Z tech divcich knizek jsem si vzpomnela jeste na Nebrec, Lucie. Je to o holce, ktera se nedostala na stredni, tak jeji autoritativni matka rozhodla, ze dcera zustane rok doma a bude se starat o domacnost a mimino jejiho brachy a pomahat na stavbe domu, ktery si bratr s manzelkou podle prani te matky stavi, i kdyz nejsou uplne nadseni.
A Metracek, samozrejme!
Viaceré z knih, ktoré spomínate, ani nepoznám. Asi je to tým, že ich napísali českí autori. Pamätám sa, že v čítanke sme mali ukážku z Robinsonky, bolo to cca v 6. triede. Dievčatá dostali za úlohu prečítať si Robinsonku, chalani Robinsona Crusoa. Keďže ma ukážka Robinsonky v čítanke nezaujala, vôbec ma to nebavilo, požičala som si z knižnice Robinsona Crusoa. Ten bol fajn. Opakovane som čítala Annu zo Zeleného domu a Rozprávky z Tisic a jednej noci, Troch pátračov a Pána Tragáčika. Dievčenské romány som čítala menej.
To je Dum u nemocnice od Valji Styblove! Dum u nemocnice a Az bude padat hvezda, vyslo to v jednom svazku. V Cechach teda, nevim jak u vas. V te druhe knizce uz si Vita ziskala spoluzacky a na skole se ji dari, krome jeji tridni, ktera si na ni zasedla. A zamiluje se do kluka, ktereho privezou do nemocnice rozmlaceneho po bouracce.
Byl podle toho i film, ale ten me moc nenadchl.
Ta Valja Styblova ale psala dobre, hodnez lekarskeho prostredi, coz dava smysl, protoze byla doktorka. Vzdycky se mi od ni libilo Skalpel, prosim.
Jeeej, dakujem!
U nas len prvy diel, ale myslim, ze uz to nebudem dobiehat.
Jo a este dom si spomenula na jednu....chlapcek, nadejny klavirista, zije len s otcom, otec ide na rok na montaze a najme nejaku tetu, ktora sa ma o neho starat a ta mu furt robi zle, nedava mu jest poriadne a este mu aj zakazuje klavir.
Hm, ja sa tym svojim dnesnym antidepresivam uplne prestavam cudovat, ked tak pozeram, na com som vyrastala 
Aranel Takhle jsem, nekecám, snad 20x přečetla Lovce mamutů, taky jsem četla napřed a přesně, co pak tam. Nic jiného jsem číst nemohla, i tohle bylo tajně. U nás se to střídalo, jednu stránku četla holka a jednu kluk, tak vždycky když už nějakou dobu slabikoval kluk, našla jsem, kde jsou, a pak když byla vyvolaná holka, měla jsem zase spoustu času.
Pak ve 4. a 5. třídě jsme měli jiného učitele (ano, chlapa 
), a ten měl nechal číst, co chci, i mi toleroval, že když mám hotovo, tak si kreslím, nebo mě nějak zabavil, když měl čas, ten byl super, dodnes na něj vzpomínám
Myrtila my uz jsme v 5.tride nic hromadne nečetli, to jen na prvnim stupni, poplach v kovářské uličce a o letadélku káněti
ale meli jsme na zacatku hodiny celej druhej stupeň petiminutovej referát o knize, uplne o libovolný oblibeny a uplne si pamatuju na udiv, kdyz jedna spolužačka na úvod řekla, ze nečte nikdy nic víckrát, protoze je na světě tolik super knih, ze to nestíhá ....ja cetla všechno oblíbeny milionkrát, kdyz jsem si pak jednou na studijním pobytu v zahraničí koupila nějakou zjednodušenou anglickou verzi Jako zabit ptáčka, štvaly mě tam chybějící věty
Potrefenáhusa Tyjo, tak u nás se četly knížky nahlas až ve 3. a 4. třídě, je pravda, že tou 5. si už tak jistá nejsem. V první a druhé si vybavuju slabikovaní po větách, to asi nebyly celé knížky, spíš jenom něco z čítanky nebo slabikáře.
