Já přidám taky jednu fotku. Jednu jedinou.
Plést i háčkovat umím opravdu dobře. Bohužel, nedoložím obrázky, tenkrát se takhle vůbec nefotilo a dnes už nepletu, protože nemám čas.
Napletla jsem se (i našila) nejvíc na děti, pak i na sebe a jiné. Jednoduché pletení mě nikdy nebavilo, i plést jsem se naučila složitým vzorem. Prostě jsem ta záda udělala 3x, než se mi to líbilo.
Pletla jsem složité, mnohobarevné norské vzory, složité copanové irské vzory, prostě čím složitější a náročnější, tím mě to bavilo víc. Šálu jsem neupletla nikdy, umřela bych u toho nudou. Prostě cvok
Ségra mi pak všechno brala a dělala v tom parádu v Paříži.
Pak jsem se, při dlouhé nemoci a dlouhé rekonvalescenci, k pletení vrátila a pustila se do ponožek. Všechny podle jednoho popisu, na čtyřech jehlicích, ale mraky barev a pokaždé jiný vzor pod rantlem a i ve špičce. Vzory jsem si vymýšlela a rozkreslovala na čtverečkovaném papíru a příšerně mě to bavilo.
Už nemám žádné a i tyhle poslední, jak jsem právě zjistila, mají díry.
Ukážu vám tedy tyhle jediné a poslední, staré, onošené, vytahané, ožmolkované. Tak prosím, pamatujte, že nové byly opravdu krásné a jiné ponožky daleko vyvzorovanější a hezčí. Jen abyste viděly, že plést taky umím. A ... jde na mě chuť vzít jehlice zase do ruky ![]()
Toť můj příspěvek k pletací a ponožkové diskuzi ![]()






