Tak jsem si dnes po čase připomněla vůni

Mona di Orio Vanille.

Je krásná.

Je kvalitní.

Je osobitá.

Ach jo, ACH JO...

...takové vůně chci...

Takže by mě zajímaly ještě:

Eau Absolue

Musc

Nuit Noire

Oiro

Myrrh Casati

Znáte někdo.?

Plum Japonais (Tom Ford) - temná kořeněná vůně s dřevem nasáklým sladkou ambrou, nad kterou se vznáší hladivě sametový oudový obláček. Shledávám jisté společné znaky s Lutensovou Feminite du Bois a částečně i s Ambre Soie...

Hermessence Cuir d'Ange (Hermès) - kožená kabelka zasypaná sladkým pudrem, do kterého se (zejména zpočátku) vmísilo na prach rozemleté nasládlé jemné mýdlo. Vůně kožená i sterilně čistá zároveň....leč na můj vkus poněkud zvláštní. Zcela výjimečně se mi Ellena do parfémového vkusu netrefil, takže je to první Hermessence, kterou nebudu potřebovat.

Profumi del Forte: By Night White

Tak noc pod hvězdami byste podle mě v téhle vůni hledali těžko, ovšem pokud milujete sladké pudrovky s vůní opalovacího krému, By Night White je určena právě pro vás. Kombinuje poměrně autentický, čerstvě rozkrojený citrón se sladkým pomerančovým květem a fialkou. Ta je tu jak ve formě pudru, tak i jako bonbónek.

V další fázi vstupuje do hry vanilka s našlehanou tonkou, bílým pižmem a průsvitnými dřevy. Na můj vkus je až příliš sladká hlavně kvůli té fialce, v tomhle ohledu mi víc vyhovuje květinová skladba v jí typově podobné Souffle Intime (Paul Emilien), ale jsem přesvědčená, že na té správné nositelce je i tato vůně schopná vytvořit stejný nadýchaný obláček.

Hermessence Epice Marine (Hermès) - dlouho nepoužívaná dřevěná kořenka se šuplíčky, provoněnými směsí kdysi uloženého koření. Koření není nijak intenzívní - spíš dřevo s kořeněným nádechem. A to vše se mísí se slaným vzduchem na písčitém pobřeží a s prohřátým, vyhlazeným, nasládlým bílým cedrovým dřevem. Unisex každým coulem, který se chvílemi přibližuje až na hranici jemné dřevitě pánské vůně, aby se "poslušně" zase vrátil zpět do mantinelů pravověrného unisexu. Překvapila mě výdrž - na poměry jiných vůni z řady Hermessence nevídaná....

Daphne by Daphne Guiness (Comme des Garçons) - zatuchlá vůně dávno nevětraného fundusu divadelních kostýmů, smíchaná s hutnou bílokvětinovou směsí (tuberóza má až nesnesitelnou podobu). Pro mě vražedná vůně....

Já jsem zkoušela Epice Marine v letním počasí a tam ta výdrž nijak zázračná nebyla - možná je to jako s ostatními svěžejšími vůněmi, že je v zimě vnímáme lépe

Mam to stesti, ze na me drzi dobre celorocne - oproti treba Iris Ukiyoe, ktery na me drzi bidne bez ohledu na rocni obdobi. 

Tak to máš štěstí!

Na tristní výdrži Iris Ukiyoe se shodneme - držel jakžtakž na papírku jako takový ten neutrální "závan čistoty", zatímco na pokožce se velmi rychle vypařil.

tak já si dovolím lehce kontrovat

Hermessence Epice Marine - Ernest Hemingway vzal svou řádně zetlelou a značně prostou bárku na moře, které se v zataženém předbouřkovém počasí divoce vlnilo v poryvech větru. Obloha byla ocelově šedá, moře bylo ještě tmavší, vzduch byl těžký a podivně nasládle slaný, ostrý chladný vítr měl aromatický nádech kardamomu a na prach rozdrcené skořice a neprané zpocené oblečení mu puchlo rybinou. I zapátral v kapse pochybného hucfraku, nahmatal kovovou plácačku, kterou si před odchodem naplnil whiskou průměrné kvality, a pořádně ji naklopil. Možná nebyl výlet na moře úplně nejšťastnější nápad; brokovnice už je asi pasé...

***

jazykové okénko: plácačka je slangové označení placatky a existují lidé, co slovo placatka dokonce vůbec neznají

To vypadá vskutku na nezapomenutelný zážitek. Skvělá recenze.

***

A existují lidé, kteří se s plácačkou seznámili až dnes.

Ajajaj, ta rybina, to jsem neměla číst, teď ji tam budu už navždy cítit taky.

MCMC Fragrances: Hunter

Donedávna jsem o téhle americké značce neměla tušení. Teprve seznámení se s touhle vůní mě přimnělo zapátrat, že nejen vůně (nabízí jak EdP, tak parfémové oleje ve formě roll-onu a i na samotném zpracování Huntera je poznat práce s přírodními složkami), ale i samotná zakladatelka mi velmi připomíná Tanju Bochnig a April Aromatics. Ovšem to jen pro hrubou představu, protože Hunter má přes typově podobné zpracování svou vlastní osobitost.

Takhle kadidlovka s jehličím, aromatickým tabákem, voskovými pryskyřicemi a vanilku opravdu vyvolává dojem podzimního podvečera v lesním srubu. I když pootevřeným oknem jde dovnitř nepatrný závan chladu, v krbu to příjemně praská a hřeje, zatímco vy popíjíte teplý javorový sirup. Hunter musel být asi hodně výjimečný přítel, pokud pouhá vzpomínka na něj přimněla Anne McClain vytvořit takhle geniálně jednoduchou sametovou orientálku se skvělou výdrží.

...čili hrdá vůně.?

...tak tohle mi chanelovsky zní...

...aaách, tak to mě móc zajímá!

...tak nějak nepřímo mê k tomu napadl citáť od YSL:

...nikdy nezaměňujte eleganci se snobstvím...

L`orpheline (Serge Lutens) - svěží začátek v podobě plechu v čerstvém seně plném teplé ranní rosy. Ze sena postupně vykoukly osamocené stonky levandule, ale zase se stydlivě schovaly. Kadidlo se zjevilo pouze v podobě vzdálené ozvěny, zato pudrové ledové pižmo po rozvonění ovládlo pole. Na Lutense nezvykle krotká vůně, přesto originální a do značné míry i univerzálně nositelná.

Molecule 02 (Escentric Molecules) -začátek je až sterilně čistočistý - průzračný vzduch, voda a vymáčené, sluncem vybělené dřevo. Ale postupem času se rozvoněla do hodně jemné, teple dřevité vůně s jemným nasládle ambrovým nádechem. Pěkná, ale jemná až přespříliš.   

...jak popisuješ tu Molecule2...

 ...mě vyloženě napadla pohádka Císařovy nové šaty...

 ...aneb - naše "hvězdy", když nosí niché vůně...

Popis L`orpheline mě dostal, ten plech v seně.... Hezké.

...jo!.

Jestli znáš jejich kolínskou Quercus, tak je jí celkem podobná, ale s levandulovým startem.