Tak, damy, konecne jsem to nasla! Vedela jsem, ze to bude nekde v mych poznamkach z prednasek, ale holt trvalo, nez jsem se tim prohrabala! Osobne, kdybych prece jen na stara kolena mela dite, tak si poridim tuto knizku - a jinou uz nepotrebuju. Co se mi na pani profesorce nejvic zamlouva je, ze nepropaguje zadny smer ani filozofii, ale snazi se byt co nejvic objektivni a cerpat z vedeckych poznatku, jak to jen jde. Toto je knizka, kterou jsem mela na mysli (akorat jsem si nemohla vzpomenout na nazev ):

Kdyztak ma i blog: https://scienceofmom.com

Treba zrovna to, jak se tady hadame o veku ditete co se tyka treba toho uspavani, na to tema tam ma hned nekolik clanku. Pise treba, ze co se tyka schopnosti uklidnit se samo, deti se nachazeji na pomerne siroke skale. A protoze detska kognitivni psychologie OPRAVDU zkouma i novorozence , je znamo, ze nektere deti tuto schopnost maji uz v podstate od narozeni. JENZE: Rodice, neznali spankoveho cyklu sveho miminka, ba ani jeho projevu, se na nej casto zbytecne vrhaji s ruznym houpanim a potrasanim (= "hypersensitive parenting"), prestoze to vubec neni potreba, a jako nasledek miminko toto schopnost postupne ztrati (to by myslim, vysvetlovalo caste "prvni mesic byl hodnej, porad spal, a pak se to zacalo kazit"). To by odpovidalo tomu, co psala Allania.

Odkazu na vyzkum tam ma pani profesorka hafo, takze myslim, ze si tam kazdy prijde na sve! 

Musim rict, ze na to, ze me to vlastne zase tolik nezajima, je to neuveritelne zajimave! Uz tady do toho cucim hodinu...

Jo, a jeste jsem se chtela vyjadrit k tomu, jak tady nekdo psal, ze ta uplne mala miminka jeste nemaji schopnost ucit se na nejaky spankovy rezim, protoze jejich nervova soustava je jeste nevyvinuta, tak to je sice pravda, ale vyzkum v posledni dobe ukazuje, ze novorozenci maji mnohem vetsi schopnost vnimat, i se ucit, nez se puvodne myslelo.

Podotykam, ze to pisu pro zajimavost, ne proto, ze bych si fakt myslela, ze se Faberova metoda ma aplikovat na dvoutydenni dite! 

Ja jsem se kvuli tomu dostala skrz trauma (moje specializace). Otazka uz hodne dlouho zni, jak stary musi byt kojenec, aby mohl byt negativne poznamenan traumatickym zazitkem a zacit kvuli tomu menit chovani. Vypada to, ze moc stary ne - coz z hlediska terapeutu neni vlastne vubec dobra zprava! 

Ale k tomu tady nic nemam, poznamky mam v kancelari. 

P.S. Moje byvala pani profesorka prislibila, ze jestli doma neco zajimaveho najde, tak posle. Tak uvidime...

P.S.2 V pripade nesouhlasu s praci pani profesorky Callahan, prosim smerovat primo na ni! Urcite tam ma nekde email

MP Marge hehe no ja sa s mojou biednou anglictinou a velkou lenivostou hentym neprehryziem ale nakopla si ma kupit si konecne tuto knihu Psychológia pre milujucich rodičov

Na ktoru som uz mala dlhsie odporucania ale sa mi za nu nechcelo davat takmer 17€ ale ma ta tema teraz viac zaujala :)

(Sorry za tie odseky, nejak mi to tu blbne)

Mrakoplas Ja se omlouvam, ale prelozit to vsechno, to by asi bylo nad me sily

Hele, ale ta knizka by treba do cestiny nebo slovenstiny mohla byt prelozena? 

