whiskas nechci ti brat iluze, ale moje mama brala za uplne normalni, ze s ni tech 24/7 jsme. Nastesti jsme na to byly dve a vetsim dilem tam byla segra. Nejak se to tak zabehlo postupne, nechtely jsme ji nechat samotnou, kdyz umrel tata, a pak uz nebyla cesta zpatky. A jak jsem tu uz urcite psala, ona se uplne "vypnula", tim, ze jsme tam byly, tak proste prestala delat i to, co by byla jeste zvladla. Pak uz opravdu neslo nechat ji samotnou vic nez par hodin, navic posledni pulrok, co jeste byla doma, se dost zhorsila i pohyblivost. Ale chtela jsem tim hlavne rict, ze na tu peci od nas si strasne rychle zvykla, taky by nechtela do bytu nikoho ciziho, takhle ji to maximalne vyhovovalo. Sice si uvedomovala, ze hlavne pro me je narocne tam prijet a byt tam par dni, ale zaroven to tak chtela. Je to drsny, ale pokud u vas nedojde k tomu, ze tatinek nebo oba pujdou do nejakeho pecovatelskeho domu, budou cekat, ze s nimi budes ty. 

clothilde Tohle je fakt strašně smutný. Babička zemřela v 95, fyzicky na tom nebyla nejlíp, ale mozek jí teda fungoval dokonale. Snad to bude stejné i u mámy, loni jí bylo 80, je úplně v pohodě, ale jak přijedu jednou za rok, tak pochopitelně nějakou změnu vidím a trochu mě to děsí....

Kokoska u nás to bylo stejně, babička takhle úplně vysála mamu, která u ni poslední rok byla prakticky nonstop, je to tezky se pak tema vycitkama vůči vlastnímu rodici nenechat semlit 

a na zanedbanou peci letos umrel strejda, její syn, nechci hodnotit, jestli zbytecne, jeho by nikdo k nicemu nedonutil, nedal by o sebe pečovat ani náhodou, doporučení roky neposlouchal. Nakonec ho odvezla záchranka a umrel za tejden v nemocnici, asi naštěstí, protože doma už by zůstat nemohl, měl pokročilou nelecenou rakovinu, o který jsme nikdo nevěděli 

whiskas 

Tu tristní scénu si bohužel dovedu představit. Vím, že ho k psychiatrovi nedonutíš, proto jediná rada, kterou ti můžu dát, je, urgovat a konzultovat při další hospitalizaci. Ona to už za mě nastínila Kokoska. S každou další prodělanou infekcí se to totiž bohužel bude opravdu jen horšit. Bez medikace o to rychleji. A pak to dojde do fáze, kdy už ani to domácí prostředí a péče 24/7 nepomůže, jedině tlumící antipsychotika a to už není vůbec oč stát a nezbude nic, než zase zavolat rychlou.

Vím, v jak složité situaci se nacházíš. Ráda bych pro tebe měla nějakou lepší radu, ale není. Proto přeju hlavně hodně sil!

Potrefenáhusa jak tady padlo, kdyz se nekdo lecit nechce, nedonuti ho nikdo. Mozna je pro toho cloveka z jeho pohledu lepsi byt doma, jak to jde, a pak rychly konec, nez podstupovat zdlouhavou a narocnou lecbu, nekdy s nejistym vysledkem. 

Moje babicka mela osklive komplikace od cukrovky, dlouho vzdorovala, jezdili s ni nasi teda po doktorech a snazili se to nejak udrzet, ale pak sama prisla s tim, ze chce do nemocnice, ze uz to vidi, ze to jinak nepujde. Taky uz se nedalo moc delat a umrela asi tyden po tom. Ale chtela to tak, co to slo byla doma mezi svymi.

Poruchy chování se právě dost projevily během hospitalizace (byla jsem očitým svědkem poměrně tristní scény -

​Z vlastní zkušenosti vím, jak se chovala moje maminka, když byla hospitalizovaná při oboustranné embolii plic. Naprosto mimo, zmatená, vykřikující nesmysly, mluvíci s lidmi, kteří už dávno zemřeli, stojan oslovovala jako lékaře - byla jsem z toho v šoku. Doktor mi řekl,že toto zmatení vykazuje velká část seniorů, když se octne mimo své prostředí, že se to upraví časem. Měl pravdu. Proč to píšu - ty doktory u vás možná napadlo totéž, že je to zmatení ze změny prostředí a vůbec ne, že je to počínající demence. To jen pro možné vysvětlení, proč to neřešili. Ale možná pravdu nemám, nevím, samozřejmě, jak to u vás probíhalo a co se dělo.

