Ano, dám i do databáze 

Iris & White Musk bohužel neznám, ale zkoušela jsem Dark Amber & Ginger Lily - moc si ji nevybavuju, ale byla hodně zajímavá a měla jsem i vzorek Rosewater & Vanilla a ta byla taky moc pěkná; jedlá, sladká růžová voda (to co by zbylo z Velvet Rose & Oud, kdyby tam nedali oud a čokoládu).

Iris & White Musk bohužel skončila. To mě mrzí, protože byla moc hezká. Pořád jsem se na ni chystala ji koupit a teď už je pozdě. 

Tu Rosewater & Vanilla si pamatuju z tvého vzorku, pěkná, ale to ta Velvet Rose & Oud mi přijde lepší. Jinak ovšem souhlasím. Myslím, že právě ten růžový lokum v nich obou je to, čím mi obě připomněly tu Keiko.

blackviolet: Ajaj, já jsem si to myslela. To máme za to váhání.

Pierre Guillaume / Collection Croisière: Paris Seychelles

Kvůli kokosu ve složení jsem měla původně z téhle vůně největší obavy a teď po vyzkoušení si říkám, jestli se nakonec tohle nemělo jmenovat Jangala. Přesně tady totiž Pierre zapomněl tu vlhkou hořkou tropickou (nikoliv skleníkovou) zeleň. Okraj téhle džungle zasahuje až na teplou písečnou pláž, ochlazovanou mořským příbojem (moc zajímavá kombinace jiskřivé, avšak téměř nesladké plumérie a soli).

Místo tradičního opalovacího krému tu tentokrát máme olej s jemnou vůní kokosu (znovu souhlas s blackviolet). A místo orchidejí od místních domorodců tu máme na přivítanou věnec krémově nazelenalých lilií. Jen ten jemně kořeněný drydown (drcený pepř s pikantním zázvorem) mi do téhle atmosféry úplně nezapadá, tedy až na ten citrusově nazelenalý petitgrain. Přesto je to pořád zajímavě exotické. Kromě toho má Paris-Seychelles z celé čtveřice nejlepší intenzitu a výdrž.

Profumi del Forte - Roma Imperiale: Tak nevím, po rozložení je to sice celkem příjemná vůně, ale přijde mi, jakoby nevěděla, čím chce vlastně být? Chypre? Trochu. Květinová? Malinko. Sladká? Taky. Ovoce? Ale jo, i to. Obvykle mám ráda vůně, které mají od všeho trochu, ale z Roma Imperiale jsem trochu na rozpacích. Začíná dost hořko-kysele, asi jako citrónový tonic. Brzy se ale začne proslazovat vanilkou a tahle fáze se drží docela dlouho. V závěru - nemůžu si pomoct - cítím mátu, byť ve složení není uvedena. Tím Roma Imperiale nabere svěženkoidní směr a já fakt nevím, co si o tom myslet?! Čekala jsem plnokrevnou italskou pecku s pomerančovým květem a dostala mořský vánek a vanilkovou limonádu s bublinkama (cream soda pop).

Zdroj: https://designomicon.wordpress.com/2011/03/24/pop-review-aw-cream-soda/

Killian Sweet Redemption medicinální neroli, dětskej sirup proti kašli ovoněnej pomerančovym květem, pomerančovník vyválenej v hnědym cukru. Nic pozitivního ze sebe nevydoluju, opět se potvrdilo, že Kilianovi se můžu s klidnym srdcem dál obloukem vyhejbat. 

YS Uzac Immortal Beloved slaměnka líně se povalující v koňaku. Začátek je slibnej, ale nějak se mi to zvrhlo do likérovejch orgií za vydatný účasti švestkovejch povidel. Tohle je mi fakt na hony vzdálený.

Phaedon Hesperys No klobouk dolů! Nasládlej heřmánek, citrusy, pižmo, něco bylinek a ona to neni random polejvačka. Bylinkám to moc sluší, žádnej salát ani letní grilovačka se nekoná. V podstatě neni co popisovat, je to zkrátka extrémně příjemný a chci to. 

Histoires des Parfums Mata Hari zemitej skořicovej karafiát néééééééé!!!!!!

Cartier L´Heure Vertueuse hořkosladká (pelyněk a verbena?) bylinkovka. Mocná rozmarýna z toho bohužel dělá až příliš kuchyňskej odér. Neurazí, nenadchne. 

