continuity ta dílčí karanténa se jen zdá jako menší zlo.
zdá se to v okamžiku, kdy: toho ještě není moc otevřeného, nejsou otevřené školy, hodně lidí pořád chodí na home office.
zavřít třídu ve školce je poměrně snadné. zavřít třídu na gymnáziu, kde je za ten den učilo třeba sedm učitelů, už je dost nereálné. škola nebude mít dost učitelů, aby pokračovala v plnohodnotné výuce zbytku školy, pokud třeba další dva budou nemocní něčím "běžným". 14 dnů. a za týden klidně znova, pokud mají několik set žáků.
pokud by denně přibývalo v řádech stovek nakažených, tak by tímto stylem denně dávali do karantény tisíce lidí. na konci 14denní periody, kdy by každý den byl přírůstek třeba 300 nakažených, což je reálné a očekávatelné, pokud by na každého nakaženého dali průměrně jen třeba tři lidi do karantény (a to je podle mě opravdu málo), bys hned měla kolem 17.000 lidí v karanténě. ale spíš by to bylo o dost větší číslo. pokud by šlo většinou o karanténu jedné třídy, jedné směny, tak by to bylo průměrně minimálně třeba 7 lidí na nakaženého. pak už to je kolem 33.000 lidí. to snad nebylo ani během největšího ataku nemoci někdy na přelomu března/dubna.
pokud by se náhodou zavřely ve škole dvě třídy s učiteli, zavřela by se celá škola a v podstatě by to zavřelo půl města, protože rodiče by zase museli zůstat s dětmi doma a už se to celé rozjíždí.
zatímco teď člověk víceméně ví, na čem je, protože je dáno, co je zavřené, ví se, kdo je na očr, protože má děti doma apod., pak by to bylo zcela nahodilé. nikdo by nevěděl, jestli zítra bude mít dost učitelů, lidí na směně, jestli vůbec otevře firmu. zcela nahodile by přicházeli úředníci a tu a tam by něco nebo někoho zavřeli do karantény.
další věc je, kdo bude tu karanténu hlídat, jak se bude dodržovat, jestli to nebude jen ulejvačka, kdy si lidi stejně budou chodit nakupovat a do kina. protože na rozdíl od karantény během omezení bude hodně věcí otevřených, kdo by seděl doma.
samozřejmě, že nic lepšího nemáme. ale "nejmenší zlo" podle mě není řešení.