Malenge to je krasne 
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Kolega nazýval matku své přítelkyně “tchyně čekatelka” 
a další kolega mi říkal, ze ho vyzvedne paní, mínil svoji ženu... řekl to s krátkým i na konci, ze než mi to došlo, malem jsem se zeptala, jaká paní 
to je divny označení, takový dost submisivni
Reakce na DrowRanger:
U nás je to babka (z maminej strany) a starká (z otcovej), pri synovi to delíme tak isto :D
Starká je strašný slovo 
To by mě urazilo i v osmdesáti (vůbec nehledě na to, že dnešní babičce může bejt taky jen čtyřicet)! 
Mně se líbí, jak někteří pánové mluví o manželce jako o "mojí paní". S dlouhým "í" samozřejmě. Je to takový mile staromódní, zároveň gentlemansky zdvořilý...
Reakce na Karja:
letfenixa Nemuzes pouzit v jednom prispevku protivny, ale jinak velmi pokojny a hodny....To nejde!!! Dcera ma dobrej den tak jeden v tydnu. Ted to bylo asi utery. Pondeli jsem myslela, ze me odvezou a to jako si s ni fakt snazim hrat, porad neco vymyslet, tu do obchodu, tu ven, na zvirata, deti, navsteva, pisek, neee nic ji neni dobry. To je nejhorsi no, ze nevim, co by mohlo byt dobry, jak ji zabavit a udelat z ni fajn dite;-))
Tyhle období vzdoru jsou náročný, a u některých povah obzvláště... Jinak někdy pomůže spíš než hezkej den udělat dětem den náročnej. I když to je spíš pro větší děti. Ale taky by to možná nějak šlo - vydržet ječící dítě a jít na poštu, nakoupit, na zahradu a pomáhat... A klidně tak, že si za celý den na hračku ani nesáhne. A pak hezky vysvětlit, vidíš, kdybys byla hodná, tak to všechno stihnem vyřídit rychle a můžeš si pak i pohrát! Pak jsou vděční za všednodenní pohodu :-)
barbucha ja ti rozumim, ale uplne stejne konotace ve mne vzbuzuje ceska babicka. starka je zkracenina od stara mama. A stara matka je uredni oznaceni, at si cerstva duchodkyne mysli o svem veku, co chce.
Ale pouziva se to cele pro oznaceni pribuzenskeho vztahu, cizi clovek by to nemel nikdy ve vztahu ke starsi osobe pouzit.
Mladsi babicky pouzivaji vyraz babina, je to docela moderni, co tak sleduji.
Reakce na Malenge:
Dámy, tady je to prospěšnější než terapie, fakt! Musím říct, že mi hodně pomáhá si přečíst historky s vašimi miláčky, mám pak aspoň chvíli pocit, že svět je v pořádku a já nedělám všechno špatně, když mám dost často pocit, že to dítě se nemůže dožít plnoletosti, protože ho prostě zabiju. Odbourala jsem už většinu svých požadavků, ale on to zkouší stále dál a dál a má mě tak na háku, že bych dřív nevěřila, že je to vůbec možné, ve 3 letech!! Jako nemáte radu, jak hnout s dítětem, které např. ještě o půl 11 ráno pobíhá v pyžamu a odmítá si jít vyčistit zuby, umýt se a obléknout se na normální den? To ho můžu poprosit, přikázat, jít příkladem, řvát, ignorovat, odejít, je mu všechno jedno. Když už mě milostivě vezme na vědomí, prohlásí nechci/nemám čas/nekřič a vesele se věnuje dál svému...
Já jsem asi dost zákeřná a hnusná matka, když to tady takhle po sobě čtu. Ale na tyhlety naprostý ignorace se mi občas podačí vyzrát. Třeba že dítě stále plazí jazyk nebo si nechce převlíknou pažamko... Když se to povede, snažím se to s ním v klidu a přátelsky probrat, ovšem jsem záludná a pěkně (za jeho počátečního souhlasu) mu vysvětlím, o jaké výhody přijde nebo jaké nevýhody budou. Tam je třeba dítko dobře znát a vyhmátnout, co by mu mohlom vadit. Třeba vyplazuje jazyk, na normální upozornění nic. Tak mu ten jazýček pochválím, že ho má krásný, jako telátko a jestlipak tedy není telátko. Protože jestli jo, tak bude muset na zahradu (to zatím nevadí) a bude jíst travičku (obvykle naschvál nadšeně souhlasí) a telátka se taky nedívají na večerníček ani na žádný pohádky - tam obvykle jazyk zmizí :-)
Prostě přistoupit na jejich hru, že to tak prostě je - OK, ale nese to s sebou to a to. Trocha demagogie a citového vydírání included :-)
Stará matka! 
