Anema

No pokud je součástí pravidel neobtežovat přehnaně okolí, tak já jsem s tím v pohode. Chápu situace, když se to vymkne zpod kontroly v hysterickém oblouku, mě vadí takové, kdy rodič nezakroči, dítko se výborně baví a všichni kolem jsou v háji. 

Právě ty kolizní situace jsou často ošetřeny tím "obecným nemělo by se" a je jich docela dost.

Druhá věc je, že jiný kraj, jiný mrav. Jsme v Itálii a vůbec nechápeme ten zvyk začít se cpat do dopravního prostředku předtím než přijíždějící vystoupí. Dnes mi dala baba doslova bodyček, protože se potřebovala okamžitě nacpat dovnitř. Vystupovalo asi šest lidí a všichni stali ve dveřích, takže se tam prostě fakt už nevešla.

continuity tu ignoraci rodičů taky nesnáším! Dokáže to třeba úplně rozbít dětské cvičení. Ale je to taky hlavní důvod, proč jsem se zapojila do téhle debaty, protože nechci, abych byla jako respektující rodič házena do pytle s volnovýchovnáři. Tím to tady vlastně všechno začalo. "Co z těch dětí s respektující výchovou za dvacet let bude?"

continuity respekt k ostatním a k cizím majetkům je základ. Nenechám dítě kopat do sedačky nebo házet kamínky na auta, i kdyby stokrát chtělo a znamenalo to scénu na půl hodiny. Pak ještě záleží na tom, jak to s tím dítětem (v ideálním případě ) komunikuješ.

Evaeva Třeba ostatní považují za projev respektu ten pozdrav, proto v té debatě možná vzniká tolik nedorozumění? Ten "napodobovací" systém hodně funguje tady v Japonsku, děti mají poměrně volnou výchovu, to mě hodně překvapilo. Zároveň ale když existuje nějaké pravidlo, tak se dodržuje, myslím, že hlavně proto, že jich u těch malých dětí není moc. Jenomže tady je dodržuje celá společnost. Když dítě vidí, že pořád někdo děkuje a zdraví, bez výjimky, tak to pochopitelně dělá taky, však se snaží vyrovnat dospělým. 

continuity To už jsem ale slyšela od cizinců víckrát, že je to jedna z věcí, které se jim u nás líbí, že vystupující mají přednost. 

Anema me přišlo hezky, jak si říkala, že mu ukazuje s náš svět.

Já s tím doc la soutnim, resp. když byly menší vcelku bez problémů jsem se s nima já většině věcí domluvila, včetně třeba teho zdravení. Asi chápu, proč nás vždy chválili, že naše děti zdraví, je pravda, že mě by nenapadlo odejít ze školky aniž bych oznámila, že odcházím, ergo pozdravila. Ty učitelky si ty děti odepisovaly, mělo to i praktický smysl. 

Garfie chápu, jak to myslíš. Ale tím, že dítě nepozdraví, nikoho neomezí, neublíží mu. Takže bych to brala jako jednu z věcí, kterou se má naučit než dospěje, ne jako věc, na které musím trvat právě v tomto okamžiku.

Evaeva jinak jen tiše upozorňuji, že školka i škola jsou vychovnovzdelavaci ústavy. Líbit se ti to nemusí, ale mají ten mandát dítě nejenom něco naučit, ale také vychovávat. 

Přání rodiče, jak by se k té výchově mělo přistupovat rozhodně nemusí být za všech okolností vyslyšeno a to říkám s plným vědomím toho, že nám k našemu školství plno výhrad. Nicméně, pokud by ti učitele děti nemohli usměrňovat, nenaučí se v našem školství nikdo nic. (Jedno moje dítě si spíš ztěžuje na hluk v třídě u některých učitelů, kteří to korigovat nezvládají než žeby byli příliš přísní). 

continuity Máš pravdu a taky dodám, to co tady často zapomínáme, že jsme docela bublina a bohužel existuje spousta dětí, které doma nemají moc velký základ. 

continuity opět souhlasím Ale ve chvíli, kdy je tam ten rodič, tak podle mě tu funkci přejímá on. Takže pokud by nějaká paní učitelka (ale nikdy jsem se s tím nesetkala) na tom rozloučení nějak urputně trvala, dítě se tam kroutilo, ona ho pomalu nechtěla pustit,... tak se prostě rozloučím já a dítě odvelím do šatny. Zvlášť v té školce, kdy ti děti fakt ovládá takové množství emocí, člověk je rád, že tam chodí bez breku...