Xerjoff Shunkoin Tak dřevitě pudrová čajovka nebo uzený s anýzem? Bože chraň. Za ty masový hody může nejspíš olibanum, nad tím ještě oko přihmouřim, ale anýz s upocenym dřevem neakceptuju. Voní to prostě tak nějak vycintaně. PS: Šunkoin je jeden z nejvýznamnějších zenovejch chrámů v Kjótě. Jestli s ním tahle vůně má vůbec něco společnýho, tak možná trochu, ale fakt jen trochu očouzenýho santalu. Na ten vzletnej název a příslušnost ke kolekci Join the club je to málo, sakra málo. 

Nejma - Nejma 7: Prokristapána, ovocná tuberóza a kokos, kokos a ovocná tuberóza! Navíc dost plastiková. Tak takhle ne. Až po hodně, hodně dlouhé době se to trochu uklidní a vůně začne být příjemně kokosově tropicky nasládlá. 

MCMC Fragrances - Hunter: Další pro mě nevydýchatelný začátek. Mdlý a ukrutně sladký tabák, navíc vlhký. Lepkavá vanilka a trocha kouře. Když ale vydržíme, dočkáme se zespod prosvítající pryskyřice, která stojí za to. Hunter se ubírá směrem k vůni smůly vytékající za slunného teplého dne z klád podél lesní cesty. Naštěstí to je to, co po několika hodninách zůstane; tabák zmizí a ani z vanilky mnoho nezbyde. Jen škoda, že to trvá tak dlouho, tuhle vůni tedy lovit nebudu.

A poslední:

Nejma - Nejma 6: To se povedlo o moc líp než sedmička. V úvodu máme nahořklý břečťan a čerstvě posekanou trávu, záhy ovšem nastupuje lehký a neulepený tón ananasu spolu s troškou zeleného jablka. V tuto chvíli bych vůni označila jako pěkně osvěžující ovocnou chypre s náznaky pánské kolínské. Vzhledem k nim působí celek důverně až konejšivě. V následující fázi kompozice přechází do krémova a ztrácí říznost, přestože je zde i docela značná porce blíže neidentifikovatelného koření. Na léto ideální.

No prosím tě, jaký uzený s anýzem, anýz s upoceným dřevem? Dyť Shunkoin je normálně jemně kořeněný kondenzovaný mlíko s trochou čaje, kokosem a třešňovým marcipánem a takovým tím mramorovým kadidlem. Co jsi s tím na sobě provedla?

A jinak ohledně Hesperys, myslela jsem si, že ta kombinace heřmánku, citrusů a pižma by se ti mohla líbit, pokud se ti povede vyzkoušet. Tak aspoň jeden tip mi vyšel, no.

no tak sem s dalšíma tipama, dodám

Já ten Shunkoin teda nedávala Andrejce ke kontrole, ale hnusně uzený to bylo celou dobu a dojmy jsem zapisovala průběžně :)

A Hesperys mě nadchla, mělas dobrej tip. Přesně něco takovýhleho mi na poličce chybí!

Humiecki & Graef: Bosque

Nevím, proč jsem podle názvu čekala vůni lesa. Tohle se spíš podle mě mělo jmenovat Prairie, protože vyvolává představu letního dne na sluncem prozářené louce. Už ten jiskřivý grep na začátku mě překvapil. Jeho levnější varianty na mně často přípomínají prostředky na čištění koupelen, ale v Bosque je spolehlivě přírodní.

Ale zpátky k louce. Kromě vysoké trávy na ní právě kvete šafrán a slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny. Tím nejzajímavějším prvkem je tu však přítomnost mužského jedince, který tu nožem (vůně chladného kovu) rozřezává stvoly pampelišek a nechává z nich vytékat nepatrně medově nasládlou, mléčnou bílou mízu.

A do své práce zabraný až tak, že se mu na čele leskne několik krůpějí potu (pižmo se slaným a kouřovým tónem vetiveru), jak je celou dobu vystaven přímému slunci. Tedy jakkoliv jsem dosud hanila mainstreamovou tvorbu Christophe Laudamiela, s Bosque se mu povedl mistrovský kousek (platí i pro intenzitu a výdrž). A i když si nejsou voňavě vůbec podobné, nebojím se říct, že čím je pro Frederica Malleho Dans Tes Bras, tím je z pocitového hlediska Bosque pro Humiecki & Graef.

