a přemlouval nejspíš doteď, a přitom stačilo kolo zabavit a zavelet k odchodu domů, a po chvilce teda fakt strašlivého řevu přišel slib, že teď už opravdu bude jezdit po kraji).
Jinak s odrážedlem to bylo tak, jak tu někteří psali - od Vánoc ho obcházel obloukem, a teď ho najednou vzal, řekl nasadit helmu a jeli jsme. Jako největší profík. Na prahu devátého měsíce absolutně nehrozí, že bych mu stačila.
A sebepoškozování ve vzteku známe taky velmi dobře, žádné opatrné náznaky, ale mlácení hlavou veškerou silou. Naposledy opět v souvislosti s odrážedlem, večer se tak bránil návratu domů, že praštil hlavou do nejbližšího předmětu - řídítek odrážedla s kovovým zvonkem. Mezi očima má zelenomodrou bouli a modročervený nos.
Já bych moc chtěla být ta respektující maminka, ale mám své hranice a někdy se taky nedaří. Proto jsem dost shovívavá i k matkám na hřišti, v MHD a jinde. Taky ze mě občas vypadne nějaká perla uložená v podvědomí. Moje skvělá maminka byla a je expert na ty nesmyslný důvody, proč něco nedělat, studnice inspirace
Jedna suseda ma neustale pokyny k svojej predskolskej dcere. Parkrat sme sa stretli na ihrisku/sankovacke. Az mi z nej zaliehalo v usiach. Ta jej dcera ju ocividne nevnima uz davno.
Pinot Noir Taky tak. Nekdy domlouvam a vysvetluju, nekdy nekompromisni ne a pres to nejede vlak. Obcas v necem ustoupim, aby i chlapecci meli pocit, ze je to nekdy tak, jak chteji oni. Jako je to obcas dost boj, to se myslim vsichni shodneme.
Deti zranujici se nemam, to vam fakt nezavidim.
Ty moje jsou valeci.
tak nejlepsi je,ze ty si stala nad nim a fotila si ho.
Zarinya Nene, to fotila kamaradka. Ja jsem cekala, az se trochu vyvzteka a bude s nim zase rec.
On potrebuje upustit trochu paru, brat ho do rukou hned, zacne se jeste vic vztekat.
tv jsem nedávno viděla v nějaké diskuzi fotku dítěte, které takhle leží v obchodě. Nevztekalo se, neřvalo, drželo se dole vozíku a jezdilo po břiše. Tyjo, to byla výživná debata
Ja uz tiez mam takuto fotku maleho. To v tej situacii aj tak clovek nemoze nic robit, len chvilu pockat. Snaha zobrat ho na ruky spusti este vacsi hysak.
Ad sedacka, mame britax romer dualfix, 0 - 18 kg, po i protismerna, otocna coz je super na vysazovani a pasani. Blby je ze se neda oddelit od zakladny, takze sakumprdum vazi cca 15 kg, neexistuje abych ji ted z auta do auta prehazovala ja...takze muz se vzdycky vecer zepta ktere auto si beru a jde prehazovat
vztekani u nas zaclo nedavno, zato s plnou paradou, jekot a kopani nozickama. Pretrhla bych ji jak hada, a nepomaha nic. Jen jidlo. Pritulit ne, nechat ne (ono se to potom spise stupnuje). Vetsinou to nastane kdyz je hladova, pak fakt jen nakrmit. Vcera na svatbe byla kouzelna, vsichni nam rikali ze takove dite je vylozene reklama na rodicovstvi (no a pak mi to dala sezrat u uspavani, muz se prisel podivat v blbou chvili jestli jsem tam neusla a mlade vyhodilo hodinovy hysterak, ani jeden netusime proc...) Vetsinou se spise snazim byt klidna, ale nejde to casto od srdce a to dite to citi