Referáty jsme měli taky, každý několik povinně. A taky mě překvapila jedna spolužačka, až před maturitou teda, když se sháněla, kdo máme čtenářský deník, že prý nepřečetla nikdy celou knihu, jenom prvního Harryho Pottera nevím, kde sháněla ty knížky do té doby, to byla doba počátků internetu, nebo ještě předinternetová, to ještě nebylo běžné si to stáhnout.
nevím, kde sháněla ty knížky do té doby, to byla doba počátků internetu, nebo ještě předinternetová, to ještě nebylo běžné si to stáhnout.
Normálně se to opisovalo od starších sourozenců nebo spolužáků.
Chodily i vypracované maturitní otázky.
Já si vůbec nepamatuju, že bysme četli nějakou knížku ve škole. Četli jsme úryvky v čítance, ale knížku si nevybavuju. Což teda neznamená, že neproběhla
continuity No od někoho to musela mít na ty průběžné referáty, ale že se pak sháněla ještě před maturitou Zrovna s ní jsem chodila do školy od 6. třídy až po tu maturitu, tak mě to docela překvapilo, až že si to pamatuju doteď
Myrtilatak normální člověk se tím nechlubí, že nečte a vše opsal. Pokud měla dobrý zdroj, tak to nemusela řešit léta. A taky mohla trochu fabulovat, třeba zkraje něco i přečetla a že to není úplně nutné, zjistila až pak.
Jedna moje příbuzná vypravovala své (velmi nemožné) dceři obsahy a autory všech knih k maturitě a dalších. Nechala si to vytisknout a svázat jako brožovanou knížku. Leccos jsem z toho vytěžila.
Kokoska Nebreč Lucie taky napsal Rudolf, že jo? Měla jsem tu knížku doma. :-)
Ve škole jsme asi dohromady nic nečetli, nebo si to nepamatuju, ale že jsem z místní vesnické knihovny nosila obrovské hromady si pamatuju do teď, otevřeno bylo jen ve čtvtek večer, topilo se tam v kamnech a mohli jsme si tam i číst. 
Dělat knihovnici byla pro mě práce snů!
Garfie když zmiňujes tu knihovnu, chodila jsem do naší okresní každý pátek, četla jsem skoro všechno, co zmiňovaly holky výše, teda kromě Káji M., ten mě minul. Strašně ráda na to vzpomínám. A svazany ročníky Abíčka, kde byly komiksy Kruanova dobrodružství, Návrat malého boha atd. A v knihovně nakonec pracuju
Já měla jako dítě ráda knížku o holčičce, jejíž rodiče byli rozejití. Měla tuším ještě babičku. Mělo tam dojit k nějakému stěhování a ona našla pro všechny úžasný velký dům, tuším i s kanarkem v kleci, do kterého se vsichni nakonec přestěhovali, rodiče se usmirili a vsechno dobre dopadlo. Zaboha si nevzpomenu na nazev.
A Dva divosi, tu jsem milovala a taky Tajuplny ostrov a Robinsona.. Hrozne me bavilo cist ty ruzne navody
Já si říkám, kam se podělí všichni z čtenářského vlákna a vy jste tady!
A co Daleká cesta za domovem?
A Obrázky z českých dějin a pověstí? (později vykradeny)
A Encyklopedie pro děti, taková v černé vazbě?
Četli jste?
Mulen Nebylo to Já a moji drazí od Šmahelové? To mělo takovou nějakou zápletku a taky si pamatuju, že se mi to líbilo :o)
Nevím, jestli už to tady padlo, hodně mě dostala "Říkali mi Leni". Doporučila mi ji paní učitelka třídní, naše češtinářka, protože věděla, že čtu hodně a i s ohledem na mé jméno. Četla jsem i poezii - vzpomínám si na Bačkůrky z mechu od Lukešové.
Čítala som takmer všetko tu spomínané, vrátane nejakých poľských kníh, dlho som vôbec berozlisovala čítať česky, slovensky alebo poľsky. Je to tým, že som svoje detstvo trávila v rôznych rehabilitačných ústavoch, kde som aj chodila do školy, takže to bolo niekedy aj smiešne. Keď som prišla po nejakom čase domov, tak naši mi niekedy nerozumeli, záležalo s kým som bývala na izbe. 
