slniecko Konkretne v prispevku od Dadoo neni vuci psychologum stigmatizujiciho nic. Ja si taky umim predstavit, ze bych dospela k zaveru, ze interupci podstoupim a soucasne to posledni, po cem bych v takove situaci touzila, by bylo se o tom povinne bavit s psycholozkou. Treba bych se o tom nechtela bavit s nikym (cizim). Nebo jen s temi, o kterych to sama uznam za vhodne. A to jsme zase u rozdilu povinnost (ne) vs moznost (rozhodne ano)
Tos napsala presne. Z predchozich prispevku mi vubec nepripadalo, ze by tady mel nekdo neco proti psychologum (samozrejme krome me 
) - ale vetsine z nas se nelibi myslenka, ze by nas k psychologovi jit nekdo nutil.
Kdyz si predstavim, ze bych byla v podobne situaci ja, tak si fakt nedovedu predstavit, jak by mi to pomohlo. Uz jen to, ze tam jdu povinne, by me namichlo dopredu. Dale, a to rikam jako clovek, ktery sam pracuje jako terapeut, osobne nemam zadnou potrebu zacit se sverovat se svymi pocity, nota bene ohledne neceho tak citliveho jako preruseni tehotenstvi, nekomu, koho vubec neznam. Na to, abych toho byla schopna, si potrebuju psychologa tak rikajic "otukat" a vytvorit si k nemu/ni nejaky vztah - a na to rozhodne potrebuju vic nez jednu navstevu. Ba i vic nez dve. Prave proto, abych se ujistila, ze jsem si "sedli", a ze k nemu muzu mit duveru.
Mimochodem v soucasne praci mam obcas klienty, kterym terapii naridil soud - a prestoze se mi se vsemi podarilo navazat vztah a vsichni me ujistili, ze jsem jim sympaticka, a ze proti me nic nemaji, krome jednoho jedineho pripadu se zadna terapie nekonala, protoze se jim proste zajidalo, ze je ke mne soud poslal proti jejich vuli.
Takze i z duvodu, ze to vidim z te druhe strany, za me navstevu psychologa doporucit a umoznit, ale rozhodne ne naridit.
