Evaeva Když tohle zrovna je dost těžký, já jsem přesvědčená, že i tvoje děti si odnesnou něco jiného, co si budou jako dospělé pamatovat, že pro ně bylo nějak nekomfortní. Já teda místo výzvy dostávala herdu do zad. Vlastně možná je to lepší, protože je to relativně nenápadné. 

Jinak, když mluvíme o výchově, já teda dostávám teď od dětí docela pozitivní zpětnou vazbu, v podstatě říkají, že mají nejhodnější rodiče ze všech kamarádů (dcera v to zahrnuje současnou i předešlou školu). A někdy tedy fakt nestačím zítrat. Třeba jedna její (patnácitiletá) spolužačka dostala na celé týdenní prázdniny zaracha a sebraný telefon, protože ji o půlnoci otec přistihl, jak kouká na telefon. Spolužákův syn má povolené jen dva chaty na školním webu, přitom jen v rámci třídy jich mají několik. Dceřina spolužačka naprosto vážně pronesla, že rodiče musí absolutně poslouchat, protože jí dali život (a taky jí to pořád přehazují). Spolužák od syna ztratil kružítku a rodiče mu nekoupili nové (stojí tady asi 20 korun), ve škole si půjčuje od spolužáků, doma od sestry....

Evaeva 

Tak já pochybuju, že příčetnej rodič bude nutit potomka zdravit, když se tento zrovna bude nacházet na zemi v hysterickým oblouku.

Ovšem trvám na tom, že rodič smí dítě poučovat a leccos mu připomínat... a dokonce mu smí někdy i poručit! Těžko se budu pyšnit respektující výchovou, když se milánkovi nebude chtít poslouchat moje uctivé prosby a vysvětlování zákonů fyziky, pročež ho na přechodu přejedou na placku.

Garfie jo, to souhlasím 

barbucha tím přechodem se argumentuje tak často, že odpověď na to znají všichni Takže ve zkratce. Je ok ho zadržet a říct proč, není ok mu nadávat, že je blbý a na závěr mu jednu šlehnout přes zadek. U zdravení obvykle o život ani zdraví nejde.

notna v pohodě, já se taky omlouvám, jestli vyplynulo, že schvaluju přístup rodičů z tvého příběhu. To v žádném případě. 

barbucha 

Dítě není tabula rasa, to je už tak sto let překonaný předpoklad. Má stejné potřeby jako dospělý a právě když se mu dostane jejich naplnění v dětství, v dospělosti je pak vyrovnanější, šťastnější, spokojenější. Těmi potřebami se nemyslí jídlo, teplo, čisto aj. materiální předpoklady, ale pocit bezpečí, lásky, respektu, přijetí. Na druhou stranu složitější koncepty jako empatie dlouho nechápou, protože na ně doslova nemají nervy. Tyhle nervy totiž rostou až do pětadvaceti, v závislosti na tom, co a jak mají šanci děti rozvíjet.

Evaeva Když tohle zrovna je dost těžký, já jsem přesvědčená, že i tvoje děti si odnesnou něco jiného, co si budou jako dospělé pamatovat, že pro ně bylo nějak nekomfortní.

​Jsem zvědavá, jak tohle budou jednou hodnotit moje děti. Zatím je moje kritérium, podle čeho soudím, jak jsem to (ne)zvládla, jestli nás ta těžká situace rozdělila nebo přiblížila. Těmi těžkými situacemi myslím různé záseky, nedorozumění a tak. Co se týká nucení do nekonformních věcí, snažím se je nechat udělat samostatně přesně to, na co si troufají s mou minimální adekvátní pomocí, což je pokaždé teda jiná míra. Ony jsou obě celkem nesmělé (po mně ). Ale bez tlaku se umějí rychle rozkoukat a cítit příjemně i v původně nepříjemné situaci.

Evaeva ja myslim, ze je rozdil stat nad ditetem a zle se na nej tvarit, dokud ze sebe nevysouka pozdrav, kdyz mu je pet a ma stydici obdobi, a mezi postouchnutim osmileteho klacka. Ja porad jedu jako kolovratek: sama pozdravim a kdyz se nic nedeje, pripomenu normalne, tise - Adamku, rozluc se. To zadne nuceni neni. Prijde mi to hodne dulezite, vzdyt ten pitomy pozdrav uplne dokaze prolomit ledy a nastolit nejakou atmosferu, ze toho druheho bere clovek na vedomi. Ja docela koukam, co umi synovi kamaradi. Je jim osm pryc, rozhodne se nestydi, ale jen na tebe civi a nic nereknou. Mne to je jedno, ale ty, co se na me usmejou a reknou cau, mam proste radsi Nebo kdyz tu mam treba zrovna tatu, tak oni fakt jen koukaji nebo delaji, ze nas nevidi, coz je na tom malem prostoru docela vyzva. Ja jen doufam, ze syn se na tech navstevach chova trochu prijemneji. 

Evaeva 

Mluvily jsme o nářezu nebo nadávkách? Domnívala jsem se - patrně omylem - že se tu vede řeč o tom, že není správné nutit děti zdravit. Ale že by to mělo probíhat pomocí výprasku a nadávek, to mi nedošlo. Já myslela, že vám vadí už jen to, že to člověk dítěti řekne

Anema Držím ti pěsti. Já nevím, jak staré máš děti, ale u těch starších už to občas začíná být trochu náročnější. On kolikrát může být i problém to, že žádný problém není. Pamatuju si třeba, že mi dcerka někdy v pěti, šesti letech vyčetla, že se vůbec nehádáme, protože neměla čím přispět do debaty s bratrancema, kterým se zrovna rozváděli rodiče. 

