Holka, nemas to jednoduchy... Radu nemam, reseni to asi nema, tak jen - obcas se vypovidat a pofnukat si pomaha. A sklenka vina a tabulka cokolady. Ach jo.

Jinak zaslouzis svatozar, mne manzel bez meho vedomi prestehovat, tak jsem vdova...

Ty jsi fakt svatá... Já bych přestěhování bez mého souhlasu nevydýchala. Problém je, že o barák se musíš starat jako celek. Když ti spodek shnije, tak k čemu je pěkný patro, že... 

My zrovna nějaké úpravy děláme, ale venkovní. Nestačím lapat po vzduchu, jak účet roste. Řeknete zedníkům, aby se koukli na chodníček od domu k brance a je to. Samozřejmě má špatný spád, tak se voda drží u domu, proto je první schod u dveří podemletý a pod ním díra jak prase. Samozřejmě mají pravdu. Takže odbourat schod, znovu vybetonovat, odstranit chodníček, udělat spád od domu, naskládat chodníček. Okolo domu máme různé keře, např. zlatý déšť nebo růže, dost veliké. Vůbec jsem nevěděla, že kolem domu nic být nesmí, protože ty kořeny stahují vodu do základů domu, proto je kvůli keřům v garáži vlhká zeď. Takže vykopat, odstranit. A prý co ta magnólie? Naše krásná magnolie. Je hned u domu, prý proto vlhne podezdívka. Řekli mi, že to přece kvete jenom týden v roce, tak co. Nedovolila jsem ji pokácet, ale asi mají pravdu. Ach jo.

 Připadám si jako hraběnka ve strarým hradu, asi nějak takhle:

Já vím úplně přesně, o čem mluvíš (starej barák, tchýně, bordel...) Hlavu vzhůru, co nás nezabije, to nás posílí!!!

Vůbec netuším, co se Ti přihodilo, ale jen z těch náznaků myslím, že bych se picla.

To jako že jsi přišla domů a byla jsi přestěhovaná, jinde?  

Zas na druhou stranu, stěhování je hrozný - měla jsi to tak bez práce 

smazáno

To přestěhování bez mýho souhlasu by mě asi taky trochu rozhodilo  navíc ke tchýni  Hlavně bych se cítila poněkud nejistě, nejsouc spolumajitelkou (předpokládám, že barák byl/je tchánovců).

Ale nakonec nějaký opravy udělat můžete sami, a podle svýho - ty starší lidi už maj kolikrát pocit, že to nějak doklepou... a investovat se jim "na těch pár let" nechce

S opravami a generačním soužitím mám celoživotní zkušenosti. To, co popisuješ by manžela stálo manželství.

Jsem hodně tolerantní, ale tohle by ho stálo možná i život!

Taky bych se musela zapřít.

Ale protože tchýnina průpovídka "a každej soud by mě musel vosvobodit" by jako obhajoba asi nestačila, pomyslela bych na chuděry děti, co by s nima bylo bez maminky, a skončila s ním sice rychle a provždy, ale ponechala ho naživu.

1.9. je nejhorší den roku! Než jsem všechno ve škole oběhala a zařídila, tak jsem byla K.O. Všude stát fronty na todleto a tamhleto. Jen před kroužkem kláves v lidušce jsme museli stát hodinu a půl (před námi jen 6 lidí).  Hodinu a půl! Záda necejtim. A vrchol všeho...že ano...zjistím, že na srazu nikdo nevyfotil wendulky šátek  . A já s tím počítala jako s tutovkou. Fakt příšerný den. Nenávidím začátek školy.  

Kterej idiot vymyslel, ze maji devataci jeden den do pul treti a bez prestavky na obed?

To se nesmí, aspoň podle toho, co jsem pochytila od dcery. Pokud mají 6 hodin (snad to říkám dobře), tak musí mít přestávku na oběd. U nich přesunují oběd až za následující hodinu se souhlasem žáků a přimhouřením všech očí, tedy nezákonně - všichni jsou rádi, že jdou dřív domů.

No, oni maji fakt 7 hodin v kuse a pak domu. Aspon podle rozvrhu. Uvidim, jak to bude pristi stredu ve skutecnosti. Za ctrnact dni je rodicak, kdyztak spunktuju vzpouru :-) Do pul treti skola, nez prijdou domu jsou tri pul ctvrty, to by bez obeda nedal ani mnohy dospely.

Edit: Ted jsem se docetla, ze na zakladce muze byt dopoledne opravdu max. jen sest hodin. Taky je mozny, ze mladej blbe opsal rozvrh. No uvidim za tyden.

Aby neargumentovali tím, že mají velkou přestávku na svačinu, takže bez jídla nejsou. Nebo to se nepočítá?

Tak tak, teoreticky dle všech regulí to nejde. Nevím, jestli si to nějaká škola dovolí  - respektive bych se dost divila. Pokud jo, tak se hádejte. 

Jinak jsem se chtěla jít mrknout do Tchiba, jestli nemají něco zajímavého...no a zjevně jsem tam neměla chodit, byla jsem vytrestána už při vchodu, kdy jsem si dveřma natrhla malíček dost zvláštním způsobem - slušný kus kůže šel (spolu s lecčíms pod ní) pryč a kus pod tím mám ještě na úplně malou tržnou ránu. A jak tam není ta kůže, tak se ani ty blbé mašličky nedají dát, ale k doktorovi se mi s tím běhat nechce. Byla jsem z toho tak vyplesklá, že jsem je ani nešla upozornit, že mají nebezpečné dvěře. Nebo to možná nebylo dvěřmi, no... 

Tak jsem dnes napsala pančelce kvůli posmívání, zase se nám to rozjíždí. Samozřejmě řešení nečekám, protože její univerzální odpověd je: "Když jsem to neviděla, tak je nemohu potrestat."