A ještě k horor historkám.. Dodatečně se (znovu!) klaním našim školkovým učitelkám. Já z nich měla už od prvního dne dobrý pocit a pak jsem jednu viděla v okamžik "O" a obstála výborně.
Měli tam přechytralého klučíka, který se rozhodl, že to školce i rodičům pěkně natře. Každé ráno vedl na schodech s taťkou debatu, proč do školky nepůjde, a když to nepomohlo, nasadil každodenní protestní počurávání. A já ho přistihla v šatně s učitelkou, právě když se po akci převlíkal. Ta byla před explozí, ale mluvila s ním klidným věcným hlasem: Ty se teď převleč. A ke mě šeptem (z očí blesky): doprčic co s ním mám dělat..??? a k němu zas neutrálně: ještě ty papuče. A ke mě (mega vztekle), ale aby to kluk neslyšel: rodiče řekli, že mu mám dát na zadek, no to přece nemůžu!!! A k němu zas klidně: ještě druhou papučku. A ke mě (potichu, blesky included): on stojí nad hračkama, kouká mi do očí, usmívá se a ČÚRÁ..!! A ještě mi říká: "čůrám..! Já ho přetrhnu snad!!! A na něj opět mile: tak pojď, jdem do třídy.
Já na to koukala takhle. ![]()
![]()

