Casamorati 1888 Lira  Xerjoff

  Jdete v zimě po ulici a někdo před váma otevře dveře obchodu s  pečivem a čokoládou a zase je zavře. Zavane k vám taková báječná vůně tepla a dobrot a vy už chcete být doma, protože tam to voní stejně. A pak to najednou zmizí.

Liro, Liro. Tys mi teda dala. Začne to obyčejně. Levandule, červený pameranč a bergamot. Pak je to obyčejný a ještě obyčejnější a vy začínáte bejt naštavaný a ještě naštvanější. Zděšeně koukáte na lahev vice než šestitisícového parfému a řikáte si, teď se začnou všichni smát a vy budete večer v pořadu Skrytou kamerou. Ale nikdo se nesměje. Odcházíte a aby toho nebylo málo, tak ta podivná vůně mizí z vaší ruky. Bohužel na mne takový věci jako,, Jé to sem ale ušetřil cha cha " vůbec neučinkují. Ještě v metru mám pořád ruku u nosu, takže vypadám, jako když mi teče krev. Nic nic nic.  Doma skypuju s kamarádem, který   odjíždí do ,, tý blbý Paříže " kde pracuje. Chudáček . A jak tak kecáme, začínám cíti něco opravdu krásnýho. Takovou tu sametovou vanilku. Nepatrné množství větrem rozváté skořice  na karamelové dlažbě. Oblaka nejjemnější šlehačky. A   najednou jdu po ulici, někdo přede mnou otevře dveře obchodu s  pečivem a čokoládou a  dál už to znáte.

Druhý den ráno a já ji pořád cítím.  Možná si jí jednou... koli že stojí ?  6300 přece není tak moc, že ne ?

Teda Nathane, úžasné! Bravo.

Jj, Borneo je úžasná pačuliovka. To kakao tam je skvělý v kombinaci s tím navlhlým dřevem, chlastem a vším ostatním. Úplně živě mám před sebou obraz svojí první návštěvy Berlína, kdy jsem vešla do Parfumerie Delfi - to se ještě prodával i v hranatém flakonu - stříkla si na ruku a během půl hodiny jsem odcházela s tím posledním flakonem co tam měli.

Jinak souhlasím, že kolekce Join the Club od Xerjoff je poměrně zvláštní. Vyzkoušela jsem už všechny a líbí se mi akorát Shunkoin a Fatal Charme, i když bych nenosila ani jednu.

Shunkoin, říkáš...

(ne, nedalo se odolat)

... takže dnes ráno jsem do TÉ pekárny (pro čokoládový croissant) skoro běžela. 

Moc se mi líbí ty tvoje příběhy k vůním.

Dej to prosím taky do vlákna Značky - Xerjoff, tam je to líp dohledatelné.

Np, na Xerjoff je to skoro zadarmo.

Mně se Lira líbí ohromně od začátku do konce i s tou levandulí, pomerančem, vanilkou, karamelem, lékořicí, pižmem a vším ostatním. Vlastně je to jedna z mála gurmánek, které mi voní i přes léto. Na druhou stranu úplně celý flakon bych asi neunosila, ale takovému odstřiku bych místo u sebe na polici udělala moc ráda, kdyby se naskytla příležitost.

Ona vůbec celá ta kolekce Casamorati je hodně povedená. A tím, že jsou teď v Praze "po ruce" jsem opět docela v pokušení. Kromě Dama Biancy, která je opravdu vyloženě dámská, mě ještě zaujala Fiore d´Ulivo. Zkoušel jsi už?

barbucha: Chápu.

Lira byla jediná, protože moje ruce obsadili Fapinové, které jsem ještě neznal,  ale diky za tip, určitě se k nim dostanu. Upřímně, jediné, co mne teď přitahuje, je Shunkion  od Barbuchy. Teď bych měl jít cvičit, ale tááák se mi nechce  jenže jak sundat ty Vánoce kolem břicha ???

Bois d'Arménie

Pro mě záhada - sladká x hořká, suchá x krémová, pánská x dámská, vůně x nevůně...schizofrenní chameleon.

