Pinot Noir ja si myslim, že člověk v ty výchově nakonec vždy naseká nějaké chyby ať se snaží sebevíc a myslí to sebevíc dobře, už jen proto, že ta výchova je vztah oboustranný. Dítě nás ovlivní minimálně stejně jako my jeho. Nakonec málokdo jde do výchovy s předsevzetím: teď Pepíčkovi ukážu, ať má v dospělosti co řešit u psychologa. 

Už jsem se dávno vzdala myšlenky, že budu dokonalá matka, stejně jako muž není dokonalý otec, ale na tom druhým to vždy člověk vidí nějak lip. Podle mě nezbývá než rodičům odpustit a doufat, že děti odpustí ty chyby zas nám. 

SunEclipse je to nefunkční metoda, protože, když pomine hrozba trestu (tzn. dítě si dá pozor, abys ho nenachytala), pomine i účinek. Kousání teda není úplně dobrý příklad, desetileté děti už obvykle ostatní nekoušou tak jako tak

continuity EvaevaMně to taky přijde extrémní a upřímně bych asi nechtěla vidět takový výzkum jak se dělá.. přijde mi to už z podstaty úplně na hlavu tohleto srovnávat. Záměrně týrání s tím, že dítě plavnes, když ti uteče, když se serve doma se sourozencem. Já holky občas placla, jak jsou starší už jsou jiné prostředky jak to domluvit, jako pyšná na to nejsem, ale když si vezmu sebe někdy když ječim, nebo něco jim nasrane říkám, fakt nevím, co je horší pro tu chvilku. A nemyslím si, že u tříletých děti, co ti lítají někde jak pominutí, dělají něco nebezpečného zafunguje nějaká promluva nebo vyklízení pole, když to třeba zrovna nejde. 

Karja V tom případě je můj muž ženská, protože si to taky střádá a pak bouchne ;o) Taky to nemám ráda (a on zas nemá rád, když bouchnu já), ale co už, oba se snažíme to nějak ukočírovat.

continuity já vidím rozdíl mezi těmi rodiči, kteří si uvědomují, že je to špatně, a "jen" jim to v návalu vzteku ujede, a těmi, kteří to považuji za legitimní výchovnou metodu. Ti první mají aspoň tendenci to pak s dítětem nějak urovnat a ideálně na sobě pracovat, aby se to nedělo. A u těch druhých může jít i jen o plácnutí přes ruku a stejně mi to přijde moc.

SunEclipse

Zkusím to nějak vysvětlit. Já jsem přesvědčená, že když někdo dítko plácne přes zadek jednou týdně, že to opravdu k ničemu neni. Funguje to, když to uděláš párkrát za život v nějaké extrémní situace a to bych nenazývala vychovní metodou. To je podle mě systematické každodenní působení, kdy volím nějaké prostředky. A tam to placání rozhodně fungovat nebude, lhostejno jaké to dítě je. 

Karja ja psala, ze u toho vetsinou nikdo neni. Ja se rozciluju u uklidu a k tomu publikum nemivam. A kdyz jsem se jednou rozcilila pred dcerou, kdyz zase neco nefungovalo v byte, tak se me zeptala, jestli se zlobim. Tak jsem ji proste rekla, ze ano, zlobim se. Vysvetlila jsem ji proc. Zase pred ni nepotrebuju nejake negativni emoce skryvat. Mame je vsichni. 

Ale me muz nebo dcera vytoci jen velice vyjimecne, na ne nejecim

Evaeva tak to jí bylo tak rok a půl. Kousala by ještě pár měsícu zcela jistě a to domlouvání úplně nefungovalo. Popravdě jsme byli docela bezradní, až se to jednoho dne vyřešilo v podstatě samo. 

Evaeva Hele to ti teda nevím o té hrozbe trestu, jestli to takto funguje. Ráda bych našla účinnou metodu žádoucí, jsem ráda, že už jsou holky velký a už se rozšiřilo pole možnosti na zaracha a zavření se v pokoji, taky už chápou nějaké promluvy a důsledky svých činnu:D. Ale řeknu ti, mít důkaz, že metlička mi zaručí, že dítě neplivne v ordinaci na zem a neřekne doktorovi, že hovno, tak tam s ní jdu v ruce, fakt že jo:D:D. 

 Podle mě nezbývá než rodičům odpustit a doufat, že děti odpustí ty chyby zas nám. 

​Mám s rodiči hezký vztah a nic za zlé jim nemám. Ale máma mě tedy nevědomky v tom vztahu ke svému tělu a vzhledu formovala hodně výrazně. A došlo mi to, až v hodně dospělém, dalo by se říct zralém věku. 

