711990 jo a drzim palce, at je porod rychly a at to moc neboli!
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
To mimino proste v noci nespi
ted uz tu zarezava druhou hodinu v kuse, ale v noci to bylo furt neco, a kdyz uz to vypadalo ze konecne zabrala, tak se ozval nezamenitelny oder a bylo vymalovano... Tohle dlouho nedam, navic bez moznosti si lehnout pres den
Reakce na Gatita:
Karja ja jsem ohledne pohlavi zadnou preferenci nemela. Pak se narodil kluk a mne doslo, ze je fakt jak z jiny planety! Uz odmalicka- hry jsou hlucne, akcni, vsude figuruji auta a stroje. Zadna zviratka, zadne encyklopedie (s vyjimkou tech o autech), zadne kreativni cinnosti ci vanocni peceni s maminkou. To si jen uzmul kus testa a rozjizdel to monstertruckem, jakoze blato...
Ti naši kluci jsou fakt dost podobní. Ještě ve mně ale neumřela naděje, že toho druhého ty encyklopedie třeba zaujmou ;)
K těm klukům. U nás třeba nikdy moc nefrčela auta, mám pocit, že i já se ségrou jsme si s těmi autíčky jezdily víc než moji kluci. Občas vytáhnou autodráhu, ale to je nejvíc baví stavět, pak je to už nuda. Mladší projevuje sklony k pobytu v chlévě, staršímu hospodářská zvířata smrdí. Berou akorát psy, kočky, občas se svezou na koni, tak ti taky ujdou. Ani dinosauři u nás moc neletěli. Prostě jen lego a podstatně míň vesmír (černé díry, atd.). Ale zase staršímu nevadí třeba vyšívání nebo šití, výtvarná činnost zabaví oba.
711990 Držím palce, ať to jde rychle!
nonemy zkusenost nemam, ale nepomohly by nejake bylinky a vitaminy? Ja se citila podobne v puberte (uz jsem mela ms) a mamka mi davala pupalku, zinek, selen, vit.B a horcik a rekla bych, ze mi to vzdycky pomahalo, jakmile jsem to vysadila, tak se mi ty smutne nalady vratily.
No nevim, jak je to s tím sebeurčením vzhledem k pohlaví a typickejm činnostem kluka nebo holky... včera mě zrovna pobavila snacha páč mi poslala nový fotky - s průvodním dopisem, že ať se nedivím, ale Oliver trvá na tom, že bude nosit výhradně růžový trička který promptně zabavil nebohý sestřičce 
Bachovy esence umíchané na míru?
nonemy zive si pamatuju, jak me v poslednim roce, co jsem chodila na zakladku (5.trida, 11 let) prepadaly hrozne smutky a treba jsem se vecer z niceho nic rozbrecela. Mama byla cela pryc, myslela, ze me treba ve skole sikanuji a furt se me ptala, jestli mi nekdo neublizuje. Mne bylo trapne, ze brecim jen tak a rozestkala jsem se jeste vicweltschmerz jak kdyz vymaluje.byla to takova kombinace osameni (nemela jsem tou dobou zadnou nejlepsi kamaradku), cteni smutnych knizek a blbeho veku...Pak to preslo, deprese to nebyla. Ale verim, ze je tezky to rozeznat. Ja bych asi byla na dceru hodna, nepodrobovala ji vyslechum, ale dala ji najevo, ze vidim, ze je desne smutna a ze jsem tu pro ni. Doprala bych ji klid.
Ty jo, nechtela bych mit znovu 11. To je snad nejblbejsi vek ever!
Lamicka Doktorka už na to doporučila Magne B6 + nějaké bylinkové čaje (např. meduňku), tak to užívá, ale že by to zatím pomáhalo, se nezdá.
711990 tfuj tfuj tfuj!
711990 jj nase navstevy zoo a minifariem skoncili hned na začiatku- na ihrisku 
nonemy nevim, mozna rok? Protoze nejhorsi to bylo v te pate tride, pak jsem sla na gympl, kde jsem se jednak musela hodne ucit (a misto abstraktnich smutku nastoupil strach pred trojcem z matiky:))) a taky jsem si tam nasla nove kamaradky, tak hned bylo veseleji. Mama ze me byla hotova, ale nakonec mi uverila, kdyz jsem ji rekla, ze se nic nedeje, ze mi je jen smutno a nejsem moc spokojena se svym zivotnim stylem. Ja se asi i dost nudila, cetla jsem ruzny strhujici knizky a pak mi ten muj zivot jedenactilety holky bez dobrodruzne party kamosu prisel nejak neuspokojivej. Taky jsem se citila i fyzicky mizerne, uz jsem mela periodu a prisla jsem si takova nechutna...Ve skole jsem ale nebrecela nikdy. Tak drzim palce, at je to "jen" predpubertalni splin a melancholicka povaha a neni za tim nic horsiho.
nonemy nevim, neporadim...mne tenkrat asi pomohlo, ze mi mama rekla, ze mit obcas weltschmerz je normalni, a vic jsme se v tom nevrtaly. Min je vic, rekla bych. Ale chapu, ze se bojis, ze treba nepodchytis skutecnou depresi. Mne to tenkrat nijak zivot nekomplikovalo, nehroutila jsem se, nebrecela na verejnosti, netrpela nespavosti...
nonemy Pevné nervy. U nás totéž, až ve 12 teda. Jak když otočíš vypínačem. Chodíme kolem ní po špičkách, i prostý pozdrav je leckdy důvodem k výbuchu.
nonemy Já bych jí asi poskytla spoustu lásky (haha, můj recept na všechno) a klidně ji hodně objímala a tak. A vysvětlila, že je to s nástupem puberty normální. Já to mám doma tak trochu taky, dcera bude mít 11 tento týden, protivná je už rok a plačtivá taky, v poslední době se se mnou víc mazlí. U těch bylinek chvilku trvá, než začnou působit. Jo a taky dcera chodí ve škole na jógu, možná by něco takového té tvojí taky vyhovovalo, nějaký klidný relaxační sport nebo něco takového?
711990 Držím pěsti! Promluv si s Antonínem, ať sebou hodí, u nás to pomohlo! A můj syn je zrovna typ, co miluje encyklopedie, zvířata, vesmír, auta ho zrovna moc neberou 
Držím pěsti! A nestahuj kalhoty, dokud je brod daleko, haha, můj dvacetiletý brácha je největší milovník zvířátek široko daleko, který se nestydí je oplakat, když nějaké umře. Ale na knihy nikdy moc nebyl, to je fakt.