Začíná štiplavě, pepř, kardamon, kadidlo, chce se mi až kýchnout, pak se přidá dřevo, vůně se stane suchou a začne se přelévat na pánskou stranu, krátce překročí milník unisexu, ale vrací se zpět. Nyní se do kompozice přidává pryskyřice a jakýsi byllinný podtón. Chvílemi pluje kolem nositele, jindy se zcela zratí. Po hodině, někdy i déle přichází vůně horké hořké čokolády, která se promísí se všemi složkami a to je poloha, kdy se mi líbí nejvíc. Bohužel tato nádhera bohužel nepřijde vždy, objeví se jen někdy...A tak mi nezbývá než se polévat a čekat.

Cinabre (Maria Candida Gentile)

Vůně růže. Nejprve pikantně štiplavé po zázvoru, citrusově svěží, ale ne chladné. Jen trošku chladivé. Díky nesladké vanilce a benzoinu (asi) se růže umírní a zahřeje. Získává takový příjemný hladký uklidňující plastelínový a ovocný nádech. Při zkoušení mi Cinabre evokovala oranžovou a červenooranžovou barvu .  

Vůně se zajímavým vývojem a dobrou výdrží.

Richard Lüscher Britos: 44°N 03°E Causse Méjean

Je vápencová náhorní plošina v jižní Francii, kde kromě skalních útvarů a zalesněných částí prý najdete i místa porostlá levandulí, jalovcem a louky, kde pastýři pasou svá stáda. Tím vším je údajně tahle vůně inspirovaná. A pro tuhle práci si nemohli najít nikoho lepšího než Andyho Tauera, protože to tam zapracoval úplně všechno.

Pracujeme tady s nádhernou levandulí. Nejprve je typicky ostřejší a zemitější, jak je ošlehávaná větrem z okolních skalisek (kadidlo?). Po chvilce se smísí s vůní jehličí, dřeva a jalovce. A opravdová krása nastává po rozvonění, kdy se ten počáteční chlad promísí s teplem z praskajícího táboráku (další pryskyřice), na kterém si pravděpodobně pastevci praží mandle (tonka).

Rozhodně si ale nepředstavujte žádnou vymydlenou levanduli typu Jersey. Do téhle polohy do jalovec a pryskyřice ani na chvilku nepustí. Ale zase pokud je na vás taková Encens et Lavande už moc pánská, tady je to právě tonka, která to drží na unisexové uzdě a zlehka přislazuje. Taky mě to mohlo napadnout hned, že když chci pořádnou levanduli "nasladko", je třeba se obrátit na Andyho.

Možno sa to tu už niekde písalo, ale, prosím, máte odskúšanú Gardénia Pétale z Collection Extraordinaire od VC&A? Kedysi som ju skúšala a matne si spomínam, že sa mi páčila. Má v sebe ten hubovitý vlhký, mierne hnilý tón?

Tiziana Terenzi: Ecstasy

Už složení napovídalo, že by mohlo jít o lesní vůni, ale to jsem netušila, jak bude temný až čarodějný. V tomhle lese nám hoří jehličí, které se kdosi snaží uhasit nakyslými aldehydy a prachem a daří se mu to. Narazíme tu i na lehce tlející listnaté stromy (pačuli) a na jeskyni čarodějnice, co zde v kotlíku, z něhož se vydatně kouří, pálí teplé kadidlo a rozpouští v něm lehce olejovitou růži. Přihodí i několik zrnek fialkového pudru.

Oheň pod kotlíkem jí příjemně ambrově plápolá, jak přidává další a další dřevěná polínka. Najdeme mezi nimi i kořenitý santal. Mezitím sezobne i pár kostiček bílé čokolády (tonka). V tom si však uvědomí, že lektvar je už hotový, takže jej zprudka uhasí, až to zasyčí a vznese se z něj obláček páry a suchého kouře (labdanum) a dá tak vyniknout jejímu chladnému kamennému a prašnému obydlí.

