viktorka_od splavu odpovím vyloženě za sebe a nechci se dotknout nikoho, kdo to nemá stejně. Patřím asi k těm extrémním matkám, co je tu někdo popisoval jako odstrašující případ. Kojení na požádání, společně spaní, nošení atd. Občas od okolí vnímám, že to považují za nezdravé, prehnane. přiznávám, že mi to trochu vadí, protože svým jednáním myslím nikoho neomezuji. 

Nemyslím, že by se všichni měli chovat stejně, každá matka prožívá mateřství jinak a není asi žádné správně a špatně. Pouze jsem chtěla přispět do diskuze z druhé strany břehu. 

Lamicka my rádi trávíme čas společně všichni tři, takže zatím ne, nechybí. Je možné, že až bude syn samostatnější, že rádi babičky využijeme. Co mi chybí jsou celodenní výlety do přírody, to je zatím spíš neřešitelne, tak snad až syn povyroste.

My také spali a doteď s mladším často spíme společně. Ono to není ani tak o rozmazlování dítěte, ale spíš o ulehčení života matce. Je nesrovnatelně komfortnější nemuset vůbec vstávat a všechno obstarat ve vlastní posteli než se plně probouzet a trmácet se v noci kamsi bytem...

žluťásek tušila jsem, že se toho někdo chytne a měla jsem to napsat rovnou - v žádném případě se nad nikým neušklíbám - každý ať si dělá, co považuje za vhodné a co mu nejlíp vyhovuje. Jistě že jsem s dcerou nejvíc já a baví mě to, ale kdybych měla dělat všechno a pořád, asi by mě jeblo. Kromě toho jsem měla ten strach, že kdyby se mi něco stalo, tak miminko/batole zvyklé jen na mě by bez mojí náhlé nepřítomnosti mělo akorát tak velké trauma. Hlavně proto jsem naučila dceru na láhev a že jsem si díky tomu mohla zajít do práce, cvičit nebo třeba ke kadeřníkovi a věděla jsem, že o dítě je 100% postaráno byl příjemný bonus. Nechtěla jsem se dopracovat k tomu, že by dítě třeba naprosto odmítalo jít spát s kýmkoli jiným než jsem já.

DrowRanger pracuju mnohem míň než dřív v podstatě výhradně z domova, povaha mojí práce to umožňuje tak z 90%. Dělám vlastně většinou jenom tu část práce, na kterou nemám záskok a která se udělat musí. Vlastní ambice jsem načas dala k ledu, i když čas od času musím něco udělat i v této oblasti. Nicméně je to něco za něco, v mém případě mám buď uklizeno/uvařeno nebo pracuju. Teď se tedy učím i pořádně odpočívat, tělo mi dalo najevo, že je to třeba.

Tak o tom kdy a za jakých okolností nechat hlídat dítě někým "třetím", kdy ho dát do jeslí apod. by se dalo samozřejmě dlouze diskutovat a záleží to na spoustě podmínek. 

Ty příklady, které jsem dávala já, se ale vztahovaly i na hlídání otcem. Tj. 0 nocí strávených jen s otcem (bez mámy) do 3,5 let, 0 hodin hlídání otcem do 1,5 roku. To se prostě přiznám, že mně přijde extrémní a já to tak rozhodně mít nechci (kdo chce, ať si to tak má). Nemyslím si, že by otec a matka byli (běžně) úplně volně zaměnitelní a zastupitelní ve všech aspektech, ale zase na druhou stranu nevidím důvod, proč bych si měla vychovávat malého závisláčka na mé konkrétní osobě.

A ne, já si prostě naopak nepořizuju dítě kvůli tomu, abych s ním byla 24/7 několik let, myslím, že pro jeho duševní zdraví bude jedině prospěšné, pokud bude mít i jiné lidi, kteří o něj budou plně pečovat. 

Ale samozřejmě, jak říká Luna , model krkavčí matka nelze provozovat bez odpovídajícího okolí, minimálně teda toho spolupracujícího otce.

DrowRanger áno, ale ono aj dieťa je každé iné a robiť si pevné plány dopredu proste nemusí fungovať.

