Ja bych dite nutila, samozrejme s mirou, jen do krouzku, kde se bez nich v pripade, ze by jednou nastal obrat v zajmech neobejde tzn. sport a hudebni nastroj, u ostatniho se dej vule bozi.

Mutziputzi me nasi nutili chodit do hudebky, celou zakladku jsem tam musela, a ze bych se bez toho v zivote neobesla si nemyslim. A fest jsem to nenavidela.

Kokoska Samozrejme ze obesla, to pointa neni. 

brrr nenutila bych, je to jen krouzek, tudiz neco navic-pro zabavu...

Zkusila bych se s nim dohodnout, at dochodi pololeti. A kdyz se ukaze, ze o to fakt nestoji, uz bych pak na dalsi dochazce netrvala. Ale chapu, ze te to mrzi. Ja v detstvi na zadne krouzky nechodila (az v puberte na jazyky) a dodnes nic neumim. Takze syn uz je prihlaseny na gymnastiku...

Gatita To ho lituju

Mutziputzi neboj, to neni cviceni se stuhou! Jen neco takovyho vseobecnyho, pro maly deti. Kdyz ho to bude prudit, na dochazce trvat nebudu;)

Gatita No dobre

Ja bych dite nenutila. Soucasti nadani je podle me urcity nadseni a zapaleni pro vec. Nechtela bych, aby byl syn ja nevim treba uspesnej fotbalista a pak se mi sveril, ze ho fotbal vlastne moc nebavi a dela to jen proto, ze mu to jde. Zaroven pokud je znechuceni pouze docasne, tak si myslim, ze nadany dite ten vypadek snadno v pripade potreby dozene. 

brrr tezky najit miru “spravneho” nuceni do konicku. Dcera ma 3 krouzky, kam chodi uz nekolikaty rok a dost rada, ale do vsech jsem ji v pocatku musela nutit. Bez toho by nedelala nic a koukala do zdi, pripadne do obrazovky. Podotykam, na tyto aktivity ma i tak casu dost.

​Navíc některé děti nemají rády prostě tu změnu - ukončit hru v družině  a jít na výtvarku... Chápu to, taky to máme. I když časem se vytvořila u syna větší pružnost v přizpůsobení se změnám.

brrr nutila bych mírně. Mě taky bavilo kreslit, a chodila jsem na nějakou výtvarku až někdy v 8. třídě. A dnes se to těžko dohání...

MP Meri To ne, ani nadaný dítě, který se začne flákat nebo se na to čas úplně vykvajzne modelově na tenis nebo klavír, už to nikdy nedožene. Tam já bych ho jednoznačně aspoň zkusila chvíli nutit, hlavně proto aby to jeho jednou nemrzelo, ne kvůli sobě.

Mutziputzi Mně přijde, ze krom vylozenych Mozartů ta krize čas od času přijde proste na kazdyho. Ale na sílu a moc dlouho bych taky nenutila. 

Haranty jsem nutila jen do první/druhý lekce, a že toho absolvovali dost. Prostě teď tam jdeš a vyzkoušíš to, a uvidíme jestli tě to bude bavit a k něčemu to bude. Časem se to usadí a vyplyne ten vhodnej kroužek... musej to zkusit aspoň - jak jinak by věděli, o co jde? Od kreslení a keramiky přes sborovej zpěv a klavír až po plavání, balet a judo a rugby... co se nabízelo, to jsme vyzkoušeli. Ve finále si dlouhodobě nechali jeden/dva, a vyřešeno. 

Zřítelnice chodila šest let na plavání a když už jí to nemělo co dát a málem jí narostly žábry, přešla na volejbal, baví ji to už několik let páč vyhrávaj většinu přeborů v rámci celý země... na zpěv dva roky, na kreslení jednu sezónu a jelikož to bylo jenom takový šmudlání, chodí teď na soukromý lekce k jedný uznávaný výtvarnici... 

Musí se to prostě zkusit - jak jinak vědět, co v těch makovicích je? a bez lehkýho násilí ty malý lemply opustit pohodlí domova nebo kamarádíčky nepřinutíte

barbucha tady je spíš myšleno, že po letech chození na určitý kroužek/uměleckou školu se dítě sekne. Přitom ho to jinak baví... Já každopádně nutím dítě dochodit  pololetí, ať má čas se rozhodnout v klidu. Proberem to. Když ani po nějaké době nechce, tak to nechám plavat. Jako třeba hudebka - syn hrál na cello, ale po třech letech už chtěl přestat. Hodně jsme to probírali, on zas není nijak zvlášť nadaný, měl už i víc práce do školy, tak jsme toho prostě nechali. A nějaké povědomí o hudbě a jak fuguje má, já jsem díky jeho hudebce pochopila, alespoň částečně, jak fungují noty. Mladšího bych třeba nutila mnohem víc, protože má opravdu hudební sluch. Ale toho to zatím dost baví. Jenže ten by s tím zas ani nezačal, kdybych ho trochu nenutila...