Costa Azzurra (Tom Ford) - Pižmově nasládlá voda z vymáčeného sladkého pepře a dřeva, na okamžik lehký sladký kardamon (jak rychle se objevil, tak rychle zmizel) a slabá ozvěna strouhnuté limetkové kůry. Vůně lehká až "průsvitná", trochu svěží, ale celkově vzato nijaká.  

Velvet Rose & Oud (Jo Malone) -  temně rudá sytá růže ve žhnoucím poledním slunci, dřevitá ajemně kořeněně sladká. Oudu netřeba se bát, protože je velmi jemný a přítulný. Vůně může směle konkurovat těm nejlepším růžovým arabkám.

Jak to čtu a když to srovnám se sebou, to vypadá, jakože se na tobě Costa Azzurra úplně zapomněla rozvonět.

Asi zmizela dřív, než to stihla...připadala mi jako kolínská  (přijde-zavoní-osvěží-zdrhne).

Une Nuit à Bali Fleur des Fleurs

Fleur des Fleurs - květ květů - tak pojmenovali v malajštině ylang ylang kvůli jeho krásné vůni a pozitivním účinkům na tělo a na duši. Tahle vůně se kolem ylang ylangu točí, ale není to rozhodně žádný soliflór. Nejdřív se objeví nehořký, asi červený,  grapefruit s kořenitým přídechem, aby se vzápětí ztratil a dal prostor květu květů a jasmínu a později i omamné tuberóze.  Jako uhlazená květinovka ale vůně nezůstane, o dobrou hodinu později se z ní  začne pomalu stávat tropická vůně, která nás zavede na pláž ostrova Bali v době, kdy slunce zvolna mizí za horizontem. Je teplá, ambrová a mléčně santalová s náznakem vanilky. Vůně posledních slunečních paprsků v tropickém ráji.

MCMC Fragrances: Maine

Po velmi milé zkušenosti s Hunterem jsem se těšila, že se tady dočkám slibovaného příjemného dne na pláži, jenže bohužel ne každému parfumérovi je zhůry dáno umět pracovat s mořskými tóny a Anne McClain k nim podle mě tedy nepatří. A dokonce jí to tentokrát vůbec nevyšlo ani, pokud jde o přírodně působící vůni.

Místo moře mě vzala do opuštěné zátoky, kde se mezi nánosy zelených sladkovodních řas s trochou jehličí povalují tuny šalvěje. Ta by mi možná ani tak nevadilo, horší je, že voda v zátoce čpí chlórem. A fakt mě nevytrhnou ty dvě višně na usmířenou, když mě i s nimi nakonec hodí do hromady prachu.

Tauer Une Rose de Kandahar

Nemám ráda ve vůních růže, ale tohle byla láska na první přivonění. A cesta od zkoušky k pořízení (bohužel jen odstřiku) byla tak rychlá, že jsem to ještě nezažila (díky jedné zdejší dobré duši ) Už týden nepoužívám nic jiného, nemohu se nabažit, nejraději bych se v ní koupala. První přičichnutí a ...deja vu. Tohle mi něco připomíná - Kashkha, ale ta je drsnější, ostřejší, více ovoce a pižma. Une Rose vlastně zas tak o královně květin není, jak by se podle názvu mohlo zdát, spíš je to ve všech těch ingrediencích taková dekorace. Začíná to růží, tím poctivým růžovým olejem, ale jen chvilku, přidá se štiplavý bergamot a pak se to rozjede v plné parádě, všechny složky se na kůži krásně pomalu převalují a ve finále (po několika hodinách) začně více vystrkovat růžky veselé ovoce (meruňky?)

Musím říct, že já ji vnímám jako ryze ženskou, na muži si ji nedovedu vůbec představit

Romantina (Juliette Has a Gun) -  počáteční ledová květinová svěžest se proměnila ve sladkou semišovou kůže s několika kapkami sladké ambry. Postupně se začal prosazovat květinový pudr ruku v ruce s jemným nasládlým květinovým mýdélkem a semiš ustoupil do pozadí (ale zůstal znatelný). Po úplném rozvonění pak svěže ambrově dřevitá. Velice proměnlivá vůně - a všechny její podoby stojí minimálně za vyzkoušení.  