Ale ta tvoje vypada taky dobre

Mrakoplas Hm, tak to nevypada, ze by ta moje knizka vysla i v cestine

barbucha

A ty bys nervala, kdyby ti vzali z huby treva cigaro?:-D Stoji za to, aby to nekdo z parfumanie vyzkousel, jestki budes kopat nozickama!:-D Nekdy to rvani deti chapu, treba pri tom brani veci:-D

Ale dcera je vychcana jak mraky, moje segra tuhtuhle vyzvedavala doma babicku, dcera slysela, ze se dole pohybovali nejaky lidi, co by ji mohli zpestrit program.V pravidelnejch intervalech, kdy si spokojene a usmivajici si hrala v kuchyni si odlezala ke schodum, kde spoustela srdceryvnej rev. Ale to byl rev ne ,,halo, ja jsem tady,, to byl rev, jak kdyby spadla ze dvou metru a proste potrebovala zachranit ze sparu tyrajici matky. Takhle to tam vzdycky 3 minuty zkousela, kdyz nic, tak si sla zase hrat aza 10 minut sla zase hrat divadlo:-D

Karja syn je tiez rodeny divadelnik, hlavne ked chce polutovat, ten hrany plac vo mne vyvolava vybuchy smiechu, chuda dieta :D

MP Marge

Ja s tebou souhlasím, nakonec to píšu i sama z vlastní zkušenosti, že stačí pár dní stereotypu a dítěti se to pevně vštípí.

Člověk ale z neznalosti, nebo i přílišné snahy, může dělat chyby, které pak nejdou dlouho odstranit. 

Jsem si naprosto jistá, že naopak drtivá většina dětí usíná normálně a v pohodě sama. Ty neusinajici jsou čestné výjimky. Ale chápu, že to čerstvou maminku může rozhodit a začne dělat psi kusy, aby dítě uspala, protože se bojí, že jinak neusne. A tím si pak vytvoří ty problémy do budoucna, kdy dítě bez psích kusů prostě neusne, protože je má pevne vryte.

Chyby se dělají, to je přece normalni. A mohou být i z premiry starostlivosti, vždyť je to přirozeně.

(chápu ale rozdíl mez běžným denním uspavaním a uspava ním po rusnem dní, kdy např na dítě útočí návštěvy a to je pak pretazene.) 

Ještě si pamatuji, že když se uspava, a dítě nechce spát, nemá se vydávat z postýlky. Pohupovat jim, položit ruku na tělíčko, držet ručičku apod, ale nevyndavat. 

A tím si pak vytvoří ty problémy do budoucna, kdy dítě bez psích kusů prostě neusne, protože je má pevne vryte.

​Píšu ze zkušenosti 1 ks ... Tohle nemůžu potvrdit. My jsme svýho času uspávali taky skákáním na míči, třeba 4x za den a to po dobu několika měsíců, takže miminu jsme to vryli myslím dost. A dneska (7 m) usíná sám v postýlce, sice to chvíli trvá, ale usne a bez pláče. Vůbec nijak jsme ho to neodnaučovali, prostě jednoho dne přestal to skákání vyžadovat. Pak jsme si skočili ještě párkrát - ale už jsem viděla, že to v podstatě nezabírá. To samé s drncáním kočáru - jako úplníé miminko neusnul pokud ten kočár nehrkal tak, že dítě skoro nadskakovalo. Pak bylo dlouho období, kdy nemohl v kočáře zabrat, až jsem přišla na to, že už chce usínat pěkně v klidu, ideálně někde pod šumícím stromem. Ty potřeby se prostě střašně rychle mění - a SAMY!

Shodou okolností mám kolem sebe teď mezi kamaradkami několik čerstvých maminek/budoucích maminek a všem radím to samé (myslím, že něco podobného mi tu kdysi psala Pinot). Dělej to, co ti v tu chvíli zabírá a kašli na myšlenky typu "jak ho to proboha odnaučím, to budu skákat na míči s dvacetikilovým dítětem, to ho budu muset jezdit uspávat kočárem do školky apod.".  Protože 90 % těch věcí prostě přejde SAMO. Prostě nejdůležitější je přežít aktuální den /půlden/krizi. Všechno ostatní počká. Možná má někdo jinou zkušenost, možná je moje rada blbá, ale jsem o ní přesvědčená, takže ji šířím dál

A aby bylo jasno - mluvím o miminech tak cca řekněme do půl nebo třičtvrtě roku. Pokud čtyřletý dítě neusne bez rituálního zaříkávání a tance při měsíčku, tak je to zase o něčem jiným (ačkoli i tam to přejde a může se stát ... ).

