A čte/četl někdo Tajemství všech tajemství?
Knihy - co jsme přečetli, doporučení...
09. srpna 2014 03:09
bublifuk V sektě mi nepřišli tak otravní, tohle je nový díl Hallmarked man.
Nechci nikoho odrazovat, ještě nejsem v půlce.
Teď čtu první díl šestidílný série Můj boj (Karl Ove Knausgard) a je to naprosto boží.
Takže já jsem přečetla Honzlovou. Co přečetla. Zhltla!!! Jaktože jsem to nečetla už dávno??!
Aranel Ja jsem se o Honzlove dozvedela teprve nedavno, nekdo tu tusim daval odkaz na stranky rozhlasu, kde to pousteli na pokracovani jako audio. Vyborny, Zdenka Salivarova byla bajecna spisovatelka.
Několik týdnů mi trvalo přečíst a vstřebat Tvá nepřítomnost je tmou od již zmiňovaného Jóna Kalmana Stefánssona, vyprávění ze současného Islandu se silnými průlomy do minulosti. Nakonec se složí i příběh několika místních rodin, ale důležitější pro mě bylo, jak román dokáže zpřítomnit mrtvé (a fiktivní) postavy, evokovat intenzitu jejich zápasů, radostí, dilemat. Literatura samotná hraje podstatnou roli, knížky byly kolikrát v domácnosti to nejcennější... Jako by autor vracel váhu slovu, to mě k němu asi táhne. V knize je na konci též soupis citovaných populárních písní, pár postav je hodně muzikálních a hudba je taky taková kouzelná skříňka, do které máme zakleté prožitky, niterné a současně sdílené.
No a teď opět moje milá Elizabeth Strout - během dvou dnů jsem nečekaně chtivě zhltla Oh William! a plynule pokračuju s Lucy by the Sea (tyhle knížky zatím nevyšly česky a celkově se snažím autorku zkompletovat v originálu, překlady jí ubližují - spadla u nás do kategorie ženského čtiva a je to bohužel vydavatelsky strašně odbyté), už dřív jsem četla úplně nejnovější Tell Me Everything. Líbí se mi, jak uvažuje o vztazích, niterně, civilně, útržkovitě. Nesnaží se postavy a jejich jednání dovysvětlovat, nechává jejich pohnutkám i prožitkům mnohoznačnost. A taky píše opakovaně o stejných postavách, teď ke konci se prolnou dva největší okruhy (setkají se Olive a Lucy...), takže člověk potkává staré známé, dostává další střípky a čím dál víc si uvědomuje, jak se lidské život nedá zavírat do předpřipravených škatulek.
Na cestě mám Cormaca McCarthyho - diptych Pasažér a Stella Maris, autora zatím neznám a slyšela jsem velkou chválu od člověka, kterému věřím.
Táta Sekáč byl boží 
Sweet Potato 
K Malým ženám jsem se taky dostala až později... musela jsem je shánět - taky mi bylo blbý že jsem jimi nebyla odkojená 
Jo, zeť mi teď vřele doporučoval Tajný život úhořů (Patrik Svensson), že výborný, básnil o tom celej večer... neznáte někdo? Je to jako fakt o úhořích, tak nevím jestli to bude můj šálek čaje.
barbuchadíky za tip na ty viktoriánské detektivky od Ann Granger, docela s nima šel ten COVID přečkat 
To jsem ráda
barbucha ja jsem to cetla a od te doby me desi, kdyz tu ctu, jak maji v japonsku obdobi jezeni uhoru
(Pisou tam, ze uhori vymiraji a neumime s tim nic udelat)
Je to castecne pribeh a castecne fakta, libilo se mi to, ale asi bych o tom nedokazala nadsene mluvit
Přečetla jsem Vládce chuti z edice Absynth. Člověk po přečtení úplně ztratí chuť k jídlu.
A teď doposlouchávam Píseň proproka od Paula Lynche. Je to skvělé. Bookerova cena za rok 2023. Zároven je to neuvěřitelně depresivní a mrazí z toho. Autor to napsal jako varování. Mimochodem autor bude v pátek na besedě v DOX.
Dík. Asi se na to mrknu abych zetě potěšila 
Jinak úhoře nějak zvlášť nemusím, takže mě jejich osud nechává celkem chladnou.
Ja po dlooouhe dobe prelouskala soubor rozhovoru Petry Prochazkove s Rusy zijicimi vetsinou mimo vlast. Vydano v te klasicke edici Deniku N. Takove beznadejne cteni to bylo, nekdy nechapu proc si to delam, ale zkratka nemuzu jinak.
Malvin tuhle absyntovku asi vynecham, trochu se bojim, ze uz by to na me bylo moc. Ale mam tu novou o Polsku!
Jos ono je to hodně ekonomické. Nejzajímavější mi přišla část o rajčatovém koncentrátu. U tuňaka v konzervě jsem si furt opakovala, ještěze tohle nejím. Ale kolik jiných věcí jím.
Při čtení si člověk uvědomí, jak je svět provázán a o jeho osudu rozhoduje pár lidí.
Malvin aha, ja se bala hlavne popisu velkochovu zvirat atd. Snesu valky, ale zvirata ne... Takze si nepoplacu rikas? A vida, kecup delam domaci, ale tunaka priznavam docela jim, protoze bilkoviny a malo tuku.
Jinak mi tahle temata prijdou takova beznadejna, clovek at udela co udela, tak neni nic uplne spravne a zaroven uniknout nejde. To je jako s oblecenim. Kupovat udrzitelne znacky nekdy lze, ale ne pokud ma clovek deti nebo sam osciluje s vahou mezi x velikostmi.
Reakce na Jitka77:
Několik týdnů mi trvalo přečíst a vstřebat Tvá nepřítomnost je tmou od již zmiňovaného Jóna Kalmana Stefánssona, vyprávění ze současného Islandu se silnými průlomy do minulosti. Nakonec se složí i příběh několika místních rodin, ale důležitější pro mě bylo, jak román dokáže zpřítomnit mrtvé (a fiktivní) postavy, evokovat intenzitu jejich zápasů, radostí, dilemat. Literatura samotná hraje podstatnou roli, knížky byly kolikrát v domácnosti to nejcennější... Jako by autor vracel váhu slovu, to mě k němu asi táhne. V knize je na konci též soupis citovaných populárních písní, pár postav je hodně muzikálních a hudba je taky taková kouzelná skříňka, do které máme zakleté prožitky, niterné a současně sdílené.
Děkuji za tip i krásnou recenzi.
Jos ne, velkochovy jsou zmíněny, ale žádné drasťárny. To, že díky intenzivnímu rybolovu jsou oceány prazdnejsi a prazdnejsi, víme. To, že několikrát vařený tuňák je bez chuti a chuť mu musíme vrátit, je taky zřejmé.Ony jsou v knize čtyři komodity, sója, prasata, tuňák a rajčata, na kterých autor ukazuje globalizaci obchodu. A nikdy nemáš jistotu, co je uvnitř jídla, čím to jídlo bylo krmeno.
Malvin Díky moc za tip! Tohle téma mě zajímá a o knížce jsem neměla ponětí. Přestala jsem edici Absynt sledovat, protože nemám obodbí na těžké osudy. Ale tohle si přečtu moc ráda. I když veselo na duši mi taky asi nebude.
evax Je to mimořádná kniha, ale styl musí sednout. Mně tyto nedějové věci vyhovují.
