Sorry ak je to moc veľké, mne to na mobile nejde poznať 

 

Rodič je pro to mimino celej svět, jediný bezpečí. Nechápu, proč bych mu ten pocit měla odpírat, vždyť je to absolutně nepřirozený. Pud snad velí vždy dítě utišit, ukonejšit pláč, dát mu pocítit, že jsme tu pro něj vždy, když bude potřebovat.

​Jenze kolikrat, kdyz rejes pusou v zemi unavou, tak na tohle uz nemas silu. Jednou me i s ditetem v kocaru malem prejelo auto, protoze jsem byla tak vycerpana, ze jsem vlezla na prechodu na cervenou. Doma jsme se hadali, protoze jsme byli vycerpani oba, starsi dceru si z tehle doby vubec nepamatuju, protoze vsechen cas a silu mi sebral syn. Nebylo to hezke obdobi a fakt vsechno nejde vyresit nekonecnou laskou a peci. 

Pred pôrodom som mala plnú hubu toho, ako a čo budem robiť s dieťaťom a čo robiť nikdy nebudem. Mala som predstavu o tom, ako každý deň dieťatko šupnem starej mame do kočíka a ja si zatiaľ oddýchnem, ako bude drobček cez deň niekoľko hodín spať a ja si budem v kľude stíhať robotu, ako pár mesiacov po pôrode už budem opäť žiť ako pred pôrodom, kojiť budem len do 6. mesiacov a ani o deň dlhšie, len teda doma sa mi bude batoliť roztomilé dieťatko. Kočík syn nezvláda, cez deň si pospí 3-4x po 20-30 minút a aj to musím pomáhať uspávať, po pol roku sme sa konečne dopracovali k tomu, že nechytá hysák zo starých rodičov a títo sa mu už môžu prihovoriť alebo si ho vziať na ruky (kým si to syn neuvedomí a v tom okamihu sa už vešia na mňa), kojenie som predĺžila na rok (mám jednoducho rada tie časové míľniky), pointa teda je, že by som si nedovolila kritizovať nikoho spôsoby a metódy výchovy dieťata.Tí čo majú nespavé deti predpokladám, že predtým, než sa uchýlia k niečomu drastickejšiemu vyskúšajú všetko iné čo ich len napadne, aby ten spánok nejak upravili a až potom skúsia napr. Estevillovu či akú metódu. Žiaden rodič podľa mňa cielene nechce nechať dieťa trpieť, ale presne ako napísal niekto vyššie - ak yb som si mala vybrať, či skúsim nejakú drastickejšiu metódu, alebo sa z únavy a nevyspatia zrútim a poprípade ešte urpbím niečo sebe alebo dieťaťu, tak jednoducho volím radšej tú metódu. Ja keď počúvam, čo všetko sa robilo, keď som bola malá ja, tak ma to vždy napadne, keď rozmýšľam či niečo robím dobre/zle a podobne. Neviem teda, či pár minút plaču o samote môže naveky poznačiť detskú dušu, ale tak hádam vzťah s dieťaťom si budem budovať aj potom, nie? Pocit bezpečia taktiež budem v dieťati budovať dlhšie než prvý rok či dva, ale to sa teda najprv musí toho veku v zdraví dožiť matka aj dieťa...

MP Meri určite si nič nevyčítaj, nie si ani zlá matka, ani slabší kus, robíš v rámci možností čo vieš a zatiaľ z toho čo píšeš si vždy uprednostnila dieťa. Ja som oproti tebe spala viac a navyše som mala po ruke aj muža, ktorý zaskočil ak bolo treba alebo sme sa jednoducho prestriedali (aj v tom spaní ak sa dalo) a aj tak som myslela, že syna dám niekam do babyboxu a ja pôjdem na dovolenku a konečne sa vyspím a oddýchnem si. Ak by to nespavé obdobie trvalo tak dlho ako u teba a betsey tak už možno sedím niekde v base alebo blázinci...

MP Meri ja se diskuze neucastnila, protoze mam maslo na hlave.

