Nemyslím, že by se někdo opupínkovával, jen možná nevěří. Osobně neznám chlapa (což samozřejmě neznamená, že neexistují), který by si raději vybral plus size verzi modelky VS, když už jste o tom začala. Ale jde samozřejmě hlavně o ten vlastní pocit spokojenosti. 

A největší paradox, když moje kamarádka oblejších tvarů měla nového přítele a ten ji cca po půl roce začal otravovat s hláškami, že by měla zhubnout.  Ne, tohle nechápu, protože pokud se mu "nezdála" od začátku, měl rovnou lovit v jiných vodách.

O to nejde, jsem během posledních pár let plíživě nabrala víc jak 10 kg, a přesto nejsem nešťastná :) prostě jsem se smířila s myšlenkou, že 38 je taky dobrá velikost :D a většina stejně byly svaly. Spíš tím myslím že se prostě nehroutím z toho že mám stehna, zadek atd. Muž to stejné, rád a dobře vaří (a konzumuje), teď máme sázku o jeho -15 kg, pak možná ta amerika :D a nevěřím že to dá.

Ale já se taky nehroutím, jen si přiznávám, že mi bylo příjemnější, když jsem na sobě měla méně tuku, líbilo se mi to více a lépe jsem se cítila. Jistě, žiju s tím, ale že bych z toho dělala přednost? To fakt ne. 

Ale když jsem spokojená, tak neretušuju, ne?

Možná kdybys byla veřejně známá osoba, tak bys nemohla přiznat že jsi nešťastná ze své vzrůstající váhy a musela by ses tvářit jako že si nikdy nebyla šťastnějšínevím, ten tlak musí být šílený.

Já jsem byla poslední 2-3 roky ze svojí váhy/postavy strašně nešťastná. Do 19 jsem díky velkému fyzickému výdeji ve SG byla zvyklá na hodně štíhlou postavu. Na VŠ jsem kvůli expříteli, který řešil každý moje kilo, radši prakticky vůbec nejdela. Po násupu do práce se mi "přes noc" podařilo nabrat asi 15kg. Po letech nic nedělání jsem zkoušela najít sportovní aktivitu, která by mě bavila, ale u ničeho jsem dlouho nevydržela. Asi před půl rokem jsem se do toho vrhla v větším odhodláním - fitko, běhání, zlepšení stravovacích návyků atd. Jo, zhubla jsem asi 5-6 kg. Jenže to období bylo fakt strašný. Sportovat proto, abych zhubla, nejíst tohle a tohle, abych nepřibrala...pro mě to prostě není přirozený. Přišla jsem si jako magor a byla jsem z toho leda nešťastná. Tak jsem si řekla nasrat! A brutálně se mi ulevilo.

Tomu všemu rozumím, proč se celý život mučit a dělat něco, co člověku nesedí. Co ale nechápu jsou ty hlášky, že je to vlastně paráda a za nic na světě bych neměnila, viz imaginární kouzlo změna bez námahy. Ne, nechtěla bych to ani za nic, raději knihu.  

Ale takhle ja neznam nikoho, kdo by se tak prezentoval.Instagramovy coury teda nesleduji, ale nazivo mi nikdy zadna kamaradka nerekla, ze je stastna, ze pribrala atp. Jo mozna ty, co pribraly ze 45 kilo na 50. Max tak nejaka prizna, ze se s tim smirila, ale smirila neznamena, ze ji to stoprocentne vyhovuje.

Je třeba rozlišovat osobní názor a marketingové hlášky. Ona prodává nějaký mediální obraz a slušně ji to živí. Ty hlášky patří k těm vyfotošopovaným obrázkům, a mají stejně daleko do reality jako ty fotky z časopisů.  Je to reklamní slogan, stejný princip, jako když v reklamě kousneš do sušenky a octneš se na ostrově.

Já to chápu. Ani kdyby mě chtěl někdo kouzlem proměnit v modelku. Ale trvalo mi to mnoho let, dostat se do tohohle stavu mysli, ještě před rokem bych chtěla to "abrakadabra". Věčná nespokojenost sama se sebou byla pro mojí hlavu mnohem větší trápení, než nějaké to kilo navíc. Fakt. Vlastní krvi podepíšu

Tak já taky přispěju, celý život jsem vážila 57 kg bez diet a cvičení. Když mně bylo 55 tak jsem plíživě nabrala 4 kila a nikdy jsem se s tím nesmirila. Dalo mně zabrat, abych ta kila zhubla. Trvalo mně to tři roky. Já jsem s těma kilama neuměla žít. Připadalo mi, že mi to změnilo identitu. Teď je mi 67 a v jídle se musim omezovat. Ale mně to stojí zato.  Já chci s těma 57 kg jednou umřít.máme to každý jinak.

Řekla jsem si před pár týdny totéž a od té doby mám 2,5 kg dole. Nic nedělám jinak, nechápu. 

Ja jsem presne takhle z podvahy pribrala asi za dva mesice pet kilo. Proste jsem po letech veskerou snahu a hlavne veskery premyselni a trapeni zabalila a bylo to. Jako hlava je mocna!

Já si nedělám iluze, že to vydrží na pořád, ale před Vánocema je to příjemná rezerva :) 

Jo na celou zimu je to prijemna rezerva. Ne, kdyz je pohoda, jde vsechno lip:-).

Ani mně to žádná kamarádka nikdy takto neprezentovala, ale tady občas čtu výkřiky, "jsem šťastná" přesně tak, jak jsem teď, přestože jsem přibrala ... . Bezva, super, závidím. Já bych ráda odebrala, samozřejmě z toho nejsem nešťastná, ale ani extra šťastnější, abych musela prezentovat, jak jsou špeky parádní. Ne, nejsou. Dá se s tím žít, člověk by se měl mít stále stejně rád, ale že by to byla extra výhra? Pro mě tedy ne. 

Mám to stejně a jsem šťastná, že nejsem sama.

Já bych teda zcela upřímně chtěla mít tak 45-50 kg, to, že to opravdu NENÍ možné beru jako strašnou nespravedlnost, závidím všem, co to tak mají a jejich stavba těla není, že si pánbůh řekl: “Sestrojim mamutí mládě.” A po pauze na oběd se rozhodl udělat z toho člověka.

Zavidim proto, že ty šťastné pro tu minikostru NIC neudělaly a dělají machra, potvory!

Váha není vše, váha není vše, váha není vše .... Záleží na kompozici . Vypadáš skvěle, tak si nestěžuj. Máš tohle? Nemáš, tak si nestěžuj .

sestrojim mamutí mládě, LOL  vidím se.

Pro tebe ne. Vo tom to je.

Tak proč pořád řešit, jak to mají v hlavě nastavený ostatní? A že jim to nevěříš? Nebo ja pořád nevidím, v čem je problém.