Cerchi nell´Acqua: Visir

Práce Enrica Buccelly mě nedávno hodně navnadila, i proto jsem chtěla zjistit, jak dovede pracovat s růží. Ač mě tentokrát tak neohromil, originalitu mu znovu upřít nemůžu. Smíchal trpkou zeleň se štiplavým pepřem a vodnatými citrusy a do ní schoval lehounkou bergamotově svěží růžičku s voskovými zelenými lístky v hromadě popela (kadidlo s labdanem), který chvilkami malinko žhne (ambra).

Děkuji Vendulce...

Tardes Carner Barcelona

...růže, palisandr, mandle, pelargonie...

 První dojem, chviličku - Just Roberto Cavalli.

 Jenže

začne to měknout, vláčnět a značně mandlovatět a

je to, zase chvilku, jak nádech vůně - Alessandro Mazzolari,

a pak

díky

cedru, švestce, celeru

vůně nabírá dech...,

cítíte vzduch a lehkost, něco bezgravitačně zeleného, štavnatého, trochu vody v povětří a

naskočí mi Allegro Con Brio...

Nakonec

pižmo, tonka a heliotrop...

No, jak to asi může dopadnout.?

 Všechno to nejlepší z výše zmíněných vůní se prolne, splyne, změkne, krémově zvláční, nadýchaně zhoustne, delikátně zpikantní a

na kůži mi společnost dělá příjemně originální a zároven svým způsobem známá vůně,

plná jakéhosi klidu, harmonie s podprahovým velejemným labužnickým tónem.

Tardes vnímám jako pikantně ženský.

Kdyby pro muže - tak vzdáááleně něco na způsob Au Masculin Lolita Lempicka...

...prostě se to moc dobře čichá...

Coeur de Vanille Visconti

Zakouřená vanilka...

...vanilka jakoby od doutnajícího ohně.

Ano, tak mi končí tato vůně na kůži...

A nebo

špinavá vanilka.

Nic vypulírovaného, čisťounkého, andělského, sladce gurmánského, peříčkového či světle krémového.

Tohle je pěkná raubířka, rebelka,

prostě - samorost.

A jak začíná.?

Slibně -

jak závan Spiritueuse Double Vanille říznutý Un Bois Vanille Serge Lutens, jejíž odér se vznáší někde v tetelícím se vzduchu nad hořícím ohněm.

Jenže současně vnímáte i zem kolem ohniště...

...studenou, vlhce hliněnou a udusanou, zelenou od čerstvě zdupané trávy

kolem do kruhu složených kamenů, jež směrem k horkému středu jsou teplejší a pálivější, až nebezpečně sálavé...

A nad tím vším se kroutí jako zrádný had

ona vanilka.

A možná se někdo snaží sešněrovat ji měkkými ale pevnými koženými řemínky...

...marně.

Tančí si svůj afrodiziakální tanec mezi tím dýmem a horkými jiskrami a špinavou zemí jakoby nic...

Bez osnovy, 

bez pravidel,

beze strachu,

a

s potěšením.

Nevím, zda bych byla schopna tuto originální/osobitou vůni nosit.?

Ale přitažlivá a zvláštní je.

Hm, možná na nějaký rockový koncert .?.,

jo, tam by zapadla a čarovala určitě...

...děkuji Vendulce

...napřed jsem si, úplně prvotně - žádné čtení složení, názorů a tak, prostě stříkla na ruku...

a

What we do in Paris Secret by A Lab on Fire

 - alkoholem opilá luxusně delikátní Joop Le Bain.

Ano, to tam je na začátku.

Jenže pak,

pak to mizí..., ten alkohol,

i to,

co znám...

...jako když člověk střízliví...

A mléčně nasládlé mandle, a prach a křehké tělesné teplo...

...ach, je to tak křehké..!

Něco jak s prachovým pírkem v dlani, aby vám neulétlo...

...a ne, to úplné vyprchávání pití pro dospělé přece jen chvíli trvá -

pořád vnímáte nějaké stopy omamující tekutiny.

