L'INTERDIT ABSOLU Givenchy
Tahle vůně je jako...
... sedět o mariánské noci u okna /ano, ještě pořád jsou vnitřní křídla zapřena ohnutou vidličkou zakoupenou na Marché Dauphine/, na včera natřeném parapetu bílý talířek s tyrkisk pepper, ztracenými a znovu nalezenými v piksle s nápisem 'Anis', čas je připravil o minerální slanost, chutnají a voní teď spíš jako små grå s lehkým třešňovým espritem, ale ne, ne, postupující noc a jeden letmý pohyb /ten pohyb, jímž jsem posunula lem rukávu o pár centimetrů výš, abych mohla věnovat krátký, zdánlivě skoro nezúčastněný pohled časovému údaji na hodinkách/ mi napoví, že to ne ty leskle temné skořepinky, ale moje pozdně ranní Black Perfecto, to a právě to...
Pak v pozdní hodině mezi drakem a hadem bílé mýdlo v kostce a levandulová mlha, v níž se /podobná medonosné Ofélii/ ztrácím do sna, kam za mnou jiní nemohou, ještě naposledy pohledem v přeplněném popelníku ukolébám ke spaní pár tvých slov, na která si už nevzpomínáš /tak mě to naučil Václav Hrabě/, vlaštovka složená z titulní strany Le Figaro /"Les changements de discours d’Emmanuel Macron brouillent sa ligne face à l’État hébreu"/ se chystá k odletu, plně naložena tabákem a vším, co nebylo dosněno. Planá, přesto naplněná noc, v hlavě Daysleeper, dnes mi zní jako chanson přehrávaný z vinylu.
//... v úvodu cítím jemnou, měkkou, kořenitou lékořici, z níž vyvanul salmiak, k tomu temné třešně, rozdrcené i s mandlově nahořklými peckami, ta vůně postupně modrá a drhne nesuchou levandulí a hoblinami francouzského mýdla, závěr se nese v duchu tiché měkkostí dřevitého papíru a tabákového sena, jehož vůně chvílemi evokuje hřejivé aroma štramberských uší...//