Nebo já-měla jsem dost benevolentní výchovu, hodně založenou na důvěře a často jsem si před kamarády vymýšlela, že mě naši někam nepustí, nebo že něco nemůžu, protože mi bylo blbý přiznat, že "můžu". 

barbucha 

Dítě není tabula rasa, to je už tak sto let překonaný předpoklad. Má stejné potřeby jako dospělý a právě když se mu dostane jejich naplnění v dětství, v dospělosti je pak vyrovnanější, šťastnější, spokojenější. Těmi potřebami se nemyslí jídlo, teplo, čisto aj. materiální předpoklady, ale pocit bezpečí, lásky, respektu, přijetí. Na druhou stranu složitější koncepty jako empatie dlouho nechápou, protože na ně doslova nemají nervy. Tyhle nervy totiž rostou až do pětadvaceti, v závislosti na tom, co a jak mají šanci děti rozvíjet.

​Nejde vůbec o potřeby a jejich saturaci. To se rozumí samo sebou...o tom mi kázat nemusíš Ovšem v žádným případě to neznamená, že se člověk rodí už jako hotovej se vším všudy - k čemu by pak potřeboval rodiče, školu a jiný sociální vazby? Ví/umí snad všechno už v den narození, má snad nějaký zkušenosti?! V tom smyslu tabula rasa. 

Pokud snad pouhý slovní připomenutí pozdravu, poděkování apod. a to normálním konverzačním tónem (aby zas nedošlo k omylu) v někom ihned vzbudí ztrátu pocitu bezpečí, lásky atd., včetně i jiných běžných "výchovných" pokusů (např. vem si čepici, je zima), dost bych se o toho potomka začala bát.

barbucha 

Ne, ani tak není tabula rasa

Nicméně dále nemám chuť s tebou konverzovat, protože tvůj tón, věčná ironizace, černobílé vidění a neschopnost vnímat jiný názor jsou sice skvělou ukázkou probíraného nerespektu, ale diskutovat se tak nedá.

Já jen doufám, že to tu nečtou moje děti, páč bych jim už ani nemohla říct, odnes po sobě ten špinavej talíř, nedejbože před někým dalším.

barbucha  shodnem se na tom, že dítěti chybí ty zkušenosti s naším světem, proto si myslím, že naším hlavním úkolem je ukázat mu, co je náhoda a co pravidlo. Já si ho nepředstavuju jako nepopsaný list, nebo někoho nezkušenějšího, a proto hloupějšího, ale spíš jako návštěvu z jiného světa, které chci s respektem představit ten svět náš. A na a priori připomínání mně osobně vadí to, že dítě si zvykne, že na to myslí někdo jinej, ať už na ten přechod, pozdravení nebo čepici. A co když tam ten dozor nebude? Stejně si to udělá podle sebe a často ještě na truc opačně.

barbucha ty motáš úplně všechno dohromady, takhle se fakt diskutovat nedá. Zaprvé se výchova a vývoj dítěte nedá shrnout do jedné věty a pak nemám pocit, že by ses vůbec zajímala o to, co se tou respektující výchovou myslí. Takže to vzdávám.

Kokoska ta spojitost se zvířetem mě až do teď taky nenapadla, ale jinak mi tyto jednoslovné výkřiky hodná, zlatá apod taky strašně vadí. Z podobného ranku je ještě pozdrav - Dobreeej. K tomu mám takovou averzi, že mám problém odpovědět. 

Hodná mi do téhle doby taky nepřišlo jak na fenku, i když fenku mám. ​Z těchhle zkratkovitejch mi strašně vadí "Nech si". Jakože "Nech si chutnat", takže vlastně tím ten člověk ušetří jedno slovo. Naštěstí to říká snad jen moje bývalá švagrová.

Anema 

Já přece netvrdím, že je hloupější, to se přece nedá vůbec srovnávat - dospělej a třeba dvouletý dítě.

A co s tím, jestli si zvykne na připomínky, to nemám ponětí. I když ze zkušenosti bych řekla, že to v člověku přece jen zůstane, no ne? Přece zdravíme, děkujeme, na přechodu se rozhlížíme... tak něco jsme si od rodičů přece jen vzali, neříkejte mi že na to všechno přijde ten malej einstein sám od sebe, že si nevzpomene co mu říkala maminka...

barbucha ty motáš úplně všechno dohromady, takhle se fakt diskutovat nedá. Zaprvé se výchova a vývoj dítěte nedá shrnout do jedné věty a pak nemám pocit, že by ses vůbec zajímala o to, co se tou respektující výchovou myslí. Takže to vzdávám.

​No, tady se to zjevně nedozvím, když začnete u pobídky k pozdravu a ty skončíš výpraskem a nadávkama. To pak je otázka, kdo tady motá všechno dohromady.

Marbuša 

A co "Užívejte"?! To mě berou všichni čerti

barbucha teď jsem se tím samým příspěvkem chtěla zapojit. Nejhorší slovo ever. Těsně následuje čauky mňauky, ahojda a gratulka