Vždycky se taky dá udělat kompromis - nejsou jen extrémní kontaktní matky, které se až do předškolního věku nehnou od děcka, a matky krkavčí, co propaří noci a zbytek času tráví v práci. Kojila jsem na požádání, takže skoro nepřetržitě , od prsa přešel pak rovnou na řízek a gulášovku. Doteď spíme v jedné posteli, večer sice uléhám do své, ale až do rána jsem v ní zatím dospala jen jednou. A opouštět ho v noci se mi zatím nechce, na večeři nebo v kině jsem už skoro dva roky nebyla. Ale od 15 měsíců částečně pracuju a syn chodí 2 - 3 týdně (když jsem se učila na zkoušku, tak byl pár týdnů i čtyřikrát) do jeslí v podstatě na celý den. Je tam rád, jde tam vesele, přijde mi, že jen doma by se už nudil - dost je to tím, že nejsem typ, který by mu vymýšlel zábavu, něco tvořil nebo se obětoval k věcem, které mi jsou proti srsti. Žádnému "modelu" se neposmívám, ale upřímně snad můžu přiznat, že nechodit do té práce, už by mi jeblo 

slniecko Jo, já jsem měla předsevzetí, že až si přinesu dítě domů, tak prostě uvidím, co bude možné a co ne a vyloženě jsem se připravovala na nevyspání, proplakané noci a tak, ale v průběhu šestinedělí si to pomalu sedalo a já nakonec byla dost překvapená, jak brzy jsme zase začali...třeba jezdit na víkendy ven. Myslím si, že jsem měla prostě štěstí a že se nic nedá dopředu říct. Až když se to narodí, tak se uvidí, jak a co půjde. 

Pinot Noir Vnímam to podobne. Tie večere a kiná mi zatiaľ nechýbajú. Do práce pôjdem od septembra už na plný úväzok. Syn je teda u našich, oni sú šťastní. Partner s malým nemá problém žiadny sa postarať, keď treba a má voľno. Stále sa v noci budí na mlieko, niekedy zaspí, niekedy nie, preložím ho z postieľky k sebe. 

Mohučanka no presne.

žluťásek Bez nějaké kritiky nebo něčeho podobného, ale proč nejde jít s 1,5ročním dítětem na celodenní výlet do přírody? Mi to naopak přišlo, že čím bylo dítě menší, tím byly různé výlety, atd. jednodušší.

brrr nevydrží tak dlouho v kočáře a já ho zas neunesu moc daleko, už je hodně těžkej. Samozřejmě děláme kompromisy, ale zatím to není úplně ono. 

DrowRanger Napojit na odsavacku by mely jit I ty spesl snad..zatim.co.znacka, tak mi to ke vsemu pasovalo:-:).

Lamicka Ten cas a klid straveny s partnerem mi chybi hrozne uz ted. Vzdycky jsme spolu travili hodne casu, v tehotenstvi jeste vic, kazdy den jsme spolu chodili ven, nekdy na obedy, hodne si povidali. Ono to zni, jak bychom se nevidali s nikym jinym, ale vidali, my proste meli fakt hodne casu. Ted se z partnera doslova stal otec ditete, proste pan od miminka, se kterym doma resim prdy a pisu nakupni seznam, vubec se s nim nestiham bavit. Jediny misto, kde se jakztakz popovidame je v aute:-D. To, ze bychom si v klidu zasli sednout na kavu nehrozi. Doma se k ni obcas sejdem tak na 10 minut, kde minimalne jeden cumi jak vyvorana mys:-D. Takze mozna zas na duchod no:-D

brrr Nám už tak od roka taky celodenní výlety nehrozí. A nebo jo, jednou za čas se to dá, ale vadí mi, když vidím, jak toho broučka spaním v kočárku trápím, jak je celý zpocený, po probuzení vyjukaný, spí tam hodinku, zatímco doma v posteli v klidu si pospí i tři. Takže dokud bude v poledne spát, celodenní akce si ráda odpustím. 

