Jestli paní učitelka čeká, že se děcka začnou šikanovat jí před očima, tak je dost naivní. Podivný přístup.

U nás zas učitelka o všem věděla, ale "nikdo si nestěžoval". Dcera má dost vysoko nastavenou hranici a o problému jsme se dověděli, až když se jí nechtělo do školy. Řeči, o tom, jak paní učitelka 13! děcek  ve druhé třídě nezvládá a kluci jsou "hrozní uličníci" ... ? Co tam ta paní dělá?

Nic ve zlém, ale ve třídě opravdu hodně záleží na tom, jaké děti se tam sejdou. Prvňáci, kterých je 20, se dají zvládnout v pohodě... Druháci, kterých je 11 - je to docela síla. Dovedu si představit, že 13 dětí může být na zvládnutí problematických. A nemusí to být nutně jen neschopností pedagoga. Ale šikanu je třeba vždycky spíš řešit dřív, to zase ano. Jen mám dojem, že spousta učitelů neví jak to řešit (což je neomlouvá). To je ale hlubší prolém celého školství.

To je právě ono. Kdybych viděla alespoň snahu...

V každé třídě se najde pár problémových chlapců a pár děvčat, která si něco dokazují. Občas se objeví kluk, který je problémový hodně  a pár dalších se k němu přidá, to věřím, že už může být problém.  Ale to nebyl náš případ. U nás to vyřešila babička, která si chlapce odchytla a vyříkala si to s ním zostra. U děvčat stačila domluva učitelky. Mmch. z rozhovoru s učitelkou jsem nabyla dojmu, že se vlastně nediví, že ostatní děti mají s dcerou problém, protože je "trochu jiná".

Když to takhle napíšeš, tak to vyzní tak, že učitelka nemá možnost a šanci s tím něco dělat. To je hodně beznadějné. Ale odpovídá to realitě, škola nám s ničím nikdy nepomohla, nakonec jsme všechno řešili sami. Za nás bývalo ve třídě běžně přes 30 dětí, jak to učitelé zvládali tehdy?

Ako Mirku aj mňa trocha zarazilo, že zvládnuť 13 druhákov je niekedy nad sily učiteľa .  Nás bolo v triede do 30 vždy, od základnej až po gymnázium, moje deti keď nedávno boli ešte školou povinné, bolo ich v triede určite do 25.  Je mi čudné, že zvládnuť 13 druhákov je pre pedagóga náročné, ale asi dobou sa to zhoršuje......

A já mám odpověď pí.uč. - dětem vše vysvětlovala mnohokrát o ony odpověděly, že vše chápou...    Za kop se dotyčná žákyně omluvila a tím to hasne...   Není ten svět krásný?

Můžu jen poradit, co pomohlo u nás. Tedy já bych se na to nezmohla, ale babička je od rány a manžel vidí rudě, když mu někdo otlouká dcerušky. Pomohlo rázně si došlápnout na viníky mezi čtyřma očima. Žádná škola a hlavně žádní rodiče - to jsem zkusila já a bylo to jen horší, protože naše XY by nikdy, nikdy, opravdu nikdy... kdo z nás může říct, že by jeho dítě nikdy něco takového neudělalo? Není to řešení podle mých představ, ale funguje.

To už jsme zkusili.  Ale nepomohlo.

Toto by mal riešiť školský psychológ, s celou triedou.

To by chcelo asi radikálnejší prístup p.učiteľky, zdá sa, že ktovieakú autoritu medzi deckami nemá. Neviem si predstaviť niečo také v dcérinej triede. Naša triedna takéto prejavy potláčala už v zárodku a tvrdo - okamžite zaangažovala výchovného poradcu, špeciálnu pedagogičku(ktorej sa mimochodom decká boja ako čert kríža), následne rodičia do školy. Diskutovala a vysvetľovala deťom až potom, keď zahájila sankcie.

Pritom sa vždy jednalo o maličkosti (hovorím o ročníkoch 1-4) niekedy sa nám to zdalo až prehnané, ale asi to tak bolo správne, lebo maličkosťami sa to väčšinou len začína.

Ale to bola skutočná autorita a žiaci mali rešpekt, bola prísna, ale "mama" keď sa s ňou v júni, na konci 4.ročníka lúčili, decká revali ako na pohrebe. Podotýkam, že v triede mala 21 žiakov, z toho 4 integrovaní.

Celkom ho chápem, aj mňa mama každé ráno naháňala po škôlkárskej záhrade, občas sa pridala aj učiteľka Keď si predstavím to malé, zúfalé škvŕňa, ktoré beží ako o život, tak sa musím sama poľutovať.

Raz sa mi podarilo vybehnúť zo záhrady na ulicu, chudera  mama ma dolapila až pred našim domom, vyťala mi po zadku a odvliekla ma naspäť. Ale kondičku  sme mali teda zaručene výbornú...niet nad rannú rozcvičku

To si dobrá, ja si dodnes pamätám, ako som to zdrhnutie každé jedno ráno plánovala anakoniec som nikdy nenabrala odvahu.

Keď si spomeniem na samú seba a škôlku, tak som radšej platila súkromnú deckám, s ľudským prístupom....a potom som naháňala nie do škôlky, ale zo škôlky :-D.

Inak, mne raz takto zdrhol mladší od pediatričky, mala ambulanciu na prízemí - kvôli kočíkom - a malému sa podarilo vybehnúť až na ulicu, vtedy jednu z najfrekventovanejších ulíc v meste...sa nám ho nakoniec podarilo "obkľúčiť" so sestričkou...dodnes mám studený pot na chrbte, keď si na to spomeniem...

No zbohom, po takomto večerníčku to malý zaručene zabalí sám a pofičí domov.

No jen aby se mu to naopak nezalíbilo!

Mno. Tak mám za sebou veškerý ORL procedury... poněkud mě teda zaskočilo, že mi doktůrek nejdřív nos umrtvil - to jsem se teprv začala bát! Posléze jsem pochopila proč, když mě - nosem strčená - kamerka začala žertovně pošimrávat v půlce krku (a pak se patrně přesunula do mozku)  Zpráva zní optimisticky, t.j. zatím žádná řezničina nebude, nicméně výsledek je ten, že mám nos jak bramboru - a vůbec nic necejtím!

Já jsem se dneska dozvěděla datum operace nosní přepážky - 9.11. Jdeme se synem, protože naše CT jsou jak podle kopíráku, podědil to.

Citovat sama sebe nejde. Takze ad rozvrh - nakonec to je tak, ze maji sest hodin, tj. do pul druhe a pak hned navazuji nepovinne sportovni hry, mladej si fakt napsal blbe rozvrh. Jak to maji s obedem ti, co na sportovni hry chodi, nevim. Nejspis je po sesti hodinach nazenou na rychly obed a pak jedou bez prestavky.

Mimochodem mladas ma ode dneska ortezu na noze, ma pohmozdenou patu. Do bot se samozrejme nevejde, tak jsme koupili u Vietnamcu "kroksy" a nahore skoro celou botu roztrihli a haleluja, vejde se. Uz takhle ma sestactyricitku, vetsi jsme proste nenasli :-)

Hm, na tom byl mladý pán loni nebo předloni... a značně ho rozezlilo, když po všech těch útrapách mu přepážka znovu dorostla  Pravil, že podruhý už do toho nejde, i kdyby měl chcípnout 

A - fňuky fňuk! Umrtvená brambora přišla k sobě a musím říct, že teda nic moc!