To jsem v životě neslyšela ani nečetla (s půlkou rodiny na Slovensku a s půlkou knihovny ve slovenštině)... jako stará mama, to už jo... ale stará matka je ještě děsivější
Jo, babina, mamina - ta koncovka "na" (i u jinejch výrazů, jen si teď nedokážu vzpomenout) je docela oblíbená/často používaná, tu znám...
barbucha starká mi přijde hezky, takový milý, ale moje kolegyně používá pro jednu babičku (kterou už nemá) označení bába (má po bábě byt) a to mi úplně trhá usi i srdce
barbucha na SVKje to bežné označenie, starkí boli z Liptova, tam sa všetkým starým mamám hovorí starká, starým otcom starký. Mama je z východu, tam je to zas označenie babka a dedko. Viem, že keď sme boli malé, tak babka mi vravela, že ju môžme volať aj starká, že tam u nich by bola jediná a tým výnimočná 
.Nemyslím,že by to niekto vnímal ako urážku.
Já vim že to starká/starký je běžný, ale nic to nemění na tom, že se mi to odjaktěživa hrubě nelíbí
Vono je to na zvyklostech v tý který rodině taky, a taky záleží na "tónu" - u nás se bába i dědek používalo úplně normálně, a zavedli to moji rodiče sami (když se stali prarodiči)!
barbucha a inak čo je podľa mňa horšie ako starká je, to ako oslovujem svokrovcov - nepotykali sme si, čiže krstnými menami ich neoslovujem, mama/otec mi zatiaľ nejdú cez ústa (možno to príde vekom?), tak sa ich snažím oslovovať tak, aby som nemusela použiť žiadne zámeno a keď už nie je vyhnutia, tak ich volám ako kým som s ich synom len chodila - teta/ujo :D Keď sa rozprávam s niekým iným, označujem ich normálne svokor/svokra.
Teta/ujo se taky používá asi víc na Slovensku - moji bratranci tak oslovovali všechny sousedy a sousedky například, zatímco tady u nás se to moc nepěstuje a znám i pár lidí, který na takový oslovení od nebohého dítka reagovali značně nerudně ("nejsem žádnej tvůj strejda" ).
Jinak s tím tykáním je to taky individuální, prvním tchánům jsem vykala protože jsem si nepřála se s nima blíž kamarádit a druhý jsem v podstatě nepoznala, resp. tchýni jen kratičce (jakmile oženila synka, s úlevou navždy zavřela oči ).
Ale sranda byla, že jsem tykání nabízela snaše několik let, a furt mi zarytě vykala, už jsem si myslela že proti mně taky něco má... načež při svatbě jsem na ni skočila a trvala na tykání - a mladej pán pravil, že konečně, že už jim (!!) to bylo oběma divný! Tak jsem usoudila že snacha je patrně prostě jen trochu nahluchlá
barbucha moji rodičia mužovi ponúkli tykanie hneď po svatbe, paradoxne je mu to nepríjemné a povedal, že im začne tykať až keď si so mnou potykajú svokrovci (to nebude nikdy, v tomto sú stará škola ), môj (dúfam) budúci švagor ich tiež oslovuje teta/ujo, uvidím, či bude inovatívny a zmení to po svadbe alebo budeme tetovať/ujovať spolu...
DrowRanger Kdyz jsem se vdavala, tak mi to pomohla,vyresit tchyne sestra. Ta se me rovnou zeptala jak je oslovuji, jestli Podajte, prineste....
