White Tubereuse (Reminiscence Paris) -  tuberózový soliflor bez jakéhokoliv balastu. Pro milovnice tuberózy božská vůně, pro ostatní "tuberózová smrt"...

Aventus (Creed) -  kupa suchého praskajícího jedlového jehličí, sladký kouř, "olejový" vetiver, trsy suché ostré trávy a sluncem vybělené balvany.... výsledkem je luxusní chlapská vůně, po rozvonění doplněná ještě suchým vyleštěným dřevem. Dala by se připodobnit ke kombinaci Cote d'Amour, fragonardovského Vetiveru a De Bachmakov s řádnou porcí vysušeného vetiveru.

LP No. 9 (Penhaligon's)

Ať se na to dívám, jak chci, a ať se snažím, jak chci - pro mě je to prostě šílená podoba s Diorovou Dunou, nedá se svítit. Lze rozpoznat sladkou, nebylinnou levanduli, sladkou, hebkou skořici, vanilku, co tu sladkost dělá, špetku dřevitosti, hebké hřejivé bílé pižmo a maličko nahořklosti, ale dohromady prostě Duna.. Ale povedla se pěkně, výdrž a intenzita výborné, jen ta fialová barva tekutiny není zrovna to, po čem bych prahla s ohledem na světlé oblečení.

toto som už kdekade čítala, ale nechcelo sa mi veriť...a stará, či nová duna?

no a od kdy je to nová? já se o Diora moc nezajímám, tak se nechytám..

cca od roku 2000

tak to zcela jistě nová (tu starou neznám, takže nemůžu posoudit)

jasné ...no rozhodne to musím vyskúšať...

zkus.. ale wendulka třeba s tou podobou nesouhlasí, a to bych řekla, že ta LP na nás voní (překvapivě) dost podobně

Tak on asi pes bude zakopanej v tom, ze zatimco ta LP na nas voni dost podobne, Dune uz asi sama o sobe nebude.

asi ano, jinou možnost taky nevidím.

Enigma Pour Homme edp (Roja Dove)

Variace na sladce tabákové téma Fordovy Tobacco Vanille, ale bez štrůdlu a dovedeno k distingované dokonalosti. Světlý dýmkový tabák je zde promísen s hutnou vůní kouřem nasáklých kožených sedaček a medově zlatého koňaku nalitého do sklenek. Jeho alkoholem omámená a ztěžklá, táhlá sladkost je velmi tlumená a zlehka poprášená otočníkovým velejemným pudrem, zpřístupňující tematiku pánských klubů i dámám. No a ten krémový santal, co se nám z toho po úplném rozvonění vyloupne, stydlivě se skrývaje za nejhladším vanilkovým závojem se špetkou nahořklé suchosti asociující neodbytnou myšlenku, že možná k té směsi přidali i mikroskopickou kapičku oudu, to je paráda. Vůně je bez ostychu unisexová, bohatá, má pěkný vývoj, vynikající výdrž i intenzitu, příjemně zahřeje a svou mnohvrstevnatostí nositele baví.

Já ti dám Tobacco Vanille! Tenhle tabák neviděli u Forda ani z rychlíku . Zachraňuje tě akorát, že jsi k tomu dodala ten dovětek o distingované dokonalosti a mnohovrstevnatosti. Ne, teď vážně. Tuším, jak jsi to myslela. Ony si voňavě podobné nejsou, ale ta typová tématika se tam asi bude řadě lidí nabízet. A i když Miru se to nejspíš líbit nebude, co teď napíšu, zatímco Tobacco Vanille je Felicií, Enigma je prostě Rolls-Royce.

tak tak, měla jsem na mysli to téma spíš než podobu

...o tom to není - líbit/nelíbit...

 Ale Tom Ford obecně má ve vůních jistou 

surovost, syrovost života a vůbec...

Přestože tu Enigmu pro pány neznám, zní to opravdu moc dobře.!, jak ji popisuje andry

(mně při čtení naskočil Frapin 1260 a vůbec jeho vůně třeba...),

tak si dovolím nesouhlasit,

resp. Enigma může klidně, a proč ne, věřím tomu, být Rolls-Royce, čili taková luxusní hladká jízda

 - člověk až slastí zavírá oči, a cesta ubíhá, jako když drahý koráb plynně a závratnou rychlostí klouže po moři...,

 ovšem Tom Ford -

 to je terénní jízda s mercedesem(nebo minimálně či spíš s bavorákem - ten je takový "tvrdší")

 - a to člověk sice sotva popadá dech, protože neví dne ani hodiny, ale nikdy na to nezapomene taky...

