jsem klaustrofobik, tohle by mě zabilo 

Krize jménem epidurál zažehnána :D po té co muž obvolal naše společné dětné známe, mu všude bylo řečeno a, co je mu do toho, jak to chci já je snad podstatné a ne jak to chce on a za b, ať je rád, že existuje možnost jak ulevit :D

Mám radost a své kamarádky miluju v tuto chvíli více než jindy :D

Tak to je fajn, že to schválil. Jinak teda i z minulých příspěvků jsem získala dojem, že máte doma dost patriarchální uspořádání.

Jak se to veme, nepíšu sem historky ze kterých vyplývá spíše to opačné uspořádání :) on si to hodně nese ze svojí rodiny, ale snaží se na tom pracovat. I dnes z něj vypadlo, že mi to nechtěl dovolit protože mu to příjde jako moc velké riziko

No můj dojem pramení jen z toho, co sem píšeš, osobně vás neznám. A ne že by na tom bylo něco špatného, jestli to teda vyhovuje oběma. Svým způsobem mě i zajímá, jak to chodí jinde . Já jsem právě na tohle dost háklivá a kdyby měl můj partner pocit, že mi může něco "dovolovat", obvzlast ve spojitosti s mým tělem, tak bych to považovala za projev dost velkého problému.

Mam to taky tak, vubec si nedokazu predstavit, ze by mi mel partner neco dovolovat a rekla bych, ze on taky ne :D

mně právě ze všech příspěvků vyplývalo, že to dost pevně v rukách drží řasa nori, proto mě tenhle trochu překvapil a brala jsem to jako takovou předporodní nadsázku...

asi jak pise Krehutka, mne to pripada dost neuveritelny. partnera se o dovoleni ptam pokud jde o jeho veci, jeho telo.. ne moje. v souvislosti s ditetem to muze byt hodne vybusne do budoucna, protoze spoustu rozhodnuti bude treba udelat spolecne za to dite. treba i lekarske osetreni. kamaradka ma asi hodne podobneho muze. nedovoli aby dite slo na odstraneni nosni mandle, trebaze pro opakovane zanety hrozi ohluchnuti.

hele ale tady se zase vyvozuje z komára velbloud...jeden si něco přečet na netu, bez rozmyslu něco plácnul a už se tady doporučuje mu pomalu začít balit kufry...

Jasně, v pohodě. Hele popravdě u nás spíše ,,velím,, já, ve spoustě věcí se dohodnem, v něčem ne, prostě normální vztah :) Má špatný vztah k lékům všeho druhu, nelibě nese když si na bolest hlavy vemu brufen nebo tak, má kecy, ale ví že je mu to prd platné. Už mě viděl s migrénou a ví že to nejím jak lentilky a bez prášku včas končím:D ale kecy si neodpustí, no. Právě že mě dost překvapil, asi to bere dost vážně. Hlavně jako každý chlap nesnáší bezmoc, takže je naštvanej že se jen veze a nemůže nic ovlivnit :D

Pozor, to zase ne. Zatím se podílíme na péči o psa, co má za sebou 2 porody, jednu operaci nohy a kastraci, nebyl problém se nikdy shodnout ohledně péče a jiných věcí. Předpokládám že s dítětem to bude podobné (na psovi visí dost :D ). Spíš jsem to často já kdo musí zasáhnout a trochu upravit situaci :D

Má story s epidurálem. Nabidli mi ho u prvního porodu a řekli: Může to pomoct. Manžel mi něco četl, jako že můžu ochrnout, mně to bylo jedno, jsem to podepsala a on se mně pak, když bylo po všem ptal, jestli vím, co jsem podepsala. Tak jsem řekla: "Nevím a naval sem ty Kaštany." U druhýho jsem to neměla a spíš bych do toho, pokud to není nutný, nešla. Ale rozhodujete se jen vy.

Částečne máš pravdu, rozhodně v tom hraje roli moje obava z toho co se blíží (nevím, tak panikařím, to se mi stává často) a tím že mi šlápl do mojeho rozhodnutí mě mírně řečeno nepotěšil. A nejsem ten typ co by volal mamince či tchýni se stížností na partnera, to si radši odložím zde, kde vím že hromadně máte spoustu životních zkušeností a třeba někdo přihodí něco k argumentaci :D kufry mu balit nehodlám, to se neboj

Ok. No jak říkám, vycházím jen z omezených informací, které se ke mně dostanou. A z těch to na mě nepůsobilo, že bys velila ty, ale v podstatě všichni okolo a ten epidurál byl jen poslední kapka. Ale tak může to být zkreslené.

O bože, budu muset zapracovat na svém mediálním obrazu :D

balit kufry urcite ne. jen ja osobne teda jsem rada pripravena na to co muze prijit. a vim ze se nevyplaci nechat partnera posunovat/prekracovat jakekoliv hranice, tam to jde snadno, zpatky tezko nebo vubec.

:-D 

Tak to tu trochu preruším mojou radosťou-šéf sa o 5 minút 12 konečne rozhodol,čo chce,dostala som k tomu podklady a slávnostne to poslala do tlačiarne Teraz sa už len budem modliť,aby bol výsledok podľa našich (lepšie povedané jeho) predstáv a môžem si vydýchnuť.A asi aj otvoriť fľašu šampanského za odmenu,že som ho neprizabila (na všetko má čas a potom ma naháňa).

Edit:to nemala byť priamo reakcia na Teba,som sa uklikla.

A ešte sa teším,že mám konečne zajtra 1x v novej práci dovolenku.Idem dnes k našim a konečne uvidím Lily a moju úžasnú neter a synovca 

Tvé radosti naprosto rozumím  (několik let v marketingovém oddělení).