Garfie Takhle se vymetaj kluby! Hlava se uklidní, ale zážitky ty budou!
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
Garfie velky flam!
Hele, co na me vyskocilo! Ale nechapu, proc si to nekdo koupi (za tu cenu!) a pak to nacpe do lodicek (viz odkaz).
Garfie Pribeh 47 roninu jsem neznala, uz jsem si o nem neco precetla, opravdu zajimave a dojemne.
Jak se vlastne pohrbiva v Japonsku? Predpokladam, ze to bude nejaky slozity ritual.
mitford sister Garfie diskuze se hodně posunula, ale úplně nejlepší rámen v pze mají v bon, dělají si vlastní nudle a mají fajnej vývar..v takumi jsem byla taky, plastovejch jídel jsem si ani nevšimla teda!
Černá kočka Ano, je to plné rituálů, pohřeb trvá víc dní a schází se příbuzní, rozdávají se drobné upomínkové dárky účastníkům, zahrnuje to bdění u zemřelého, vydatné popíjení saké a podobně. Jinak se ale spaluje a slyšela jsem, že budhistický pohřeb je hodně drahý. Japonsko se taky hodně potýká s nedostatkem míst na hřbitovech a rychle vymírající starou populací, takže i pohřební služby nestíhají, je to velký business. A pokud vím, ještě několik let po pohřbu se slouží mši za zemřelého...
S těmi róniny se omlouvám, mohla jsem k nim něco napsat, ale dost podrobně jsem tady celý příběh už popisovala před rokem, tak jsem se na to vykašlala. :-) Zajímavé na tom spíš je, že to není žádná zapomenutá legenda, jako jsou tyhle příběhy u nás, ale opravdu dodnes slouží jako vzor cti, hrdinství a loajality a lidi je hodně uznávají, fronta na hroby při výročí události je minimálně na hodinu.
A my tradičně o Velikonocích do skanzenu. :-) Jen místo do Rožnova jsme se vypravili do Kawasaki.
Milé bylo, že tam pracuje spousta dobrovolníků, kteří ukazují a vysvětlují, jak se dříve žilo, třeba ti chlápci, co udržují oheň, nebo paní u tkalcovského stavu.
Tady je krásně vyřezávaná ozdoba nad dveřmi...(je skoro nad každými dveřmi, ale tato byla echt hezká)
Toto je trezor, ve kterém se ukrývaly cennosti, má z boku vysouvací ručky a v případě potřeby (třeba zemětřesení nebo požáru) se dal rychle vynést z domu.
Když zmiňuju zemětřesení, moc bytelné ty domky asi nejsou :-)
Tohle je zájezdni hostinec, na zemi parkovali koně, na stupínku spali pocestní...vlastně starý japonský motel! :-)
Tady je krásně vidět střecha, zatížená kameny
Tohle je typický příklad horské architektury
A tady něco pro Kokoska, typická japonská židle, dokonce tonetka! :-) (tedy originál asi ne, ale ohýbané dřevo)
A když zmiňuju židle, tady je typická "samurajská". Seděl na zemi u přenosného ohně a vedle měl jen opěrku na ruku!
Tady je vchod do domu pro hosty, domácí a služebnictvo používali jiný.
Tady jsou vidět levné a nekvalitní tatami, poznají se podle toho, že nemají začištěný okraj...
A tohle je domek převozníka, úplně pidimaličký
Takto vypadá uvnitř
Domovní znamení 
Modelka :-)
A největší nadšení vzbudil pán, který věnoval dětem origami kobylky vyrobené z trávy a na plechovce, ve které je měl umístěné, našel jak se kobylka řekne v češtině! 
Garfie Děkuju za vysvětlení a omluva není na místě, to spíš já mám mezery, které je potřeba doplnit.
A je to opravdu úžasné, že ani po takové době ten čin neztrácí smysl, když se k němu lidé vracejí znovu a znovu. Já jsem něco podobného zažila tady v ČR v kryptě pod kostelem Cyrila a Metoděje když jsem tam viděla evidentně dojatého pána a i na mě to velmi působilo.
S těmi pohřby se omlouvám jestli jsem nadnesla těžké téma, ale zajímalo mě to hodně. A tak možná se to k Velikonocům hodí(když uvažujeme tu křesťanskou část v které je smrt i nový život). Nevím proč jsem si myslela, že v Japonsku se pohřbívá spíš do země, když vlastně s tím nedostatkem místa je logické, že to řeší jinak.
Nádherné zážitky a tradičně profesionální fotky.
Jsi skvělá, že na nás myslíš a tohle všechno nám zprostředkováváš - jak pro potěcho oka, tak pro poučení.
A ty kobylky jsou jako živé - dětem se vůbec nedivím
jerry Karja Děkuju! Zapomněla jsem dodat, že v některých těch domech se bydlelo ještě počátkem 70. let, těžký život!
Tady jsem vám ofotila vzpomínky paní, která se přivdala do jednoho z těch domů, ve srovnání s jinými to bylo vlastně radostné čtení, ale stejně hrozně těžký život. Děti s tím vytíráním podlahy teď budu vydírat!
Dik za krasne zprostredkovane zazitky! Ta zidle je krasna, ale moc si neumim predstavit, jak by se na tom sedelo. Jaky vlastne Japonci v tech starych domech meli nabytek? Nejake vestavene skrine, par stolku, skrinky na drobnosti? Moc si jic jineho nevybavuju, kdyz jsme se nekde v podobnych objektech byli podivat. Pri odpocinku se sedelo/klecelo jen tak na zemi nebo byly nejake polstare na podepreni?
A ještě jsem se dozvěděla, proč jsou Japonci tak zaměření na záchody a hygienu obecně!
(jednak nám tedy v domě lékárníka pán vysvětlil, že ve 20. letech přišel do Japonska nějaký americký lékař (nebo lékárník, to jsem přesně nepochopila) a začal šířit západní medicínu, která se okamžitě velmi ujala a díky tomu se podařilo vymýtit spoustu nemocí, takže Tokyo bylo v té době největší město na světě, přitom s nízkou úmrtností.)
Ale chtěla jsem mluvit spíš o záchodech, Japonci v té době využívali lidské výkaly jako hnojivo a protože domácí zdroje nestačily, lákali pocestné. Takže bylo důležité, aby byly čisté a lákavé a vesničani se vlastně předháněli, kdo bude mít hezčí a "příjemnější" záchod, různě je zdobili a podobně...odtud asi pochází japonská posedlost toaletami. :-)
Kokoska Přesně, sedělo se přímo na tatami, nebo na něakých podložkách ze slámy, jako má třeba ten pán u ohně. Moc pohodlné to nebylo. Dnes už mají k dispozici různé polštáře a podobně, ale historicky to asi nebyla žádná výhra, dokonce i ten chudák samuraj musel sedět na zemi, jen ruku si mohl opřít. Je to jak si pamatuješ, věci se ukládaly do vestavěných skříní, maximálně nějaká menší skřínka, jinak v podstatě nic. Bydlí se tak hodně dodnes v těch tradičnějších domech, i když jsme bydleli ve starém bytě, byly tam vestavěné skříně a dole měly úložný prostor na futon, který jsi tam měla ráno sbalit. K tomu rozkládací stolek, polštáře, ty jsi naopak na den zprovoznila a bylo. Pro nás úplně nepochopitelné a nekomfortní.