Zlatistý mok se vpíjí do mandlového maximálně hustého hebkým cukrovým sirupem navláčnělého prachu jak v poušti voda do písku...

Nebudu pitvat ingredience.

Ne,

ani mě nenapadne.!

(najděte si to sami)

...jen slastně čichám ke kůži a hlavou mi jak zběsilé lítají ty nejkrásnější vzpomínky...

...ano, to tahle vůně umí -

natahovat mysl i duši jak gumičku a bacha,

jeden neopatrný dotek ostrou čepelí a

...

https://www.youtube.com/watch?v=KWZGAExj-es

Edit:

 ...déja vu -

Venezia Laura Biagiotti 1992...

...teda Vendulko, Ty mi "dáváš".!

Super recenze. Čtu až dokonce - o té ostré čepeli - a hned jsem si vzpomněla na Siu. Kouknu na odkaz a je to tam! 100 bodů :-) Skvělá píseň (hodně pro mě znamená) a tu vůni jsem chtěla už milionkrát zkusit, ale na ALZD nikdy neměli vzorek.

...děkuju...

mmch, přišla jsem na Siu náhodou - znala jsem ji z rádia

(aniž bych znala slova, téměř vždy se mi líbí kombinace melodie a hlasu, u písní, kterým dle textu, až si ho přeložím, rozumím...)

Ale co já vím, pod čím to na youtube hledat.?', a jednou se zadařilo.

Poprvé jsem tak uviděla official video Sia Chandelier a

byla jsem v úžasu.!

(psala jsem jinde)

A zkusila jsem hned další songy, opět namátkou...

...Elastic Heart.

Uchvacuje mě ta malá tanečnice, a v kombinaci s tím hlasem...

Omluva za OT.

...a poslední skvost.

Měkkoučké nasládlé delikátně vintage pryskyřice s luxusně alkoholovým pohlazením

a plno barev...

...tahle vůně - to je podráždění čichových buněk, polknutí na prázdno s přáním

mít/moci alespoň jednou obléci se do této vůně.

A pokud by ji měl muž - není třeba slov.....,

aneb

Noir Obscur Antonio Alessandria

Ta vůně je velmi rychlá.!

Výše zmíněné pryskyřice s kadidlovým tónem jsou, i když jasným, tak téměř jen mžikem.

Protože v kratičké době se vám na kůži předvádí tanec...

...výrazné hebce proslazené smyslné pižmo, ale

není vulgární.

...kadido - měkké nasládlé, ale

není kostelně zapovězené.

...kůže -

kvalitní kožená bunda, černá,

ponechaná nějakou dobu v uzavřené místnosti domku na břehu moře, ale

není zatuchlá.

Pak -

píší i rum, artemisia, iris a osmanthus.

Ano, proč ne,

nebo - určitě ano,

určitě tam jsou.

Musí být...

...je to lahodné,

takové temné,

že vás příjemně šimrá v břiše a

současně lehce

rozčiluje, že

nejde přesně zachytit,

CO konkrétně to dělá..?.

Jsou to takové svým způsobem zapovězené požitky,

jenže i ty

k životu patří...

Ano,

ta vůně JE černá

a

obskurní.

Je nasládlá, kožená, podrahově deliktně pikantně gurmánsky orientální,

měkká a

zrádná...

Milujete kadidlo, chlapy v kožených bundách, cesty(Musc Nomade),

nedají vám spát vůně Toma Forda - ty jasmínově pižmové, epikurejské, ty z písečných bouří,

dělá vám dobře teplo ambry a máte rádi okamžiky "na hraně".?

...tak směle do zkoušení.!

...děkuji, Vendulko

Já to věděla, že na tobě ty vůně zapracujou mnohem líp, zvlášť ta What We Do In Paris Is Secret.

Hele a to jsem se chtěla zeptat, když zpětně zhodnotíš El Born a srovnáš jí s Tardes, které z nich bys dala přednost? Já teda asi Tardes. Mně tam baví ty švestky, respektive já tam měla švestkový koláč k těm obvyklým dobrotám.