Fiore d´Ulivo je božská, nebyť tak drahá, už je u mňa.

No tak pro mě by to těžké rozmýšlení nebylo vzhledem k tomu, že Salina je na mně v první polovině jeden velký solný krystal, než se pořádně rozvoní, takže já bych se vrátila k Bois Naufragé.

andry: Hele to ale dneska s tou Nuances nedopadlo vůbec špatně, když uvážím, že poprvé se na tobě teda vůbec nepředvedla.

No a k Fiore d´Ulivo nemám co dodat. Ač jsem původně fandila Dama Bianca, teď se mi z celé té kolekce líbí nejvíc právě tahle společně s Lirou.

Je to skutečně jedna z nejkrásnějších svěžích vůní, není v ní nic chemického - přesně ten typ vůně, co by se dala snad i vypít . A testovací papírek mi provoněl celý diář, do něhož jsem ho vložila, a vydržel vonět snad dva měsíce. Ona možná ta cena nakonec není tak děsivá ve vztahu k tomu, co Fiore d´Ulivo nabízí .

A nechcel by ju niekto rozporcovať ?

Ak by sa nejaká dobrá duša na to podujala, tak ja sa staviam do radu

Nejma: Nejma 6

Při pohledu na složení jsem si nebyla jistá, jak může být tahle vůně ovocnou chypre podle mě teda není. Ano, ten mražený ananas s citrusově nazelenalým a lehce dřevitým petitgrainem a jiskřivým bergamotem na začátku je tam hezký, ale s těmi rozmačkanými listy rybízu a jablečným jarem na nádobí z Eau de Noho to jako myslí vážně?

Během chvilky se tam vkradou ty svěže kořeněné tóny pánské kolínské, o nichž psala Evanilla. I to teplé kadidlo a seno, co se přidá po rozvonění, oslazené trochou tonky (ta nabere malinko na síle až v drydownu), je fajn. Vůni to dodává na hloubce, že v této fázi vystoupí ze škatulky klasické kolínské. Jenže on to pro změnu tentokrát pokazí santal a la cedr s drhnoucím oudem a především chemické pižmo s odérem eau de prádelna.

Casamorati robí aj 100ml balenia, alebo ide o omyl?

http://www.parfumneroli.hu/parfum/introduction/casamorati_1888/fiore_d_ulivo/

Robia aj 100ml, nie je to omyl.

sranda, lebo na oficiálnej stránke, ani na ALZD ich nevedú. Ale cenovo to vychádza trocha lepšie, idem prerátať, o koľko.

L'Heure III Vertueuse (Cartier)

Absolument Absinthe je hodně dobrá bylinková vůně. Ani Ninfeo Mio nebo Mandragore nejsou špatné. Ale kam se hrabou na tohle! Tohle je nádherně autentický kopec bylinek, kdy se vůně sušených mísí se svěže zelenou mízou čerstvě natrhaných. Některé stonky jsou až zdřevnatělé. A kolem to divoce roste a voní tak uklidňujícím způsobem... Támhle se suší rozmarýna, támhle levandule... Jen škoda té výdrže, to se moc nepředvedli.

Cotton Musk (Monegal)

Vyprané povlečení voní nejprve vlhce a ostře po pracím prášku, necháme ho tedy rozložené usušit na slunci, kde na něj vítr zavane lístky sušených růži a pak je zase odvane a jak usychá, čisté a bílé, postupně sládne jemnou hladkou vanilkou a hebkým bílým pižmem a nakonec to velké prádlo pořádně vyžehlíme, napaříme, cítíme vůni horké bavlny, cítíme trošku drhnout stopové množství vetiveru a chceme se do těch chomáčků a obláčků zahalit, když už jsme si teda mezi ty na slunci rozložené cíchy lehli a koukáme do nebe na bílé mraky... Rozkošné a tulivé, ale na nošení bych to pro sebe neviděla - ovšem jako prádlová vůně geniální.

...cha.!

Už vím, konečně jsem si vzpomněla, co mi připomíná 

MON EXCLUSIV.!...

Po odeznění slibného addictovsky laděného začátku a části středu, vůně Mon Exclusiv voní jako

Jil Jil Sander 2009,

čili levandulově pepřová sladká mandarinka.

(koukněte se na složení...)

Tobacco Oud (Tom Ford) -  začátek je vysloveně "temný" - syté dřevo naložené ve sladce kořeněné husté ambře. Tabák spíš v podobě usušených listů s ohořelými okraji. I ten v názvu slibovaný oud se na chvíli objevil - sice v podobě "živočicha", naštěstí však nepříliš výrazného a rychlonohého....zbyla z něho jen trocha semišové kůže. Intenzita famózní, výdrž jakbysmet. Typově je hodně blízká Privé Ambre Soie.

Cuir Velours (Naomi Goodsir) - počáteční autentická jemná rukavičková kůže mi nedala nevzpomenout Lutensovu Boxeuses....vůni sice krásnou, o které ale netuším, KAM by se dala nosit. Ovšem nastoupivší drhnoucí byliny smísené s fialkovým pudrem a následným uhelným prachem s kadidlem už nositelné jsou. Ovšem finále v podobě semiše s kapkou ambry, zasypaného fialkovým pudrem je přímo dokonalé.  