Ale chtela jsem tim hlavne rict, ze na tu peci od nas si strasne rychle zvykla, taky by nechtela do bytu nikoho ciziho, takhle ji to maximalne vyhovovalo. Sice si uvedomovala, ze hlavne pro me je narocne tam prijet a byt tam par dni, ale zaroven to tak chtela. Je to drsny, ale pokud u vas nedojde k tomu, ze tatinek nebo oba pujdou do nejakeho pecovatelskeho domu, budou cekat, ze s nimi budes ty. 

​Tohle můžu podepsat. Klidně dvakrát. Zažila jsem to u vlastní maminky a teď to máme v bleděmodrém u manželovy. Máme ji přes ulici, ale už tam víceméně bydlí. Jak se vzdálí na déle než hodinu, už je telefonát a "něco se děje".

barbucha mám dojem že teďka už to dostali fakt všichni i ti kteří v předchozích kolech vynechali. no a my co už jsme to měli už několikrát tak jsme to slízli zas

​Jo jo, to vypadá že nikdo neunikne. Já mám všechna očkování a protilátky vysoký jak prase, a stejně jsem do toho spadla... zatím to teda vypadá že nijak nebezpečně, až na ty záda co mě berou neobvykle dlouho (a trochu i žaludek občas, na což jsem nikdy netrpěla, natož nechutenstvím! ale nevadí anžto mám z čeho čerpat ).

Jedině co mě štve že musím odložit to čtvrtý očkování - a je vůbec otázka jestli do toho jít, a taky jsem se chystala na chřipku. To je blbý protože jsem to plánovala absolvovat v příštích dvou třech týdnech kvůli případný reakci, abych byla na narozeniny zřítelnice začátkem prosince už bezpečně fit, nepojedu tam přece v posledním tažení! No jo, člověk si nemá nic plánovat.

Tohle fakt nechápu (u nás je to stejné). Přeci musí pochopit, že s nimi člověk nemůže být pořád. 

​Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že to nepochopěj a vůbec je to nezajímá. Fakt jak malý sobecký děti... (moje matka pravila že bude bydlet u nás, a mladej pán ať se odstěhuje - škoda, že mu tehdy bylo 14 - její oblíbenej vnuk!)

Co se psychiatrickýho vyšetření týče, wendulka má pravdu, zkus to zařídit při hospitalizaci, bude-li jaká. To jsem vyzkoušela taky, když milostpán ležel ve špitále se zápalem plic a vykazoval (naštěstí jen pár dní) známky naprostýho pominutí smyslů. Já bych ho doma neuhlídala, i poslala jsem na něj odborníka, aby stav posoudil než ho propustěj, na což už naléhali. 

Jinak ještě dejchám ale tohle pečovatelský téma mi v mým stavu zrovna nepřijde nejveselejší - při každým píchnutí už s jistotou očekávám zhoršení stavu, jízdu s houkačkou a následně bídnej konec v LDN

barbucha tak moje maminka odmitala jit k nam treba jen na 14 dni, abych nemusela ja sedet na Vysocine, kdyz jsem potrebovala byt v Praze a sestra byla na dovolene nebo si taky potrebovala oddechnout nebo neco zaridit. Ze zacatku me to stvalo, pak kdyz uz spatne chodila, uznala jsem, ze doma to ma lepsi. My mame celkem velke prostory, ktere by musela prejit a nemohla by se neceho pridrzet, s holi ji to moc neslo. Schody do patra, to by sama nezvladla vubec. U sebe doma uz mela svoje "chyty", levou stul, pravou kreslo, levou futra... maly byt nacpany nabytkem, znacka ideal!

