Mutziputzi Jenomže u nás se právě sportovalo tak přirozeně, třeba celé prázdniny jsme chodili hrát volejbal, hřiště bylo nedaleko místního rybníka, kam jsme se chodili koupat, na gymplu jsem v něm byla nejlepší. Myslím, že ten elitářský přístup ke sportu vzniká spíš ve městech (teda teď už je to asi všude, mluvím spíš o tom našem dětství). Mně teda hodně chybí zimní průprava, lyžovat neumím a tam to cítím jako handicap. Ale věřím, že vyrůstat na horách, tak nemám problém ani s tím.
Vše o těhotenství a dětech
Me spis mrzi, ze nasi neodhadli aktivitu, ktera me opravdu bavila a sla mi. Chodila jsem na gymnastiku, balet a kytaru, ale kdyz jsem presla na vicelete gymnazium, tak jsem to vsechno nezvladala. Nasi vybrali kytaru, kterou jsem strasne nesnasela a nikdy jsem na ni hrat nechtela. Vubec si nepamatuju, ze by se tehdy se mnou nekdo bavil. Tanec bylo moje vsechno od narozeni
a nasla jsem si k nemu zase cestu az kolem dvacitky. Kytary mame doma 3 a saham na ne jen kdyz z nich ometam prach...
Vy tou plánovanou liberálností ten život dětem, sice v dobrý víře, ale fakt neulehčujete, ste buď nechodily na základku nebo už to zapomněly nebo nevim...u vás nebyly nemehla zcela mimo??
Ne, s tím jsem se nikdy nesetkala. Je teda pravda, že jsem šla pak na gympl, takže nevím, jaký byl další vývoj na základce. Ale v těch prvních letech jsem na nic takového nenarazila.
A pokud jde o tu zábavu - on má asi každý o zábavě jinou představu, no...
Já třeba o sobě vědela, že absolutně neumím běhat, behám jak Rachel nebo která z Přátel. Takže jsem demonstrativně běhala úplně pomalu, respektive jsem v podstatě chodila a vyhlásila jsem, že někdo musí přece bejt poslední a že to budu radši já, než někdo, komu to bude doopravdy líto
Spoustu věcí na těláku sem prostě odmítla dělat s tím, že je to pod moji důstojnost, při vybijený sem se schválně nechala vybít hned zkraje, abych mohla posedávat v koutě. Jako jo, pár takovejch těch kovanejch sporťaček, který chodily přesně na ty volejbaly a do různejch oddílů na mě koukaly skrz prsty, ale ty fakt tu třídu nevedly ![]()
Já byla za hvězdu, ačkoli samozřejmě s dvojkou (nebo trojkou?) z těláku.
Hned jak sem vypadla ze školy, veškerej sport díkybohu zmizel z mýho života. Dneska si doma zacvičim jógu, občas zajdu na stěnu a jednou za dva roky zalyžuju.
Mutziputzi U nás to tak bylo, ale největší hvězdy byly ty, který nejrychlejš uběhly šedesátku, to se podle mě moc nacvičit nedá. Já měla nejradši, když se šlo běhat do lesoparku, ale to jsem nemohla v šatně říct ![]()
Mutziputzi Mně se líbí to, co píše MP Meri . Zdá se mi nakonec lepší ve výchově upřednostnit to sebevědomí - ne, tohle neumím, ale to přece nevadí, umím zas něco jinýho. Jako jo, taky jsem ráda, že mě rodiče naučili jezdit na kole, plavat, abych se neutopila, sjet kopec na lyžích, vylézt ho v pohorkách, to je myslím dobrý; ale v žádným sportu jsem nezávodila a dost jsem to na základce řešila, protože prostě sportovní kroužek byl prestiž a já jsem chodila na tanec v ZUŠce a hrála jsem na piáno. Lepší než se tím trápit by mi přišlo mít sebevědomí a umět udělat výhodu (i) z těch svých.
TTakže jestli mne nebude mrzet, že na ně skrz prsty kouká jen nějaká jedna mucina ve třídě? Tak to fakt ne
VVěci jsou často úplně jinak, než si namlouvat.
Aranel Ale to se sebevědomím nemá vůbec co dělat
Mutziputzi Spíš není nutno si myslet, že kdo se nebaví tím stejným co já, tak o něco přichází. Mě třeba v životě nenapadlo věnovat se zuřivě něčemu, co nebaví, jenom proto že by to děsně vyhovovalo spolužačce.
dzizisketa Nač ten okázalý despekt matko? Já vim že se ti moje pravdy příčí, to je život no...hlavně zůstaň u toho, že "jenom jedna mucina", bude se ti žít lépe![]()
Estara To je jak s tim sebevědomím co už tu padlo, to s tim vůbec nemá co dělat, já jsem ta poslední kdo by polarizoval společnost, bavím se o něčem, čehož vliv rozhodně nepřeceňuju, je dost marginální v podstatě, ale jako vždycky je lepší umět něco než nic, to prostě tak je.
Jako fakt je, že jsem hodně nesportovní typ, ale když jsem zjistila, že moje nejlepší kamarádka z gymplu neumí jezdit na kole, dost mě to překvapilo, až šokovalo!
dzizisketa No to jsme chtěla napsat, s tím "koukáním skrz prsty" - to mi přijde ze všeho nejvtipnější. Já sice můžu hledět svrchu na kohokoliv, ale kdoví, co si myslí on o mně. Dost možná někde probíhá diskuse v podobném duchu, akorát za totální mimoně jsou tam urputní sportovci/hudebníci/jazykáři/cokoliv...
Estara nad-sáz-ka, známe?![]()
Mutziputzi Jakože kdo neexceluje v tom, co máš nahoře v žebříčku hodnot, neumí nic? Tak potom jo. Akorát plakat v koutku kvůli tomu fakt nebudu.
Garfie Jsem asi žila v elitářskym prostředí, ale u nás kdo byl trdlo na tělocvik, tak se s nim moc nepočítalo, na gymplu a dál mi taky přišlo, že ty co neumí nic, lyžovat, volejbal, tenis nebo něco, se připravujou o zábavu.
No, mně zas volejbal, tenis nebo lyže nikdy nepřipadaly jako zábava ![]()
Mutziputzi Známe, akorát ve světle dalších příspěvků ji lze těžko poznat, plus to pak nějak celé nedává smysl.
Estara Ne, nic takovýho jsem nepsala, když už teda je potřeba vysvětlovačka, tak nepochopitelné pro mě je vyjádření v duchu "neumím nic a je to tak lepší"..opět radši upozorňuji - v mém komentáři se objevují náznaky nadsázky a zkratky.
Proboha dělejte si co chcete, já jsem ta poslední kdo by vás do něčeho nutil.
Nejnovější komentáře k vůním
Nejnovější články
Znamenitým ženám, které si libují v parfumérském umění
Ataratma – vůně pocitů
