a že jsem hrubě negativistická, o sobě vím, ale zrovna o víkendu jsem přemýšlela, kdy mě naposled potkalo něco pozitivního a na nic jsem nepřišla. přemýšlela jsem nad tím s opuchlýma nohama s ekzémem v lavoru s dubovou kůrou, rukama s ekzémem rozprasklým do masa v obvazu, telefonovala jsem otci do nemocnice, plánovala, jak budu vozit matku na ozařování, a takové jiné běžné činnosti, které poslední asi čtyři roky naplňují mé dny.
neříkám to, že bych chtěla politovat, ale proto, že protože mám poslední roky fakt smůlu na život, stal se ze mě sarkastický cynik.