Ale je to spis vztahu, nez osloveni a tykani. Tata i strejda vykali tchyni cely zivot, rikali ji mama a meli ji hrozne radi. Pokud s nima nevychazis, tak se to tykanim nevylepsi.
To tykání/vykání je taky i generační záležitost... dneska se nějaká formálnost už moc nenosí (a nenosila už v naší generaci), jen ještě moje matka a její švagr babičce (své tchýni) celoživotně vykali a oslovovali ji matinko Strýc (teda ten matky švagr) vždycky ještě přidal Ruky bozkávam, to se mi moc líbilo
continuity vychádzam s nimi v rámci možností dobre (odhliadnuc od toho, čo o mne teda hovorí svokra poza chrbát :), ale pre mňa jednoducho je len jedna mama a jeden otec, aj keby som svokrovcov milovala najviac na svete, mama a otec by som im zrejme povedať nevedela (svokrovci aj moji rodičia svojim svokrovcom hovorili mama a otec, môj otec sa na mňa aj hneval, že tak svokrovcov nechcem oslovovať), proste mi to príde veľmi, veľmi zvláštne. Ale teta a ujo teda tiež nie sú výhra, kým im vykám, tak ani oslovenie krstným menom nie je výhra :D Našťastie teraz sme vo fáze, kedy sa všetci oslovujeme tak, ako by nás oslovoval syn, takže ja našťastie môžem hovoriť aha čo robí starký/starká a oni zas odkazujú na mamu 
. Uvidím, či sa to časom zmení a akým smerom.
DrowRanger pro mě osobně je teta/ujo asi nejhorší varianta, používala bych křestní jména ve spojení s vykáním (ale mluvím o sobě, záleží to na zvyklostech tý který rodiny)
já když byla malá, tak jsem měla problém s mým strejdou, kterýmu nějak hrozně vadilo, že mu říkám křestním jménem (protože logicky celá rodina o něm mluvila jménem, včetně mojí mámy (=jeho sestry), takže se pak všichni učili o něm mluvit přede mnou jako o strejdovi (takovej kuriozní spor to byl, byl vždycky trochu divnej a je furt)
Reakce na žluťásek:
Já jsem se snažila koupit co nejlehčí golfky a stejně je s dítětem neuzvednu sama. Když to jde, čekám na nízký autobus nebo tramvaj, ale už mám občas i odvahu poprosit někoho cizího
Pro mě nejvyšší level je jet s ním sama vlakem. Tam se na ty nízkopodlažní dle jízdního řádu nedá spolehnout vůbec, mnohokrát se mi stalo, že přijel vysoký a ještě s rozbitou plošinou. Jednou jsem se snažila vystoupit po schodech tím, že je zdrncám a kola mi zajela pod vlak do té díry. To jsem skoro měla infarkt.
Já si dobrovolně upletla na sebe bič. Bydlíme asi 20 minut vlakem do Prahy, k doktorce jezdím tam. Na první prohlídku po příchodu z porodnice přijela vždycky paní doktorka k nám, normálně vlakem. Jinak jezdíme, s novorozencem autem, jinak vlakem. Kolikrát jsem musela kočár tahnout po schodech na nástupiště sama, protože v dohledu byli max. jen důchodci, které jsem o pomoc teda žádat nechtěla (jako aby mi táhli kočár, když maj co dělalt sami se sebou) Ale přežila jsem to :-)
Jinak nejlepší cesta byla, když jsem se chtěla v druhém těhotenství přihlásit do Podolí, to se muselo tenkrát osobně. Navíc nejezdila tramvaj tunelem pod Vyšehradem, muselo se přestoupit na loď. Takhle jsme to absolvovali i se starším dítětem v kočáru :-)
DrowRanger nevidim nejmensi duvod rikat maminko a tatinku cizim lidem, nikdy jsem to nedelala. pokud se nehodi krestni jmeno, tak se u nas rika babicko/dedecku a vyka, kdyz se dotycni nesnasi tak prijmeni:-) no ale s tim tykanim nikdy nevis, moje aktualni tchyne si netyka s nikym, jen se mnou resp doufam ze jsem prolomila ledy a zacne i s ostatnima (co byli/y v rodine davno prede mnou a ma od nich vnoucata)