slniecko myslím, že dohodnúť sa vopred s otcom dieťaťa na tom, či sa v našom prípade pôjde formou klasickej materskej/rodičovskej alebo v prípade ak to nepôjde a budem popri starostlivosti o dieťa pracovať, že bude starostlivosť o dieťa zastupovať a suplovať aj on vôbec nie je plánovanie dopredu ale normálna vec, ktorú by rodičia spolu mali vopred prebrať. Veď aj to dieťa si spravíš s vidinou určitého fungovania v tomto smere, asi by nebolo fér voči matke, dieťaťu ani partnerovi tvrdiť, že matka dá 3 roky rodičovskej dovolenky sama a na plný úväzok, keď to nie je možné (je jedno z akých dôvodov) a ani pravda. Myslím, že dobre to vyjadrila MP Meri , takto dáko to vidím aj ja - dieťa máva väčšinou 2 rodičov, prečo by teda nemalo byť zvyknuté na starostlivosť oboch z nich? Otec by mal podľa mňa aj 1-2 mesačné bábätko zvláduť prebaliť, nakŕmiť, uspať, obliecť alebo vziať von na prechádzku - inak reakcia môjho muža na túto diskusia bola dosť prekvapená, normálne sa urazil, či on má byť ako menejcenný rodič, ktorý s dieťaťom nebude nič vedieť len preto, že je chlap . A nie, nechcem aby sa chlap vedel o dieťa postarať z dôvodu, aby som mohla chodiť po nociach do barov (to som nerobila ani pred tehotenstvom), ale považujem za normálne, ak sa budem vedieť časom (a skôr ako vo veku 1,5 roka života dieťaťa) dostať z domu na pár hodín, či už za účelom práce alebo kvôli tomu, že si pôjdem zacvičiť, zabehať alebo iekam na chvíľu sadnúť s kamoškami.

Mohučanka a tak to je jasné, že si nejde pripraviť 100% pevný program typu dnes ideme na večeru a pôjdeme tam za každú cenu, aj keby tragače padali , ale to sa podľa mňa deje aj v bežnom živote bez dieťaťa

DrowRanger Ty tragače jsou ovšem s dítětem zákonitost. Vždycky, ale fakt vždycky, když se někam chystáme, něco potřebujeme udělat atd. a spoléháme se na jeho pravidelný režim, který jinak stoprocentně funguje, tak je všechno jinak 

Pinot Noir v tom prípade sú deti ako psi, spoľahlivo vycítia, že sa niečo deje a nepomôže, že sa človek tvári nenápadne . 

DrowRanger Jooo! Mají na to radar, potvory!

Karja odskúšam teda aj nejakú klasickú neznačkovú či pasuje, objednala som si len 2 od Medely (že pre každý prípad) a prinajhoršom prelejem z nádobky do nádobky. Včera som inak tú odsávačku vybrala a pozerala, vyzerá to vtipne, som zvedavá, ako sa bude používať a či to vôbec pôjde .

betsey Pridám svoju skúsenosť s dojčením. Prvý mesiac to bolo peklo- dcéra nebola schopná sa nakojiť za menej než hodinu, boleli ma bradavky, mala som návaly tepla a nekludných noh. Ale neustriehla som, že zle saje a tak zhruba v tom mesiaci mi začalo ubúdať mlieko a ona naozaj začala plakať od hladu. Zavolala som si laktačnú poradkyňu na skontrolovanie techniky. Tá bola podľa nej v poriadku, ale poradila mi okrem byliniek (ktoré som v tej chvíli mala ako zálohu) aj zvýšiť kontakt koža na kožu a skúsiť samoprisatie miminka. No to bol pre mňa zázrak, dieťa konečne pochopilo ako sa má sať a nie len prehĺtať to čo tečie samo. Potom sa to už postupne naučila aj v klasickej kojacej polohe. Ja som si z vlastnej iniciatívy pridala ešte stimuláciu laktácie odsávačkou a asi 2x ju miesto dojčenia nakrmil manžel UM z fľašky. Do troch dní sa produkcia mlieka zvýšila, bylinky ani neboli potreba, dieťa sa medzitým naučilo sať a dojčím doteraz (16 mes.). Takže nestrácajte nádej, aj nie úplne najmenší novorodenček sa dokáže naučiť. Držím palce :)