Ale tak jestli sairon řeší predevším absenci svobody, tak to se opravdu nejpozději s nástupem do školky vyřeší... Ale myslím si, že jedináčkové bývají samostatní až až, jen to chce ten čas. Ono stačí, když ti to dítě v době svého bdění umožní udělat věci v domácnosti, i když u toho "pomáhá", v době spánku dítěte pak člověk má tu zaslouženou svobodu. Se dvěma dětma je to zase jinej boj. Mě teda teď neskutečně táhne to, že když malá spí, chci si užívat syna. A vím, že času pro sebe se zase dočkám. Za pár let, no.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Reakce na Potrefenáhusa:
Sweet Potato mne krom toho taky přijde, ze jsou v tom ženský hrozne samy, ze driv žily o hodne vic obklopený sestrama, sestrenicema, tetama, švagrovejma, dneska je na to člověk sám a dost lidi drží v ruce mimino prvně v životě až někdy ve 30 svoje vlastní.
To je dost přesný. Po prvním porodu jsem byla tak blbá, že jsem si nechala hrozně málo pomáhat.
Dřív matka sice porodila na poli, haha, ale myslím, že třeba šestinedělí se drželo mnohem víc a rodina nebo sousedky se staraly, nedělka se soustředila na miminko a zotavení.
Ja jsem tez nejaka vyhorela. Spolu s pocitem osamelosti, s tim, ze se musim starat o dve deti, s obavama, jak to vsechno zvladnu, mi je obcas dost tezko. Ale uz se mi rysuje nejaka prace, tak snad bude o starost min.
Reakce na dynda:
Dřív matka sice porodila na poli, haha, ale myslím, že třeba šestinedělí se drželo mnohem víc a rodina nebo sousedky se staraly, nedělka se soustředila na miminko a zotavení.
jo to taky, ale predevsim, jakmile se zotavila a mimino trochu poporostlo, zapojila se takova silna mlada zenska zase do prace a dite slo z ruky do ruky, babicky, dedeckove, vetsi deti z rodiny. neexistovalo aby byla mlada zenska pri sile nekolik let prakticky opustena zavrena doma (ci na detskem hristi) uplne sama na vse, to je proste straslivy zlo.
dneska uz taky vim, ze to pomine a skoro se mi i miszy zasteskne;-) ale zit v tom bylo tizivy. ten pocit, ze kazdickou vterinu kazdickyho dne musim byt “k dispozici” a nemam ani chvili treba si jen tak cucet do blba, aniz by nekdo jecel mamiiiiiii
tv a tohle uz je pro me k nepreziti, ses statecna!
711990 Neměla, měla jsem ledvinový záchvat.
Pinot Noir přesně tak, já to taky vůbec netušila, ale kamarádka se tvářila, že je to všeobecně známá skutečnost...Já jsem ve věcech zdraví opravdový ignorant, takže mně vůbec nepřekvapilo, že to nevím. Teď si myslím, že doktoři v dnešní době automaticky předpokládají, že si ženy najdou všechny informace samy, o porodu mají načteno a "všechno" vědí.
Mohučanka oni to tak trochu predpokladaji i po porodu. Babicka zrovnavala jak detailne ji doktorka vedla, co se tyce prikrmu, dnes se to v lepsim pripade odbyde letackem Hami. A u druheho ditete se uz nedozvite vubec nic, nezavisle od toho, ze se nektere veci zmenily.
Jen pak nechapu ty stesky, ze pacienti si hledaji informaci na internetu, misto aby zasli k lekari.
Mrakoplas no, ja som so staršou hrávala a robila neuveriteľné veci, čo iné mi ostávalo, obaja majú imunodeficit a malá bola každú chvíľu chorá, ja som bola tak vďačná, že mladší bol odolnejší a všetko to, čo popisuješ, si mohol užiť!!! Ako robila by som s ním to isté, ak by bolo treba, no ale nie je lepšie, ak sa môže vybehať vonku?
S tou depresiou, kedysi som si robila nejaké štatistiky kvôli nejakému projektu a vyšlo mi, že asi polovica depresií u žien prepukne - chcela som najprv napísať, že počas materkej, ale to vlastne som nemala podchytené, ktoré tie ženy boli doma s deťmi - ale teda pri deťoch v tom veku, keď väčšinou žena býva na materskej.
Potrefenáhusa to je presny. Ja jsem se deti pred narozenim nasich dokonce stranila. Pak jsem koukala na to prvni novorozene a rikala si, do ceho jsem se to pustila. Ani jsem nevedela, jak ho vzit, natoz obleknout.
slniecko no ked za nim treba nonstop utekat aby nebehql na cestu, do obchorov, cudzím ludom do dvora...s osemmesacnym tehotenskym bruchom, tak aj hej.. pripadne ak by som byvala aspon dakde kde je pesia pesia zona alebo park vacsi nez na par krokov...takto je to neustale vysvetlovanie, okrikovanie, hadzanie sa o zem, preco nemoze ist tam a tam..z ihriska tiez po chvili utecie spoznavat svet :) ono by to bolo v pohode len fakt nevládzem utekat, chytam krce do brucha. No za par mesiacov bude vyriesene, kupim si kocik na behanie a budeme behat za ním aj s miminom 
Před časem mi tu ohledně porodu a dioptrií odpovídala Bertulka, ale jak tu nefunguje lupa, už to bude těžko k nalezení. Bylo to tak asi v lednu 2017, kdyby to někoho moc zajímalo.
