Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

Dík! No, moc novýho nám neřekli 

A mihla se tam mj. i Antonia od Puredistance, leží mi v hlavě.

Aedes de Venustas - Iris Nazarena

Ta se mi neměla dostat do ruky, resp. na ruku! Nejkrásnější kosatcovka, kterou jsem kdy potkala. V zásadě velmi příbuzná No. 19, ale bez konvalinek! Místo nich je tam špetka koření, ovšem vyznění je podobně chladně luxusní. Velká podoba.

Atelier Cologne - Ambre Nue

Další podobnost... napadla mě hned Amber of Yemen, křížená dejme tomu trochu s Chergui. Typická plnokrevná ambrovka, která už ničemu jinýmu moc prostoru nedává.

Imiza - Imiza Eau de Parfum

Krása. Ačkoliv si nejsem jistá, že by byla zrovna pro mě, tak se mi při přičichnutí slastně rozjely oči - a v mrákotách se přede mnou zjevil bílej domek na jižním pobřeží, na jehož prosluněným zápraží se suší otepi levandule spolu s růžemi, přičemž vůkol mocně zavánějí oleandry (na ty vsadím krk!).

Dotvořeno sladkým santalem a oblakem pižma, a neodtrhnete nos... 

Imiza: Imiza EdP

Tahle vůně je úplně jiná, než jak jsem si jí představovala. Začíná ostrou svěžestí levandule, jíž vzápětí zchladí ledová pomerančová šťáva. Pak střih, následuje fáze, která trochu připomíná Lutensovu Encens et Lavande: levandule, rozemletá na jemný prach s chladnoucím "mramorovým" kadidlem a hřejivou ambrou, avšak tohle je trochu vřelejší a celkově lehčí, ne tak majestátní.

Tohle je spíše nějaký přímořský kostelík s dřevěnými lavicemi. Otevřenými dveřmi sem proudí čerstvý, příjemně teplý vánek a pohrává si se slaměnkami v ozdobné váze, co stojí na oltáři hned vedle bible v kožené vazbě a vyluzují suchou prachovou vůni (jo slaměnka v Immortal Beloved má tímto tvrdého konkurenta).

Kromě toho s sebou tento větřík přináší i nasládlý labdanový kouř a návštěvníka s pomerančovými dropsy, které jsou zvláštní tím, že ač se teplem rozpouštějí, nepůsobí (snad právě díky kombinaci s ostatními složkami) ani náznakem ulepeně. Intenzita i výdrž jsou navýsost uspokojující. Pevně doufám, že nezůstane jen u jedné vůně, protože tahle se rozhodně povedla.

http://www.imiza.com/huile-beaute-corse/boutique.php?page=1&lang=fr

I video mají krásné, kde jste k tomu přišly, vypadá to velmi zajímavě.

Dokázal by někdo porovnat Noir de noir a Cafe Rose prosím?

Od zdensy, které tímto i já ještě jednou děkuju. Objevila jí během dovolené na Korsice.

Tady je návod na to, jak prolink vytvořit http://www.parfumanie.cz/forum/detail/administrativni-debaty:c10/t306.htm .

Děkuji, také mne to mohlo napadnout a trošku zapátrat

No já jsem je porovnávala tady 13. srpna http://www.parfumanie.cz/forum/detail/znacky:c13/t111.htm . Podobné mi nepřijdou. Osobně tipuju, že pokud nějaká, tak tobě bude spíš vyhovovat Café Rose.

děkuji za odkaz, mrknu na to, ale já se nezdám  zrovna zítra si jdu pro Tobacco Vanille a Midnight poison, který zmiňuješ v těch recenzích jsem taky mívala, nejsem jenom na ty sladké rozjásané vodičky  začínám mít ten správně mlsný jazýček

No Tobacco Vanille určitě není rozjásaná vodička, to souhlasím, ale i tak je pro mě hlavně o vanilce než o tabáku, než že bych jí označila za typickou fordovskou pecku.

U té Noir de Noir tu Midnight Poison uvádím pro přibližnou představu, jako kostru, ale v mnohem koncentrovanější a propracovanější formě. Mojí mámě se třeba Midnight Poison líbí, ale Noir de Noir kvůli větší koncentraci pačuli a oudu už nesnese. Rozhodně to není vůně pro každý den (ani pro mě a to ji považuju za bezkonkurenčně nejlepší fordovku), což už bych o Café Rosé i o Tobacco Vanille řekla. Škoda, že jsem to nevěděla, že máš o ní taky zájem, mohla jsem ti přibalit vzorek. Tak příště, pokud do té doby neseženeš nebo rovnou nepořídíš.

děkuji moc za popis, už mám nějakou představu a asi si raději počkám na to, až zase naskladní Cafe Rose 

Pokud byste měla některá zájem o tester Jubilation 25 (za cenu před zdražením,  tedy asi 2700), mám ho k vyzvednutí do konce týdne ve Florentinu, tak případně dejte vědět přes SZ, přenechám.

Tom Ford Café Rose a musím svým necvičeným nosem říct, že je to růže, rudá, se stonkem i s listím, ne zemitá, spíše hutná, a nic než růži tam můj necvičený nos nevyzkoumal. Ano na začátku je ostřejší, postupně se uhlazuje, kdybych ale tvrdila, že je tam káva nebo něco jiného tak bych si vymýšlela, naslepo bych opravdu tipla pouze jedinečná vůně růže.

