Une Nuit à Bali: Mr. Vetiver

I tady se přikláním k blackviolet, tenhle pan vetiver, přestože je kořeněný, se chová kultivovaně. Nabízí čerstvě rozmačkanou bazalku, osvěženou pikantním kardamomem a špetkou větrového estragonu, kterou zakápneme čerstvou grepovou šťávou. Pelargónii jako takovou téměř nevnímám.

Místo toho se mi vůně hned přehoupne do suchého, jemně kouřového a jak už blackviolet správně napsala lehce koženého vetiveru se sametovými tóny mechu. Kromě toho v ní ale mám i hrstičku mléčně bílých mandlí (tonka?) ze Suma Oriental, obalených slaboučkou vrstvou kari koření (piri piri?).

V téhle fázi tak alespoň částečně nemůžu nezmínit Santal de Mysore, jen tady je místo santalu vetiver a tu mléčnost obstarává tonka a je to víc chypre. Z celé trojice má sice nejmenší intenzitu, ale tělová rozhodně není, pořád jde hezky do prostoru. I výdrž bych označila za slušný nadprůměr. A souhlasím s blackviolet, že tahle je jako jediná z té trojice někde na pomezí unisexu se sklony jít do pánska.

Prozkoušela jsem si čtveřici vůní FREYWILLE. Až půjdete kolem (butik v Havířské má celkem strategickou polohu v centru), mrkněte na ně, řekla bych, že se docela povedly.

http://guerlinade.cz/2015/06/24/frey-wille-a-ctyri-vonave-sperky-recenze/

Comme des Garçons: Dover Street Market

Tohle opravdu nezapře tradiční vůně značky a zároveň podle mě patří k jejich nejlepším kouskům. Kadidlo tu vystrkuje svoje růžky během pár minut hned za citrusovými aldehydy s koriandrem a drceným černým pepřem. Je prašné, horké a zároveň ledově kamenné, jak je osvěžováno jalovcovým jehličím.

Teprve po rozvonění, když jalovec zmizí a vystřídá ho labdanum se ustálí v prašné hřejivé poloze. To by samo o sobě nebylo nikterak výjimečné, proto tuhle kompozici doplní ještě nasládlá borová pryskyřice. Je to parádní kadidlovka s nadprůměrnou intenzitou i výdrží, leč na rozdíl od takové Reve d´Ossian má už přece jen sklony jít do pánska.

Wode/Wode - Scent (Boudicca) - jemná kůže s nasládlou směsí koření, postupně se přidaly nesladké,jemně drhnoucí a hodně suché byliny (ve složení je uváděna andělika, ale osobně bych tipovala i přítomnost pelyňku). Kůže ustoupila do pozadí - zůstala v podobě lehce nasládlého semišově dřevitého podtónu. Hodně povedená vůně...

Neroli Blanc Intense Eau de Parfum (Au Pays de la Fleur d’Oranger) -  dřevitý pomerančový květ plný sladkého medového nektaru, se sladkým vanilkovým pudinkem, poprášeným jemným prachovým pudrem. Začátek sice trochu ostřejší, ale finále stojí za to.

Comme des Garçons: G I R L by Pharrell Williams

Proti celebritím vůním se většinou vždycky předem stavím skepticky. Tady to pro samotnou vůni sice neplatí, ale o to je možná horší, že celebritu nejspíš nechali mluvit do otřesného designu flakonu. Další malinkou škodou je, že levandule v začátku nemá díky výraznému neroli a ostrému pepři příliš šanci vyniknout. Když však chvilku vydržíte, ukáže se vám pěkná sametová a zároveň pryskyřičnatá fialka s máslovým kosatcem. Zásluhou nazelenalého pačuli přes svojí sladkost nepůsobí vůbec bonbónkově.

Za typicky dřevitou, jak je oficiálně popisovaná, bych ji ovšem neoznačila. Kořeněný cedr, zpracovaný na mléčně santalový způsob - ne, samotný santal tam podle mě určitě není - se přidá až v základu a rozhodně se nedá říct, že by nad kosatcem, fialkou a pačuli nějak vyčníval. A taky se na rozdíl od většiny vůní od této značky nemůže pochlubit nějak výjimečnou výdrží, po dvou hodinách je už třeba přiživovat.

Vyzkoušel jsem Imperial Santal od M. Micallef a zklamala mě. Žádný santal, lacině působící generická vůně.

Mon Exclusif (Guerlain ) - nasládlá pudrovka s lehoučkým levandulovým nádechem (i nějaký zelený lísteček by se našel), následně hodně sladce krémová mezihra, která se rozvinula do podoby sladkého pudrem poprášeného pomerančového květu v pojetí, které je velmi blízké pomerančovému květu v Le Plus Beau Jour de ma Vie a Mon Précieux Nectar.

