Potrefenáhusa ja spis nez ne prava nemela ty kamaradky ve skole. Na zakladce jsem byla v nasi tride dost outsider (prominentni skola a ja z dost chudych pomeru, plus rozvedene rodice) a na gymplu vetsina decek dojizdela z sireho okoli, tudiz nebylo ke komu se takhle vrtnout. Ale ja byla vzdy dost soliter spokojena s knizkou sama...
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
viktorka_od splavu nechaj ma ešte chvíľku žiť v blaženej nevedomosti 
continuity Já mám děti starší, ale nikdy jsem to neřešila. Bydlíme vedle školy a tak to u nás bylo každé odpoledne. Když bylo hezky, tak jsem je též v klidu vyhodila ven. Pokud tam bylo moc veselo, tak jsem je mírnila spíš pro klid sousedů. Dopředu jsem nic vědět nechtěla, to se stejně měnilo každou minutou. Teď je to teda jediné pravidlo, že se musí domluvit spolu, protože mají společný pokoj. Starší má rok a půl holku, mladší spolužáky z celého Brna, tak u nás je denně někdo.
rasaNori Tyjo, my jsme jako decka vyvadely bez rodicu silene veci. Vcetne toulani se po nocich, nikdo z dospelych samozrejme netusil, kde jsme. Jako nikdy se nic nestalo, ale rodice to radeji nevi dodnes :-)
Ja jsem ovlivnena tim, ze mam jeste hrozne male deti. Predstava, ze jsou nekde beze me, je uplne scifi. Tusim, ze budu jeste se slzou v oku vzpominat na tohle obdobi, ktere je sice dost narocne, ale prece jen z jisteho pohledu jeste "jednoduche".
U nás se dveře netrhly... zvlášť když nebyl doma hlavní dráb (t.j. drahý otec), což bývalo naštěstí často a doteď na to při srazech, po padesáti letech, vzpomínají spolužáci ze základky se slzou v oku!
No a pak se dveře znovu netrhly když se hlavní dráb vrátil neboť zas proudily davy za rodičema... tak jsme byli zvyklí na nepřetržitý zástupy a provoz... kdy jsme ráno při odchodu do školy překračovali mrtvoly a houpačku v předsíni i s chrnícím viselcem odstrkovali, abychom se dostali ze dveří
Docela mě mrzelo, že jsem pozdějc měla tak malej byt, že se k nám jednak už takový davy nevešly, a že se mladej pán zvrhnul v nepochopitelně nerudnýho hostitele - když jsem mu zdůrazňovala, kdy přesně se vracím (aby včas zahladil stopy), vždycky opáčil že je mu to jedno páč si domů nebude ty zmetky tahat, anžto dělaj jen bordel 
a pak že krev není voda 
Zaplaťpámbu zřítelnice se zvrhla správným směrem a když tam jsem, buď máme nějaký kámošky na byt a stravu nebo si sbalí pět švestek a mizí sama... aby zas celá parta přitáhla zpátky druhej den a dožadovala se nasycení (o víkendech samozřejmě, ve školní dny chodí kupodivu každej spát k sobě domů 
). Ale fakt je, že se všichni nejdřív zeptaj...
tzaziki Drzim palce, at se to utrepe. My mame skolku se zahradou naproti domu a letos sla poprve neter. No rve tajy kazdy rano, mama ji pozoruje z domu, jak si vede. No ja jednou nakoukla a videla ji tam uplne bezradnou a uz jsem vickrat nemohla, protoze bych si pro ni musela snad dojit. A od ctvrtka uz lepsi,rano si sice pry porvala, ale uz hlasila, ze se ji tam libi a tak! Tak tfuj tfuj tfuj, preju at je to co nejdriv!
Já mám školku hned pod balkónem, a ten zoufalej, mnohohlasnej řev mi drásá nervy každičký ráno! Jsem ráda, že můžu vypadnout do práce a uklidnit se tam a eště s vědomím, že se mě to netýká 
tzaziki je to velmi narocne, drzim vam obom palce
Ja mam doma stastne dieta, ktore do skolky neslo od stvrtka kvoli chorobe
Mrakoplas spatne to chapem, dvojizbovy byt, cize ziadne ze kamaratky v detskej izbe. Ale to co sme sa hravali vonku, vlastne nikto nikoho nenavstevoval, ani kolektiv zo skoly, u nas sa to akosi nenosilo.
tzaziki To je mi líto .
ziginka ja si prave vystacila s partou ze zajmoveho krouzku, ale ty vyjezdy byvaly legendarni, nasi taky dodnes nic netusi:D
rasaNori nejsi v tom sama. K nam taky kamaradi domu nesmeli. Prespat u nekoho byla scifi. U nas nikdy nikdo. A me ani tata nepoustel do kina,ani na gymplu ne. Vzdycky chtel vedet o cem film je a jeho odpoved byla, ze uz ten film znam a tak nema cenu na nej jit. No uplna hlava 22. Me to teda velmi rychle vydelilo z kolektivu a dodnes bojuji s neschopnosti navazovat nove kontakty a pratelstvi. Ale na tatu se nezlobim. Verim, ze to myslel dobre.
Některé příběhy tady jsou smutné. U nás to, koukám, byla pohoda, i když mě rodiče taky nepustili úplně všude. S kamarádkami jsme přespávali, výhoda asi byla, že rodiče se aspoň trochu znali nebo se vědělo kdo je kdo, výhoda ne úplně velkého města. No a taky si myslím, že to umožnilo poznat, s kým se stýkám, takže oboustranně výhodná strategie. Rozhodně to tak budu dělat taky.
Ginger mne z toho naskakuje husi kuze
A já už od 17 bydlela sama a dokonce ani drogy sem u toho nebrala Volnomyšlenkářská výchova se v tomhle případě vyplatila
Teda některý rodiče jsou na facku, strašný, neumim si představit u některých z vás vyrůstat.
dynda presne, se synem jsem to delala stejne. Podporovala jsem ho, at si kamarady vodi na den i na prespani. Zadna omezeni. A duvera asi byla velka, jednou volal hluboko v noci, ze kamaradka prebrala a nemuze tak opila domu a ze ji bere k nam...
Reakce na viktorka_od splavu:
Ginger mne z toho naskakuje husi kuze
Kupodivu vnukum se venoval maximalne a oba ho maj moc radi. Ja uz to Ted beru jako horkosladke historky.
K nám kamaráti cez deň po opýtaní sa smeli, na základnej to fungovalo, na strednej to praktikovala už len sestra, lebo ja som si na konci ZŠ našla partiu starších ľudí, ktorú moji rodičia neschvaľovali (nečudujem saim,ja byťteraz moje dieťa, prerazím sa)a tak som trávila čas prevažne vonku alebov krčme, ehm. Ale zas mám na tie roky super spomienky, vrátane prvej (rodičmi zakázanej) lásky,kedy som viac času prerevala najlepšej kamoške na pleci kvôli frajerovi . Inak do 17 som nesmela na diskotéku,1x na noc mimo domu som šla stanovať myslím v 18 s vtedajším frajerom, ktorého už moji rodičia poznali. Sestra to mala ľahšie, tá mohla chodiť prespávať ku kamoškám asi od 15 či 16,v 17 šla na 2 mesiace s frajerom k moru (žil tam jeho otec), ani ju toľko nekontrolovali ako mňa, aleje pravda, že ja som bola pekné kvietko.