Dadoo 

Hele, tohle nevyndávat z postýlky - jak to jako funguje? Já jsem čerstvou "majitelkou" modelu, který když je uložen do postýlky, buď si chvíli brouká, mává ručičkama a pak usne, nebo neusne a rozbrečí se. To se pak ještě nikomu nepodařilo utišit bez vyndání z postýlky. Mluvit, hladit, pohoupat ze strany na stranu, to nemá vůbec žádný účinek. Tak co s ní, brečící, mám udělat, v čem je ten trik? Syna vůbec nekomentuju, tam několik měsíců neexistovalo, že by někde ležel, nespal a zároveň nebrečel, už od narození. A rozhodně nespal většinu dne, celý život dává tak 9- 10 hodin v noci, přes den nic až 2 hodiny.

dynda ja mám od spánkovej nakazane, že dokiaľ neplače, nevyberá. Keď plače, vybrať, ukľudniť, akonáhle je syn kľudný, tak ho zas dať do postieľky. A mám zakázané nechať ho zaspať na rukách alebo pri kojenie, aby som ho nedala do postieľky spiaceho. Pri tak malom bábätku ako máš ty by som určite z tej postieľky vybrala a ukludnila.

MP Meri 

Souhlas, se synem jsme prošli různá uspávací období, vždycky jsem se bála, jak to budeme dělat až něco - až nebudeme mít s sebou míč, až ho neuneseme, až nebudu kojit, až bude ve velké posteli. A houby, nikdy jsme teda nedošli tam, kde se octla chudák DrowRanger, ale každé to období si vyžádalo své a přešlo. Dneska syn usíná po flašce mlíka, do postele si přeleze sám, usne sám. Nic není stoprocentní, někdy se taky po půl hodině objeví v obýváku se širokým úsměvem, ale já taky někdy nemůžu usnout. Při uspávání v náručí mi vyhovovala ta dobrá přenosnost při cestování. Dneska fakt máme miminko, které někdy čisté a nakojené zabalím, kouká na mě a za 5, 10 minut spí. To zírám...

DrowRanger 

To dělám, už od syna razím zásadu, že čím míň nechám rozbrečet, tím rychleji uklidním.

dynda hele, v klidu, u nás tcháni, když viděli naše psíkusy při uspávání, tak vždycky říkali, jak v postýlce dětem stačilo dát ruku na tvář a oni usnuli (říkali to hezky). Tak já jsem vždycky říkala, že kdyby mi to zabíralo a že jsem to zkusila několikrát, tak to tak taky dělám, protože skákat na míči / houpat v náručí atd. taky není můj sen a radši bych dítě odložila a dala mu ruku na tvář.

U nás se ty potřeby taky měnily a bylo prostě potřeba vycítit, kdy se to změnilo a co je potřeba nového. Druhorozený první dva měsíce spal jen u mě v náruči a to i v noci. A postupně jsme přešli na normální usínání i spánek. A bez řevu. takže tam souhlas  s MP Meri 

Ale samozřejmě jsme chyby dělali a hromadu. Ale jsem ráda, že příbuzenstvo je daleko, takže případné řeči jsme měli jen několikrát do roka a ne každý víkend.

MaeGandal 

Děti jsou prostě malí lidi, co kus to individualita, poučky jsou dobrý tak akorát na to, aby člověk každou vyzkoušel a šel dál.

...jak říkal ve svém pořadu Jan Kraus:,,...po bytě se pohybují nějací malí lidé..."

(aneb - jak děti vnímají muži)