No, když jsem měla jen jedno dítě, občas jsem ho udala třeba jedno dopoledne za rok babičce, ale dvě už nikdo nechce, ze... Mě nejvíc pobaví věta, ze někdo chce dvě deti po sobě, ZE SI TO ODBUDE NAJEDNOU Jako když jim řeknu, ze ty dvě deti jim jako zůstanou NAPOŘÁD a klid nikdy nenastane, začnou prehodnocovat  Už jsem zařídila par jedinacku...On kolikrát stačí pohled na mě 

nezustanou. jinak jako zaruceny recept jak se zbavit deti pravidelne muzu doporucit rozvod;-))

Já klidně přiznávám, že se těším do práce. Těšila jsem se, až mi skončí mateřská, těším se i teď třeba po víkendu. V práci se těším domů. Těším se, když obludy někam odjedou. Prostě jsem ráda, že se to střídá a není to pořád to stejné.

Mám kolegu, který ťukne snad jednou týdne. Řidiči jsou různí.

To obdivuji mou mámu, jsme tři ségry, já nejstarší a nejmaldší jen 4 roky po mě, to muselo být na palici. Vůbec nechápu, jak to zvládala, navíc na vesnici bez auta, ke každému doktorovi a na nákup čekoholi kromě pečiva a mléka vlakem. Táta dělal v jednom kuse noční, aby mohl být aspoň půl dne s námi a taky kvůli příplatkům, péče o rodinu byla fakt nejvíc na ní.

Mně říkala tuhle kamarádka, že tři děti jsou pro ní větší psychická pohoda než dvě. Že u dvou pořád něco řešila, jestli se jednomu nevěnuje víc než druhému, jak se k sobě chovají a teď že má tři a stihne se starat jen o to, aby měly co jíst, čisté oblečení a nějaký zdravý denní režim, zbytek je už plně na nich:-D. Samozřejmě stinnou stránkou jsou nemoce,  to než se u těch tří dětí vystřídá....

jak pise Karja, plus driv fakt nebyvalo zvykem okolo deti furt skakat. 

Me auto obouchavaji jini - dan za zivot v centru. Jsou to drobne parkovaci tukanky, moc me to netrapi, auto beru jako nastroj, ne jako mazlicka nebo symbol socialniho statusu.. :-)

Mně auto na jednu stranu taky přijde jako spotřební zboží, na druhou stranu mě štve, když se něco zbytečně zničí. To minulý jsme měli objetý klíčema, několikrát ukradený zrcátka, do toho současnýho nám v červenci děti kamarádů vylily jogurtový mlíko a jejich matka tento víkend na zadní sedadlo burčák... (jsme se smáli, že nesmíme bejt drzí, nebo nám ho příště zapálej...:-D)

tak prevoz potencialne smrdutych veci ma sva pravidla.. to by me stvalo mnohem vic nez skrabance

a taky převoz dětí, psů a vožralých (Rufíček má svoji gumovou deku, možná příště uplatníme i na ten zbytek...:-D)

hlavne na ten zbytek!:-)))

:-DKdyž mě půjčovával auto táta a to jsem vozila deku, aby se moji pasažéři naopak neumazali od auta:-D.

Přesně jsme taky tři kousky a co si tak matně vzpomínám, nepamatuji si na žádné extra hry s rodiči, ani na žádné extra večeře, podle mě jsme většinou času třeba jedli večeře  studené, o víkendu od oběda a třeba jednou za týden vařenou. Na kroužky mě nikdo nevozil, chodili jsme na procházky, jezdili k babičce, s tátou plavat, vypouštěli mě na zahradu a za jinýma děckama a to je asi vše,nějaké výletování po hradech či zoo bylo tak třikrát do roka. Je pravda, že marození se odbývalo s prarodiči, rodiče si volno brali jen když s námi museli k lékaři. A dobře si vedli, už jsem kolik let dospělí a pořád za nima chodíme, komplex z výchovy osobně nemám.

Já osobně radši výchovu tehdejší než dnešní, podle mě z dětí těch dnešních matek s krosnama s dětskym vercajkem, co chodí od druhého měsíce věku plavat, do hudebky a na angličtinu, vyrostou psychopati, vzpomeňme si jednou na mý slova!

Do kamene tesat..

Před pár dny jsem přemýšlela, jak strašně šikovná jsem měla malé dcerky. A došla jsem k závěru ,ze to bylo proto,protože jsem za ně nic nedělala a všechno je rychle naučila ,aby byly samostatné. 

Jo jo. . Líná  matka je zárukou schopných dětí 

Jo, něco na tom bude. Já až teď cejtim na sebe tlak, že musim jako ženská mít a stihnout asi milion věcí (od pěknejch kolen po dva cizí jazyky). Jestli to děcka mají už od 6 let věku, tak to potěš:-D. Naši ode mě očekávali ukončenou školu (střední) a slušný chování (pivo v nezletilosti a tahání s klukama se do slušnosti taky ještě vešlo) a to bylo všechno a jestli si do toho budu vyšívat nebo barvit vlasy na zeleno jim bylo jedno. Fakt pohoda.

No přesně a taky ses třeba nebála je něco nechat dělat. Já si pamatuji, že na prvním stupni základky naši jezdili pravidelně jednou týdně do města do prvního supermarketu širokodaleko a já celý odpoledne doma sama pekla z kuchařský knihy pro začátečníky. Deset mi být nemohlo a máma v pohodě, vždycky mě pochválila, snědli to a pomohla mi uklidit ten binec a žádný stresy, že vyhořej, dítě povezou na pohotovost.....Bez družiny mě nechali doma od druhé třídy, protože mi nedělala dobře společnost:-D :-D. Ale asi jsem byla hodný a neživý dítě.

No to je hotovej danajskej dar, tohle 

Věř tomu, že s jejich povoláními není:-).