Etro Ambra - je to až vtipné, ale voní to jako byste klasickou ambru smíchali s coca colou, nejdříve spíše s citronovou variantou (jestli je taková cola nevím, vím že je taková pepsi), později se citronový ton ztrací, stejně jako v jiných ambrovkách se mi i tady stalo, že je tu "nějaký" neuvěřitelně protivný ton, takže jsem se dále nedostala a šla jsem to umýt, trochu podezřívám labdanum, ale jistá si nejsem, vím jak to voní, ale nevím co to je 

Když to tu tak čtu, zdá se mi, že ta Imiza bude tak trochu chameleon...

První závan je pomerančový sirup a trochou decentní levandule.

Už po několika minutách na mě ale začíná vylézat hodně štiplavé kadidlo, které v téhle podobě znám snad jen v Shalimaru (= spálená guma). V tu chvíli se ten pomeranč vlivem toho zadidla začne měnit na ty dropsy. Levandule se mi ztrácí úplně, což mě moc mrzí, na studené sakrální zdi z Encens et Lavande jsem se hodně těšila. Tahle kombinace pomeranče a kadidla je ale hodně pronikavá, až to protahuje dutiny. Labdanum si jen přisoluje.

...potom další zatáčka a celé to výrazně zesládne a ztěžkne. Vynoří se trocha santalu a HLAVNĚ hromada pižma, které je ke konci skoro až nesnesitelně živočišné (na mně), taková sladká "post coitum" zatuchlinka.

Carner Barcelona: El Born

Vůně nese název středověké barcelonské čtvrti s křivolakými uličkami se spoustou kaváren, vinárem a rozličných obchůdků, kde se soustředili umělci a řemeslníci ze širokého okolí a kterou si tak můžete představit jako takový španělský Montmartre. Inu tu spojitost s Barcelonou bych brala opět s rezervou, ale to posezení v kavárně sedí.

Vůně sladké kávy se objevuje ihned po nahořklém citrusovém úvodu s nazelenalou andělikou. Je vydatně zalitá medem a tekutým karamelem a kouří se z ní (směs pryskyřic). Kdesi u dna toho velkého dřevěného šálku tušíte natrpklý zelený fík, jenže to byste si tam nesměli přilívat další a další karamel. Milovnice slaďáren si tímto jistě přijdou na své, no mně z toho tak trochu trnou zuby.

(http://1.bp.blogspot.com)

Vy mě vždycky s těma obrázkama dostáváte!!!! Zrovna piju obyč Nescafé se smetanou a úplně mě přešla chuť!!!!

Už tak týden kolegyně voní něčím novým, včera jsem si říkala, že zkusím přijít na to, co to je, než se jí pak zeptám... Detekovala jsem pomerančový květ a dál jsem se nedostala - kolegyně se pochlubila sama, když se převoňovala před odchodem z kanceláře. Takže jsem se dověděla, že je to L´Artisan Séville a l´Aube. Tak jsme se o té vůni zakecaly a dostala jsem střika na hřbet ruky na vyzkoušení... Načež jiná kolegyně povídá něco v tom smyslu, že "safra, tady něco intenzivně voní! co to je?!?!?" a že se jde vydýchat na vzduch. Tak jsem si hned tu Séville vyhledala na internetu a docela se pobavila, když jsem četla v recenzi, že "Parfém má značnou výdrž i intenzitu, dva střiky provoní místnost." Dva střiky měla kolegyně (dva určitě, možná víc), já dostala třetí (či další), zřejmě jsme totálně zamořily kancl - přes dva střiky bylo bohatě... A asi máme obě lehce otupělé nosy z těch vůní už. Nám to totiž nijak přehnané nepřišlo, ale to odpoledne pak každý, kdo vešel do místnosti, komentoval vůni... a druhá kolegyně se chodila pravidelně vydýchat.

A jak voní asi moc rozvláčně popisovat nebudu - moc neumím rozkládat vůni na složky a vše už bylo řečeno jinde... Kořeněně pomerančový začátek, pak se na mě přidá med, vosk, přechází to do toho pomerančového květu a nakonec cítím i nějakou jako zelenou špičku (netuším, co ze složek to tam vytváří). Asi jako když ten pomerančový květ doplňují šťavnaté zelené listy. Možná to dělá to kadidlo (zkoumám složení, co by to mohlo být). Ovšem ta výdrž je fakt neskutečná - jsem měla za to, že Artisaní vůně obecně moc nevydrží, ale v tomhle případě čest výjimkám. Cítila jsem ji velmi zřetelně i v noci...

Moc zajímavá! A hlavně - konečně se mi zas líbí něco jiného než ambrovky, to tu dlouho nebylo.

Un Rose Vermeille- růže a malina, tohle už jsme tu někde měli, moje oblíbená Brulure de Rose, oproti této ale tauerova růže pozbyla bílou čokoládu a můj oblíbený voskový tón, tauerovy maliny jsou spíše sušené, kdežto PG je má spíše sladké, zrovna utržené z keře, a největší rozdíl, který vnímám je zde obsažená levandule, která je pro mě, jakožto osobu která ji ve vůních nevyhledává, spíše na obtíž. Každopádně mi přijde poměrně nekonfliktní, kvalitně zpracovaná a mohla by se líbit i těm co vyloženě nevyhledávají sladkosti typu horké maliny, protože právě levandule drží celou kompozici poměrně na uzdě :).

PG Indochine - ze začátku mi připomněla vůni indických restaurací typu Masala v Praze :) dostala jsem dokonce chuť na Tikka Masala :), ač to složení přímo neuvádí, cítila jsem spoustu indického koření s trochou dřev, asi jako byste si přičichli k typickým indickým vykládaným truhličkám, později trochu koření ustoupilo a stala se z toho pro mě indická variace na Tabac Rouge :) ( rozhodně méně medu), vůně není sladká.