Mě teď třeba docela mrzí dramatický kroužek, který je tady nedaleko,  navíc zahrnuje věkovou skupinu pro obě moje děti, takže by mohly chodit spolu (=pro mě velká úleva). Pořád doma hrají divadlo, oblékají se do kostýmů a tak, myslím, že by je to fakt bavilo, ale dcera nechce. Syn teda jo, jenže ten chce všude, už toho má moc, i dva kroužky denně (jeden třeba v rámci družiny), je ještě malej, aby tam chodil sám a samotného už se mi tam vozit nechce. 

barbucha To teda moc nechápu. Jako asi jsou věci, kde bez vyzkoušení není úplně zjevné, že by na ně děcko mělo talent, ale něco typu kreslení, hudební, pěvecké nadání apod. to snad rodič aspoň trochu pozná (no dobře, ne každý), plus teda bych vnímala jako celkem zásadní, jestli to děcko dělat chce.

Z představy, že by mě matka honila "aspoň" vyzkoušet kdejakou pitomost, jsem se teda orosila. Jakožto zasádní introvert a odmítač čehokoliv kolektivního jsem samozřejmě veškeré kroužkové radosti odmítala - a naši teda naštěstí měli dost rozumu, že mě nikam nenutili.

Ja bych dite nutila, samozrejme s mirou, jen do krouzku, kde se bez nich v pripade, ze by jednou nastal obrat v zajmech neobejde tzn. sport a hudebni nastroj, u ostatniho se dej vule bozi.

​No nevim. Můj muž se v dospělosti naučil hrát na dva hudební nástroje - jako asi kdyby někam chodil, měl by to jednodušší, ale nemožné to není. 

Estara Já tohle chápu, znám dost lidí, co děcka honí od kroužku ke kroužku, všechno musí vyzkoušet, z každýho oboru něco. Sypou do toho i spoustu peněz a někdy je mi těch dětí fakt líto. Ale na druhou stranu, mě třeba mrzelo, že mě naši vůbec netlačili, chodila jsem na klavír asi pět let, pak mě to přestalo bavit a naši to neřešili, dneska už nic nezahraju. A totéž jazyky, ve třetí třídě jsem remcala, že mě němčina nebaví, naši mě po půl roce stáhli, ale kamarádka co zůstala má dnes státnice. A taky jsem vždycky hrozně chtěla chodit do výtvarky, já vyrůstala na vesnici, výtvarka bylo něco totálně exotického, chodila tam jen kamarádka z města a přišlo mi to hrozně vznešený  Přitom mámina mladší sestra má vystudované dějiny umění, ale mě k tomu nikdo doma nevedl a dnes mi to chybí. 

Garfie Ale to podle mě nezávisí na délce chození na kroužek, ale spíš na tom, jestli v tom má člověk potom příležitost pokračovat a taky teda, jestli k tomu má opravdu vztah. Znám dost lidí, co odchodili celou lidušku, ale pak už se nikdy k hraní nedostali a po letech už horko těžko dají něco dohromady.

Jako podle mě, pokud člověku něco opravdu chybí, tak se tomu bude věnovat i později. Akorát s kroužkem by to asi měl jednodušší.

Estara To je pravda, smíchala jsem dvě věci dohromady. Spíš jsem původně chtěla říct, že díky kroužkům můžeš objevit talent (nebo koníček), na který bys jinak nepřišla. Teď jako dospělá to vnímám kvůli tomu trochu jako handicap, že mě rodiče neprohnali více kroužky (i když v té době to nebylo moc obvyklé) a zároveň mám teď jako matka nějaké trauma, abych nepromeškala talent u dětí  je to náročné. 

barbucha To teda moc nechápu. Jako asi jsou věci, kde bez vyzkoušení není úplně zjevné, že by na ně děcko mělo talent, ale něco typu kreslení, hudební, pěvecké nadání apod. to snad rodič aspoň trochu pozná (no dobře, ne každý), plus teda bych vnímala jako celkem zásadní, jestli to děcko dělat chce.

​Každej rodič je přesvědčenej, že má doma malýho génia, nadanýho na úplně všechno Navíc se předpokládá (lépe řečeno doufá), že nějaký vlohy zdědilo po rodičích, který svoje konkrétní už znají...

A jestli to dítko dělat chce, se pozná až po vyzkoušení, ne? Jako kdybych se zeptala předem, jestli se mu milostivě chce někam jít, asi bychom se nedostali ani z baráku