Chvili jsem k placicimu diteti behala na prvni knournuti, chvili ne. Jela jsem podle svych sil, ne podle nejake metody. Zmateni jsme z toho byli oba, nebyla jsem zrovna konzistentni, coz je asi nejhorsi varianta.

Byly i chvile, kdy jsem se sla zavrit do jine mistnosti a doufala, ze prestane vyvadet a konecne usne... ale to mu byly tak 2 roky a dodnes me tech par scen pronasleduje...Tezko rict. Kdybych mela miminko ted, tech prvnich par mesicu bych se kousla, kojila na pozadani, vstavala, chovala, mozna bych se ani nebranila spani v jedne posteli. Po nejake dobe bych se ale zavedeni tech intervalu nebranila, ono to asi dost funguje, ale dite uz si asi musi byt jiste, ze ho rodice nenechaji na holickach, uz tam musi byt zazity ten pocit bezpeci. Tak to vnimam ja.Problem je, ze MNĚ ty sily dosly dost brzo, uz po par mesicich nespani, tak jsem byla drsna predcasne. 

Prosim vas, to si nekto myslite, ze nejaka normalni matka takto jednou vecer usedne u televize, promne si ruce a rekne si: a dnes ti,  ty spratku jeden, ukazu! Necham te rvar az se budes zalykat a konecne si to uziju? A uvari s k tomu kafe a naleje sklenicku?

​Hele, to by jsi se divila - emimino je plné diskuzí o tom, jak na radu mámy/tchýně/kamarádky tohle matka dělá. Buď si to pochvaluje, že týden řevu byl děs, ale teď je klid a  zabralo to, nebo se diskutuje o tom, proč to právě u nich doma nefunguje, jak dlouho vytrvat, a jak se s tím řevem vyrovnat. Většinou to fakt nevypadá na vlastní rozhodnutí, ale tlak okolí. 

MP Meri kdybys to mládě nakonec do babyboxu neodnesla, zkus vyměnit rejžovou kaši za jinou, rejžová mi přijde strašně hladová

Jinak u nás se povedlo nastolit spánkovej režim na výbornou. Spim a vůbec netušim, kdy se ty hadi vracej domu. A to mě klidně nechaj usnout samotnou, ani lampičku mi nerozsvítěj.

OliveOyl  jj u nas pomalu to samy

Pinot Noir Tak i já si zažila tlak okolí, rodiny, jak můžu uspávat několikaměsíční dítě v náručí!!! Jedině položit do postýlky a nechat být!!! Podotýkám, že to trvalo tak asi 10 minut a dcera se budila v noci třeba 2x na 10 minutové krmení, po kterém usla bez uspávání hned. No podržely jste mně tady  za což jsem velmi vděčná. 

barbucha rozdiel je v sústavnosti.

​Ale o to mi přece vůbec nešlo. Mně jde o to, JAK  to vnímá to dítě, už nevim jak to jinak napsat. To neví, jestli nepřibíhám na první dobrou protože: jsem ve vaně/ve sklepě/v hospodě/visím od stropu! A je mu to úplně fuk! Prostě řve...

A tuhle metodu, ať už se nazve tak či onak, stejně - byť třeba nevědomky - zkouší většina matek (i otců)... každej si jednoho krásnýho dne řekne "eště chvíli počkám, třeba řvát přestane" (t.j. nejde o nic vážnýho, třeba že je čas na krmení) 

OliveOyl Já se bojim, že buzení xkrát za noc není nutně hlady. Ale zkusit se to musí, to je jasné.

Mrakoplas OliveOyl

Mrakoplas presne 

OliveOyl 

Lamicka já už po několikáté píšu, že jsou stavy, kdy to dokážu pochopit, jakkoliv se mi to nelíbí. 

Dikybohu jsem se k tomu nikdy nemusela uchýlit, přestože moje miminko bylo velmi uplakané a nespavé. Byla období, kdy se v noci budil třeba po 20-30 minutách, když spal aspoň hodinu a půl v kuse, považovala jsem to za skvělou noc. Přes den 2x30 minut a šlus, zbytek dne mrčel, chtěl se nosit, nerad kočár, na dece pár minut... Bylo to náročný období. Teď jsou   mu dva roky, doteď se několikrát za noc probudí a sám neusne. Ale skoro vždy stačilo kojení.