Mne je celkem jedno, s cim nebo jak si syn hraje, ma dost fantazii a je schopny se zabavit na pul odpoledne s temi svymi auticky sam. Popravde mi to vyhovuje, protoze si muzu delat svoje;)
Ale uvedomuju si, ze mozek se musi asi trochu trenovat, zkouset ruzne veci, obcas se probehnout, obcas si zazpivat nebo tak. Ted treba byly Velikonoce, tak jsem si vzpomnela, ze bychom se mohli naucit nejakou tu koledu. Prekvapilo me, jak rychle si to zapamatoval, a doslo mi, ze to bylo vlastne poprve, co jsme se neco ucili, a ze ho fakt nechavam az moc se popelit - kresleni, zpivani, puzzle, pexeso...to u nas vubec nejede (nema to ta ctyri kolecka a setrvacnik a ja jsem taky dost vlazna ke spouste aktivit) a spis se trochu bojim, abychom si nezadelali na nejaky hendikep pak treba u zapisu do skoly, kde se zjisti, ze dite nikdy nemelo v ruce pastelku
ja som bola tiež na materskej dosť depresívna a celkom ťažko som to zvládala psychicky. Bola som nešťastná z toho, čo všetko mi uniká, že som priviazaná k dieťaťu a nemôžem ísť kde chcem, že som unavená, mentálne nevyužitá a takpovediac prehliadaná.
Potom som sa začala dívať na materskú ako na príležitosť, povedala som si, že toto je môj čas a presne tak to má byť. Tak teraz cvičím každý deň jogu a neuveriteľne som sa v nej zlepšila, rozmýšľam nad kurzom inštruktorky (to by sa dalo robiť aj pár hodín v týždni popri materskej), pilujem angličtinu, popri kočíkovaní spiaceho dieťaťa počúvam podcasty v angličtine alebo motivačné audioknihy, každý deň mám vyhradených 15 minút na čítanie v angličtine, popri kočíkovaní stíham aj meditovať a presvedčila som samu seba, že nie som unavená :-) Proste som si povedala, že únava je len v hlave a je to fajn. A začala som si strašne užívať moju malú, doslova s radosťou ju pozorujem, čo všetko a ako rýchlo sa učí, trávime veľa času vonku a tak. Ale ja mám to šťastie, že som nikdy nemala problém s neporiadkom v byte v tom zmysle, že ma netrápi, keď nie je upratané. Som sebe aj mužovi povedala, že nie som platená za prácu v domácnosti, mojím cieľom je vychovať šťastné a zdravé dieťa, a to robím a viac ma nezaujíma :-) Periem, varím (veľa krát tri jedlá - pre malú, pre mňa, pre muža), chodím na nákupy potravín a upracem sem-tam. No a na zrkadlo som si prilepila citát: Môj život je taký, akým ho robia moje myšlienky.
A teraz vyzerám ako slniečkový blázon, že? No ale samozrejme, že to nefunguje vždy, sú lepšie a horšie dni a niekedy aj fakt hrozné dni a ešte horšie noci
Gatita jeej to pises presne o mne. Som rada, ze v tom nie som sama :) Zrovna vcera som si vplyvom tejto diskusie spomenula, ze mame doma kdesi pastelky 
To je krasny pristup
betsey nahodou to je super, presne tak to ma byt :)
Inak tiez som kocikovanie vyuzivala na pilovanie anglictiny a pocuvanie podcastov ale odkedy spi uz len jeden spanok cez den, tak mam utrum..vecer som ux na to unavená a nemam moral.
Gatita jako netvrdim ze jsem detem nedala ani tu pastelku, dost jsem jim cetla, ale rikanky a ruzne drobne hry nejdriv babicka ale hlavne a predevsim - skolka. tam to maji v naplni prace na cely den. ja si nehraju, neumim to a nebavi me to. deti pevne verim nijak nestradaly a vyrostli z nich normalni jedinci
betsey to je vyborny
ja tu sice skuhram, ale treba tech knizek co jsem na materske precetla!
tv Moc držím palce! Máš to jako sólo rodič komplikované, ale matky vydrží fakt hodně, myslím, že oproti otcům máme v tomto nějakou evoluční výhodu. V širším okruhu známých se odvíjí jeden hodně smutný příběh, kamarádky kamarád tragicky ovdověl, zůstal sám s malým dítětem. Hrozné samo o sobě, on byl navíc zvyklý, že domácnost táhla žena, tak se tam dějí věci jak ze smutné grotesky, jak nemá zautomatizované, že se musí nakoupit, vyprat, zapomenout na přesčasy, být v určitou hodinu ve školce a tak. Teď tak úplně nevím, co jsem tím chtěla říct, ale věřím, že to dáš (musíš, no).