Kokoska 

Tak je to individuální... taky bych byla řekla, že doma, kde si to člověk zařídil podle svýho a je tam zvyklej, by to bylo lepší. O to nic, u nás šlo spíš o to, že se velice nerudná seniorka musela k těm dvěma ošetřovatelkám, který jsem jí sehnala, chovat trochu líp než k vlastní rodině (která se tam střídala denně po práci, a vždycky to slízla). Je to těžký, no. Jako babička Boženy Němcový není holt každej.

Kokoska 

Tak je to individuální... taky bych byla řekla, že doma, kde si to člověk zařídil podle svýho a je tam zvyklej, by to bylo lepší. O to nic, u nás šlo spíš o to, že se velice nerudná seniorka musela k těm dvěma ošetřovatelkám, který jsem jí sehnala, chovat trochu líp než k vlastní rodině (která se tam střídala denně po práci, a vždycky to slízla). Je to těžký, no. Jako babička Boženy Němcový není holt každej.

​

babičce Boženy Němcové bylo prosím 55 let, když přišla na Staré bělidlo 

Vincenzina a kdo vi, co by nam rekla o souziti s matkou pani Proskova

Kokoska já mám právě pocit, že ta kniha jí vykresluje moc idylicky a že to tak vůbec nebylo, že zdaleka nebyla tak milá a hodná. Ale vůbec už nevím, kde jsem tohle četla.

Kokoska Díky za otevřenou odpověď. Ne, rodiče do pečovatelského domu nepůjdou, takže mám jasno ... 

Potrefenáhusa To je tak smutný, nečte se to dobře .

wendulka k těm infekcím. Tátovi se velmi špatně hojí rána na předloktí (údajně se praštil o kliku, ale tedy podle vzhledu té rány nevím, nevím - každopádě se nehojí). Další podobný útvar měl na holenní kosti. Což vzniklo z toho, že mu velmi otékají dolní končetiny, kůže praská, on si to škrábal ... děsný. To už se ale poměrně zahojilo. Zakoupila jsem, co se dala a přestal si to škrábat. Ani tohle ho nepřesvědčilo, aby se nechal odvézt k doktorovi . Nechápu. Vtipné je, že v pátek má jít na oční.

Pravil, že tam rozhodně půjde, protože je to pro něj důležité. A hádej proč? Protože prohlídku na očním potřebuje kvůli řidičáku . On tedy už neřídí minimálně půl roku a předtím rovněž jen sporadicky. Vůbec nechápu jeho úvahy. Nepředpokládám, že mu doktorka vystaví povolení/prodloužení k řízení. Ale! Pokud na to oční skutečně dojedeme (což není jisté), využiji toho, prtotože následně by musel s tímto potvrzením k obvodní lékařce a byl by to tedy nástroj, jak ho dostat k doktorovi. Tak uvidím, jak to dopadne.

barbucha Promiň, doufám, že se ti tímto tématem nepřitížilo .

Na vidinu "rekreačního" polehávání na LDN zapomeň, musíš ještě dlouho vytvářet hodnoty .

whiskas 

Hele, nepřekvapuje mě to ani trochu. Můj otec byl stejný případ. Za deset dní to bude 12 let, co přišel překvapivě velmi brzy domů z práce (byl rok oficiálně v důchodu, ale dál i pracoval) a volal na mě, ať mu podám hadr, že se pozvracel na chodbě. Přišel domů proto, že se mu o polední pauze udělalo zle, že si půjde lehnout a vyspí se z toho.

Po chvilce, kdy mu volal jeho šéf, jak mu je, začal mít problémy s artikulací, mě napadlo, že to asi bude CMP, jestli nemám zavolat raději sanitku. Odpověď ne. 

Už jsem se chystala ji vytočit, když v tom slyším houkačku, jak příjíždí k nám. Jeho šéf ji zavolal už, když se vydal domů.

V jeho případě, i když mi stále jednou stranou moc chybí, se mi zároveň ulevilo, protože s jeho povahou si vůbec neumím tu domácí péči představit.

To je dobrý nápad. Za pokus to rozhodně stojí!

wendulka Taky dobrý . Asi mi to moc nemyslí, ale záchranka tenkrát nebyla dost rychlá? Podle popisu situace si říkám, že časové okno pro záchranu mohlo být v tomto případě splněno. Omlouvám se, pokud otevírám staré rány.