Fiore d'Ulivo (Xerjoff) -  čerstvě rozříznutá citrónová kůra s nasládlými suchými lístky olivovníku a trochou sladkých jemně ovocných květin, působících dojmem svěží čistoty. Ovšem finále v podobě přidaných ledově pižmových "lesněnek" mě zrovna neoslnilo...

PG 21 - Felanilla

Felanilla je vanilková kočka, která se líně protáhne v ambrovém teple poledního slunce, odpočívající na vyhřátém parapetu ze suchého dřeva. Za otevřeným oknem je na poli kupka sena a vítr občas zavane jeho vůni smísenou s prachem suché hlíny až dovnitř. Felanilla je vanilková kočka, která seskočí z parapetu a na slámovou ošatku se zralými banány převrhne krabičku se sušeným šafránem. Čas plyne pomalu a vůně sena a hlíny přechází do vůně pačuli s labdanem. Felanilla je vanilková kočka, která se schoulí na klíně a přede a vám je v její přítomnosti příjemně a klidně. Jako v líném odpoleni s vůní vanilky, sena a šafránu, do kterého vstoupí krásný suchý kosatcový pudr, na jehož návštěvu jste celou dobu čekali. Dal si na čas, ale to odpoledne je najednou ještě hezčí. Stojí za to se kochat Felanillou.

Kashnoir (Laboratorio Olfattivo) -   hodně dřeva, hodně kouřového benzoinu, hodně sladkého koření, něco štiplavě nahořklého grepového oleje...začátek je tedy docela síla!!! Ovšem postupně se vše trochu usadilo a do benzoinu se prolnula suchá růže. Ale ani tak to není vůně pro třasořitky...

Mojave Ghost (Byredo) -  počáteční koktejl s ovocnou vodkou se rozvoněl do podoby svěží a vzdušné jemně nasládlé santalové vůně a velmi lehoučkým tónem dřevité fialky.

To jsem neměla číst. Vrr, běda ti, jestli se na mně v úterý při připomínání rozvoní taky tak a nestihnou naskladnit tu stovku.

jerry: No konečně zase po dlouhé době někdo, na kom ten santal v Mojave Ghost vylezl. Jinak Kashnoir je jediná z vůní od Laboratorio Olfattivo, která se mi vyloženě nelíbí.

jojo, kéž by na mně Mojave voněla, jak popisuje jerry

Dzhari (Phaedon)

Tmavě hnědočervená, vlhká hlína - spíš rašelina (to bude ta terakota) nasáklá těžkým červeným vínem, kořenitým a polosladkým. Zajímavé, ale poměrně divoké. Přidávají se sušené datle, sladké, lepkavé, hutné, dužnaté. V té chvíli už je vůně nositelná docela dobře, byť zůstává dost atypická (což je jí ale ze studijního hlediska výrazně ku cti). Nastupuje dřevo, provlhlé a mírně zetlelé, ale voní sladce a těžce, hutně. Tuto podobu si Dzhari uchová delší dobu, než se v samotném finále objeví ještě medově hladký kašmeran. Celkově to působí poměrně exoticky, jako obrázek rovníkové krajiny, pusté a plné vrstvených skalních útvarů v barvách vínové, purpurové, hnědé, červené - stejně jako země a obloha. Tak nevím, kde mají nějaký horký vítr z pouště...

aj toto je púšť:

ale v poušti je sucho, ne?

nie celkom...púšť akurát tú vodu dlho neudrží, ale pršať tam prší...občas...

dobře, ale ta vůně není suchá, je dusná jak prales, akorát jsem si představila krajinu jako na obrázku, jen v jiných barvách. nevím proč.

Tady se nám to po tom vínu a datlích nějak rozešlo.

S dusným pralesem počkej, až vyzkoušíš Paris Seychelles. Tam bych ho měla. Teda pokud se nám to zase nerozejde.

Privé Encens Satin (Armani)

Pro mě zatím nejpříjemnější a nejnositelnější kadidlovka. Přítulné teplé kadidlo doplněné prohřátým dřevem. Trochu jako Eau Duelle (edp) bez vanilky. Konejšivá vůně. 

Schválně jsem si je dnes pro srovnání taky dala obě a ze začátku by tam to kadidlo bylo typově podobné, ale pak jak v Eau Duelle vyleze vždycky ta vanilka a na mně docela dost a Encens se rozehřeje trochu víc, tak mi Diptyque pak začne připomínat 450, respektive Bois d´Iris, ovšem bez kosatce. Tak teď právě přemýšlím, až 450 dopotřebuju, zda pořídit Eau Duelle nebo Bois d´Iris.

Aha, mě Encens Satin připomíná Eau Duelle až po rozvonění. Ale 450 mě u Eau Duelle napadla v podstatě hned po navonění, to máme stejně . A přijde mi více prostorovější a intenzivnější. I než Bois d´Iris.