Ale s tím odpuštěním nevím, nevím, jestli bych odpustila to, co tu některé popisují. 

continuity mně kousala ségra z lásky. To jsou prostě ty období kdy toho moc nenaděláš.

continuity Nám na kousání nefungovalo ani to plácnutí, takže to fakt žádná výchovná metoda není.

DruI Jo, jako to nevylučuji, že jsou i chlapi, jen jsem tím chtěla říct, že jsou i lidi, co mi přijde si k tomu výlevu ani nic nestřádají....můj muž nikdy nebouchne, ten totiž už v první vteřině řekne, co mu vadí nebo vyklidí pole, má to někdo štěstí, že může:D

Zuzuli No tak to jo, to o samotě klidně hlavou do zdi:D Tam je možnosti:D:D

Karjaty tresty (a nejen fyzické) mají ještě další nepříjemný aspekt a to, že pracuješ se strachem toho dítěte. Protože upřímně to, co jsou schopni provést v šesti letech, je nic oproti skutečným průšvihům, které můžou přijít třeba v šestnácti. A až něco takového nastane, tak potřebuješ, aby za tebou beze strachu přišli a ne to radši zatajili, aby nedostali zaracha.

Evaeva a to já si zas myslím, že se nemusím nechat od dítěte kousat. Lhostejno jaké období to je. Stejně jako si od puberťáka nemusím nechat nadávat. To je taky jen období, ale ani rodič opravdu nemusí vydržet všechno. Nakonec je nutné najít způsob jak si nastavit ty hranice a dokonce si myslím, že najít nějakej ně úplně optimální způsob je pořád lepší než nenajit žádnej. 

.

continuitysouhlasím. Můžeš třeba poodejít, když tě chce kousnout. A jako fakt se nedivím, že muž vyjel, umí hryzat fakt silně. Ale jak píšeš, stejně to nepomohlo, jako hned nepomůže to, že odejdeš a řekneš, že tě to bolí. Nakonec to stejně budeš muset akorát nějak přežít než to přejde. Zrovna to kousání je vývojová fáze stejně jako házení věcí na zem

Evaeva

Jako je to hezká teorie, ale myslím, že praxe takhle nefunguje. Nejde dokolečka dětem něco vysvětlovat, nějaké důsledky za své chování nést musí. Když se tu holky perou a řvou jak na lesy taky nebudu 10kraz opakovat ,,ale holky takhle se nechovame,,...prostě neposlechnou, jsou do svého pokoje, protože řeknu, že v takovém vyrvalu být nechci, když se neumí k sobě chovat ať si je každá zvlášť....

Ono to má totiž druhou stranu mince, když budou vědět, v tom teenagerovském věku, že jim nic nehrozí, tak možná nebudou mít obavy to delat. Víš co, tys psala několikrát, že jsi byla hodná, ale já a ségry jsme prostě docela šly na krev, hlavně ta první, to byly různé autostopy a alkoholové dýchánky, jako jediné co mě trochu brzdilo bylo, že doma to nebude dobre:D. A nevím co by naši měli dělat víc, oni vedli příkladnej život, o nástrahách mladistvého života nás taky informovali, fakt nevím, co by zabralo....

Karja důsledek není trest. Ale jako jasně, šedivá teorie, zelený strom praxe

Evaeva tak u nás to právě zafungovalo napoprvé, oproti tomu věčnému vysvětlování domlouvání.

Pevně věřím, že násilným zkrácením této vývojové fáze se jí nestalo nějaké příkoří. 

já to mám se vztekem hodně podivně a strašně by mě zajímalo, jestli existuje někdo, kdo to má taky tak .

Většinu času jsem v pohodě, fakt skoro v zenu i s těma malýma dětma, ale pak stačí nějaká prkotina, co mě z nějakého důvodu rozhodí, ani si toho většinou nevšimnu a najednou, nebo klidně až za čas je všechno špatně. Jsem celá protivná i sama sobě. Pak se stačí jen zamyslet, přijít na ten spouštěč a najednou úplně až fyzicky cítím, jak ze mě ten vztek opadl a jsem zase v klidu. Už si ty spoušteče ani nepamatuju, tak jen jeden příklad z poslední doby: kamarádce, která je mladší než já, řekl doktor, že je stará. Většinou je to taková blbost z vnějšího světa .

Pak jsou samozřejmě na houby momenty, kdy jsem přetažená, něco není podle mých očekávání atd., ale tohle je fakt nejčastější příčina mých výbuchů vzteku.

Zajímalo by mě, jestli to souvisí s tím, že strategií mojí mámy, jak se vypořádat s mými negativními emocemi, bylo odvádění pozornosti...