L'Heure VII Defendue (Cartier)

Hořké kakao s krémovou až mléčnou vanilkou a pačuli. I přes tu proslazující vanilku je vůně spíš suchá. Příjemně jedlá, nepřeslazená. Háček je v tom, že dost výrazně připomíná Neonaturu Cocoon od YR, akorát je tam víc procent kakaa. Možná bude levnější strčit nos do krabičky s kvalitním kakakem? Ale ne, to bychom asi přišli o těch pár mikrogramů kosatcového pudru. Výdrž slabší.

L'Heure II Convoitee (Cartier)

Máte-li náhodou v oblibě karafiát, Druhou hodinu byste měli vyzkoušet. Je v ní autentický, jako rovnou ze zahrady k nosu, měkký jako květinový polštářek. Lehce nasládlý, svou pikantní lehce kořenitou vůni zvýrazňuje ještě růžovým pepřem. Později se objevuje dřevitost a poprašek nesladkého kosatcového pudru.

S tou Cotton Musk jsem taky nakonec dospěla k závěru, že jako prádlová vůně by byla daleko lepší.

Jinak ale na mně L'Heure VII Défendue drží teda výborně a skoro bych řekla, že i líp voní, i když teda já tam toho kosatce nemám ani ten mikrogram, ale zase tam nemám tolik toho kakaa, spíš čokoládových pralinek s mátou. Ale tys ji vlastně na mně už cítila.

A jak koukám, tobě ta L'Heure II Convoitée rovnou přeskočila na karafiát, já tam mám na začátku ještě rozmačkané jahody s cukrem a rtěnkový akord.

nevykládej, takový věci ve Druhé hodině určitě nejsou  a Sedmá hodina se začíná vzdáleně podobat Equistriu... nebo možná Marron Chic spíš.. to beru. já ti nevím, je to obecně takový nic moc s něma, ta Třetí hodina se mi fakt líbila, ale nevím, proč bych za ni měla dávat tu jejich vysoce exkluzivní cenu. a pokud jde o tu výdrž Sedmé hodiny, s čímsi jsem to porovnávala... tuším to byla nějaká PG, ale už si nejsem jistá, a bylo to ve srovnání bez šance.

Ano přesně, už dva týdny se dokopávám napsat své poznatky a Jil je přesně to, co mi Mon Exclusif připomíná. Zároveň cítím něco z L'Instant Magic. A pořád nevím, jestli ta vůně je vlastně naprosto úžasná, nebo obyčejně nudná 

...no, právě...

Jo, a ještě mě k té Jil napadla Satine Lalique...

...tou proslazeně hustou pudrovostí.

Jsou, když ti kůže funguje správně.

Jo Třetí hodina se mi taky líbí, ale souhlasím ani ta Sedmá mě nakonec nedostala tolik, abych za ní chtěla dát tu požadovanou cenu, totéž pro mě platí u Oud & Rose. O té bych uvažovala asi jen, kdyby byla za cenu jako ostatní "běžné" hodiny.

Mathilde Laurent je sice ohromně talentovaná, přesto si myslím, že spíš než u Cartiera jí to víc svědčilo u Jean-Paul Guerlaina.

Privé Éclat de Jasmine (Armani) - suchý jasmínový čaj ve vlhké dřevěné krabičce, postupně navlhnul celý obsah čajové krabičky a mezi jasmín se schovalo pár kvítků plných sladkého nektaru. Po úplném rozvonění se objevil jemný zelený vetiver, vytvářející iluzi lehoučkého chypré nádechu. 

Lavande Ombrée (Au Pays de la Fleur d’Oranger) - kouřová levandule, doplněná jemným nádechem nesladkého skořicového prachu, trocha sladkého dřeva a dominantní nasládlá, jemně "olejová", živočišná kůže. Velice povedená pánská vůně, nad kterou čichové buňky milovníků klasických koženě-fougerových vůní zaplesají.  

Oeillet Louis XV (Oriza L. Legrand)

Karafiát. Začíná velmi výrazně květinově, dužnatě, omamně, vonně, sytě a sladce, kořenitý podtón je téměř neznatelný. Než nás ale taková velká květina stačí udolat, zalije ji křehká vrstva jemného květového medu, nic hutného nebo živočišného, prostě jako pampeliškový med bez pampelišek. Karafiátový med. Přidají se i nějaké osvěžující, citrusové tóny, které nijak nedrhnou, ale vůni příjemně odlehčují, a snad nějaký ten zelený stonek a lístek. Doplněno hebkým bílým pižmem a jen vzdáleně podkresleno neurčitou dřevitostí, spíš tušenou než zjevnou. Takový vývoj byl pro mě velice překvapivý a velice příjemný, rozhodně stojí za vyzkoušení, povedla se.

Deja Le Printemps (Oriza L. Legrand)

Kopec zvlhlého sena, zemité pačuli, z dálky zavanutý kouř z páleného suchého listí... Kde je to jaro? To je spíš podzim.. Téměř neznatelné něžné bílé květy nemají šanci se nechat poznat a jen se snaží o zjemnění. Náznak dýmkového tabáku nebo jen dojem? Vkrádají se sušené bylinky. Seno taky časem uschne, všechno uschne vyhřáté sluncem, kouř poleví, pačuli také přejde do své suché podoby a přidá se ještě uhlazený suchý cedr, hodně cedru, všechno je obklopeno cedrem. V této podobě je o poznání příjemnější, ale vyvolává dojem spíš pozdního léta a sklizených polí (a nebo PG Bois Blond) než jara. Pointa mi pořád nějak uniká. Fanouškem značky ale zůstávám, toto je taky povedená vůně se zajímavým vývojem. A když budete trpělivě hledat, ucítíte galbanum vystrkovat zelené růžky.