Já za světice považuju ty mámy, které uprostřed noci uspávají na míči nebo v nosítko, déle než pár dní při nemoci třeba.

A nechtěla jsem se nikoho dotknout. Jen mě překvapilo, že i dnes ta metoda má své zastánce.

barbucha áno, ale v týchto "metódach" ide práve o tú sústavnosť, predlžovanie intervalov, neprídenie, resp. zakaždým až po dlhšej dobe. Proste to, čo v normálnom prípade sa proste občas stane, lebo však tak nejako nikto z nás nie je robot, je tuto povýšené na sústavnú metódu. Tam je problém. Ako to mimčo samozrejme nevie, či sa sprchhuješ, alebo či s hodinkami v ruke čakáš za rohom, ale tá každodenná sústavná a metodicky predlžovaná bezmocnosť nie je dobrá.

Mohučanka me taky prislo ze me muz v roce male do ukonceni kojeni vylozene tlaci, jenze decko co se budilo 4x az kdovikolikrat za noc se jako kouzlem zmenilo a budila se jen 2x treba. Kdybch to tenkrat vedela, tak ji to utnu mnohem driv. Nejlepsi bylo jak jsem mu volala asi v 10, s hruzou jestli prte od tech 8 rve kdyz nedava vedet, a muz jen ze na me zapomel a ze vyzahla flasku s mlikem, 15 minut mrcela a uslasem myslela ze ho zabiju!

Keď sa to tu inak tak premosťuje na to kojenie - aj u Vás po pridaní príkromov došlo k zníženiu počtov kojení? Syn má desiatu (kaša + ovocie), obed (zelenina +mäso/žĺtok/strukoviny) a večeru (kaša) a teda od tej desiaty do večere sa už veľmi kojiť nechce, kojí sa 1x nadránom a do tej cca 9 30, kým dám kašu. Potom väčšinou až poobede možno 2x. Oproti tomu na čo som bola zvyknutá (kojenie cez deň každú 1,5 hodinu až dve) to je teda riadna zmena, zároveň teda už mám aj primo úmerne tomu menej mlieka (občas teda mám pocit, že tam počas dňa mlieko už ani nie je a malý si nemá čo vytiahnuť), tak neviem, či s tým niečo robiť (nechcem ešte ukončiť kojenie) alebo sa to upraví alebo je to signál, že sa syn postupne odstaví? Alebo tak nejak plynulo prejde ku kojeniu nadránom, ráno a večer?

slniecko 

Přece nejde o hodiny, jde o minuty. A i to dítě se vyvíjí, za takovej jedinej tejden udělá kolikrát pokrok že bys ho nepoznala... to jest při normálním vývoji se dá i za pouhej tejden něco naučit - v tomhle případě troše trpělivosti. Přece na opakování je založený veškerý učení, ne?

Já bych to nebrala tak přísně a doslova, prostě pokaždý chvíli počkám, další den zkusím počkat o chvilku dýl. Bude to vzájemný  

Soustavný zanedbávání vypadá jinak, bych řekla 

barbucha 

Ani bych neřekla. Čekat, jestli se náhodou půlroční mimino neuklidní, když počkám o minutu dýl, je blbost, když se neuklidnilo doteď.

Abych vysvětlila svůj myšlenkový pochod: tak malinké dítě nemá mentální kapacitu situaci, které je takto vystaveno, vůbec pobrat. Moc to připomíná frustrovaná miminka v kojeňácích, která opravud neřvou, protože zjistila, že jejich hlavně emocionální potřeby nejsou nijak naplněny. To je asi tak jediný závěr, co si z toho to dítě odnese. A dělat to záměrně jako matka, pokud nejsem vážně na pokraji zhroucení a všichni kolem taky a potřebuju neumřít, to je teda hodně divný výchovný styl.

DrowRanger ano raz sa kazde dieta odstavi  takto to je uplne normalne,  trebars po roku je bezne kojenie 1-2 x denne. Takto sa da kojit klune aj rok.