Evaeva to není úplně pravda, u nás se ve školce museli dodržovat skolkova pravidla celou dobu přítomnosti, i když se rodič s dítětem zaseknul na zahradě. Protože jsou tam ještě i děti, které na rodiče teprve čekají a teď si představ situaci, že někdo začne dělat něco,co má zbytek zakázané ( u nás to byly některé prolézačky) a rodič řekne - mě to nevadí a nechte ho. jak k tomu přijdou ti ostatní?

Myslím, že žádná příčetná učitelka nebude nutit totálně vystresovane dítě, aby pozdravilo. Nicméně obecně vést ke zdravení a připomínat to, když se dítěti "jen nechce" mi přijde zcela v pořádku. jak píšu výše, rozloučení má zcela praktickou funkci, že od této chvíli ho už nemá na starosti.  

continuity když se rozloučíš ty, tak ta funkce zůstane zachována. Stejně učitelka musí vidět hlavně tebe, ne loučící se dítě. Na té zahradě je to zase otázka bezpečnosti. My se na zahradě po převzetí vůbec zdržovat nesmíme.

Syn vůbec vystresovaný nevypadá, ale když se ve školce nerozloučí, je mi naprosto jasné, že se ten den něco stalo a venku přijde ten hysterický oblouk Dělá to i babičkám, když ho naštvou.

Jak to tu čtu, vzpomínám si, jak mě pravidla slušneho chování učil Spejbl a Hurvínek, když jsme si na kazetě pouštěli Abecedu slušneho chování. Dodnes slyším různé poučky v příslušných intonaci loutek.

"Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost." 

continuity tu ignoraci rodičů taky nesnáším! Dokáže to třeba úplně rozbít dětské cvičení. Ale je to taky hlavní důvod, proč jsem se zapojila do téhle debaty, protože nechci, abych byla jako respektující rodič házena do pytle s volnovýchovnáři. Tím to tady vlastně všechno začalo. "Co z těch dětí s respektující výchovou za dvacet let bude?"

​Jestli narážíš na můj příspěvek, tak mi je ukradené, co z cizích dětí bude, já psala o tom, co se o výchovné metodě  bude říkat za dvacet let. To jen aby bylo jasno. 

Kan máš pravdu, špatně jsem si to zapamatovala, už se mi to nechtělo hledat. Omlouvám se.

Evaeva když ale v ordinaci pozdravíš ty i za své dítě, pak mi nepřijde divné, že lékař dává pokyny tobě, ať ho svlékneš apod. 

rozarka nevím no, on je v tomhle vztahu ten dospělý, který už to umí. Dítě se to teprve učí, jak tu několikrát padlo. Nehledě na to, že bych očekávala, že jako profesionál se bude snažit navázat s dítětem kontakt, aby vyšetření probíhalo co nejlépe. 

continuity obtěžování jiných a ničení ciziho majetku mi nepřijde v kolonce "mělo by se/nemělo by se" - to je v kolonce základních pravidel u vsech normalnich rodičů 

Včera jsme byli na akci respektujici lesní školky, děti tam byly k poděkování velmi vedeny, našemu diteti neřekl za mne nikdo ani popel 

ona teda doma dekuje a prosí za jídlo takovou falešnou zpevavou intonaci, jak to má ze školky nauceny, dost mi to rve uši, doufám, ze to brzo okouka od nás 

a když míjí kocar se spicim miminem štrůdl děti a pani ucitelka nabada a teď děti pozdravte a pak se dvě minuty ozývá zpívání Doooooooobryyyyyy deeeeeen!!!!!

Potrefenáhusa ještěže v Praze se nezdraví 

Potrefenáhusa já přidám ještě "Ahooooj tetooo" a potřebu půlky dětí mi něco sdělit

Potrefenáhusa no byla řeč o pravidlech typu "mělo by se vs. moje vlastní pravidla" (parafrazuji) tak se na to ptám, co jsou ještě přijatelná vnější pravidla. 

Já nekritizuji ničí výchovu tady, aby bylo jasno. Vzhledem k blízkosti waldorfské školy potkávám děti s různými alternativními výchovnými přístupy docela často. To tak člověk jde městem, děti mlátí do výloh, skáčou do silnice a rodiče jsou v klidu. Ta to není situace, ve které bych se cítila komfortně, to radši oželím spani v Jindřišské věži. 

Co je zajímavé, že ta volná výchova neprodukuje odvážnější děti. Jak nemají za zadkem maminku, nezvládnou si v sedmi letech nacpat spacák do pytle a vzít snidani.