(Felicie mě opravdu lehce urazila...).

Je to o stylu, způsobu, atp. ...

Já věděla, že ti to nedá se neozvat.

A za normálních okolností s tebou u 99 % fordovek naprosto souhlasím, působí do puntíku přesně takhle, jak to popisuješ, to je na nich super. Jen zrovna v té Tobacco Vanille (pak ještě Santal Blush), když si jí na sebe kdykoliv stříknu, ani jedna emoce, ať už pozitivní nebo negativní.

Jenže jde o to, že já asi žádnou značku nevnímám emocionálně jako celek, že bych ve všech našla jednotný otisk (takovou guerlinade) nebo k ní měla bezvýhradný vztah, byť k Fordovi, Fredericovi Mallemu, Guerlainu a pár dalším značkám mám hodně blízko, asi nejblíž ze všech, ale vnímám vůně jako unikáty. Takže když to na mně nevoní (samozřejmě je mi jasné, že problémem může být třeba jen moje kůže) a nic to se mnou nedělá ani jedním ani druhým směrem, tak já tam tu terénní jízdu bavorákem najít neumím, no.

Puredistance: White

U téhle vůně mě kromě samotného lákavého složení zaujalo, jak se všechny dosavadní recenze svorně shodují a souhlasí s propagační formulí o tom, že White je vřelá vůně, navozující pocit štěstí a fakt, jak rychle se její první várka (minimálně na ALZD) rychle vyprodala.. Ano, je bezesporu něžná a mimořádně kvalitně udělaná (Antoine Lie na ní prý pracoval bezmála celý rok), ale i když zkouším už poněkolikáté, láska z toho zatím pořád není.

Začátek s jiskřivým bergamotem a medově nasládlou růží působí vřele, stejně tak krásný je santal, střídající jemně kořeněnou a vanilkově mléčnou polohu s podtóny mandlové tonky. Ale nemůžu si pomoct, je to pudrový kosatec s bílým pižmem a tónem vzdušného čišťounkého bílého semiše, který zde i přes svou vybroušenou elegantní dokonalost působí tak nějak chladně odtažitě, asi jako modelka předvádějící bez emocí perfektně ušitý bílý kostýmek Chanel.

(http://upload.wikimedia.org)

Tak minimálně jedna recenze se s propagační formulí neshoduje, pokud jde schopnost vůně navodit pocit štěstí a přesně tohle spíš lehce ironizuje.  Žádná vůně sama o sobě nemá takovou moc, alespoň u mě. Ale vyvolat příjemný pocit z mimořádné vůně (plus vytáhnout milé parfémové vzpomínky), to se White povedlo.  

No já to myslela tak, že mně pořád nevyvolala ani ten úsměv na tváři, ani žádnou vzpomínku mi neevokovala (Loving Bouquet bohužel neznám), jen dojem kvalitně zpracované vůně, jaký má člověk třeba z řady Xerjoffů, to každopádně ano. Emočně (úsměv a to všechno kolem) pro mě zatím zůstává Antonia nepřekonanou plus v ní je i to kvalitní zpracování.

Antonia je taky překrásná, jen v ní vnímám podobně zpracované galbanum (nebo na mně výrazněji vystupuje) jako v Chamade. A protože s těmito zelenými tóny musím dávkovat opatrně, tak tím je to asi "vyřešené" (no není! ). Všechny vůně Puredistance se mi velmi líbí. Štěstí, že jich (zatím!) není tolik a štěstí, že Black na mně vyznívá pánsky, tak aspoň ta vypadává ze hry. Doposud bylo těžké zvolit jednu z nich, kromě Antonie taky I a Opardu (M nevím)... ale White teď přeci jenom o kus vede.

No ale Jan Ewoud Vos se chystá začít s novou řadou, tak jsem zvědavá, jak a s kým bude spolupracovat a co to přinese...