Oud & Bergamot (Jo Malone) -  jemné sladké oudové dřevo, které bergamotu mnoho šancí nedalo. Rozvoněla se do podoby pudrově suchého pačuliového prachu s nasládlým dřevem.

Já přihodím jenom dvě rychlorecenze na nové Guerlainy jako poděkování za možnost vyzkoušet 

Zkoušela jsem Shalimar Cologne i Mon exclusif. Na druhou jsem se těšila jednoznačně více, sladké to je moje ale dopadlo to jak jinak než přesně naopak. Tak nevím jestli začít tou dobrou nebo špatnou zprávou, ale radši zvolím tu špatnou

Mon exclusif - podobu s Jicky nečekejte, prostě tam žádná není, byly to jenom fámy a domněnky :-), což byla asi jediná věc, která mě potěšila, jinak bohužel navzdory dvěma střikům na zápěstí byla vůně hodně slabá a to co se intenzity i výdrže týče, drží se hodně u těla, po cca třech hodinách se ztratila, pak se sice zase ještě objevila, ale není to úplně ono, když chvíli voníte a chvíli ne. Levandule je tam hlavně ze začátku, pak už ani ne, ale je tam jenom jako jedna ze složek, nijak nedominuje. Kromě levandule cítím hlavně slané máslo a karamel, ne příliš sladký Obecně je celá vůně méně sladká než byste podle takového složení čekali. V druhé fázi vůně se naopak dostane ke slovu vanilka podpořená tonkou, mám pocit, že tam trochu cítím i takový zvláštní ton a la vanilkový cukr s kapkou sladkého citronu. Typově podobný dojezd jako u svatebních vůní, jenom ta vanilka je tady maličko jiná, více umělá. Ze začátku jsem byla hodně zklamaná, trochu jako by pejsek s kočičkou vařili dort a jedna parfémová kamarádka, které jsem to stihla dát vyzkoušet, prohlásila, že se teda nepředvedli, že to na první přičichnutí voní jako vůně z drogerie :-). Nutno říct, že to bylo hodně ve spěchu, mě se až tak hrozná teda nezdá. Kvůli té druhé fázi a kvůli flakonu jsem o ní ochotna uvažovat, ale budu ji muset ještě pořádně vyzkoušet. 

Shalimar Cologne - tady budu o něco veselejší a kratší. Ano je to Shalimar, třikrát hurá  v konečném důsledku vcelku dobrý počin, zrušit odnože, které Shalimarem vůbec nejsou (myšleno Initial, Si Sensuelle) a uvést na trh toto. Přesně tak se podle mě dělá moderní podoba klasické vůně. Pro ty kdo rádi přibližení k jiným vůním tak je to podle mě něco jako 3 kousky Eau de Shalimar a 1 kousek Shalimar Souffle a 1 kousek citronovolimetkové šťávy. Tak jako si myslím, že Mon exclusif měli uvést na podzim, protože v dnešním jarním, avšak nikterak přehnaně teplém počasí už byla dost otravná. Tady se trefili úplně přesně. Jaro a léto jí bude svědčit, proto kdo uvažujete nad nákupem, už neváhejte, na podzim a v zimě to podle mě nebude ono. A k samotné vůni, podle složení se moc neorientujte, žádnou růži, frésii ani kosatcový kořen jsem nenašla. Začátek je opravdu hodně citronový, limetkový, malinko bergamotový a někde v pozadí tušíte zakouřený klasický Shalimar. Skoro bych řekla, že ty citrusy jsou i kyselé, pak se ovšem malinko zapudrují a přehoupnou se spíše do kandovaných citrusových plátků (a přichází fáze a la Shalimar Souffle). Více a více se přidává vanilka a "zakouřenost" až citrusy skoro utlačí a začne dominovat (tady už je to spíše Eau de Shalimar). A nakonec si připadáte, že na ruce máte vlastně spíše klasický Shalimar přetřený citrusovým pudrem (ne že by něco takového existovalo).  Jednoznačně a to jinak nejsem fanoušek klasického Shalimaru. Takže je to i pro Shalimarové zbabělce. A okolí rozhodně nebudete obtěžovat svou zakouřeností (což mi vadí třeba u klasiky, která i kdyby se líbila mě, tak si ji do společnosti prostě nevezmu).

A flakonek není tak růžový jako na promo fotkách, což bylo jediné, co mě asi trochu zklamalo.