Kokoska Ta já právě myslím, že pro nejaponce potřbuješ japonštinu, aby to stálo za to, domluvit něco speciálního na místě a podobně. (když teda pominu, že já i s tou angličtinou bojuju)
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
Garfie Ten hřbitov! 
(A smekám až k zemi před tvou ochotou a vůlí nahrávat sem fotky, vzhledem k tomu, jak dlouho a složitě se sem nahrávají!)
Garfie zatim jsi vzdycky domluvila, cos potrebovala, ne? A ucis se, ne? Ja bych to nevidela tak cerne! Spis je teda takova prace o nervy, aby vsechno klaplo, resit, kdyz se neco podela... a hlavne mas asi svyho dost, jeste abys pak nemela cas na nas! 
Kokoska Jasně, to je úplně mimo, aspoň zatím.
Sweet Potato No je to občas o nervy, to je fakt. :-) Musím to dělat na PC, z telefonu už jsem to vzdala. Hřbitov byl úplně super!! Večer bývá nasvícený, ale to jsme bohužel dost podcenili počasí a nezvládli to. :-(
Kokoska taťka nedávno dělal průvodce motorkářům v Americe a Kanadě, a přijel naštvaný jak nikdy. Normálně dela průvodce pro Maroko, Gruzii atd, a tohle měl jako aby si vyzkoušel něco nového. Tak prý už nikdy.
rasaNori A co měl za problém?
Garfie že je musel doslova držet za ručičku, ze vyzadovali jízdu za autem, že neuměli pochopit že tím pádem těžko můžou mít zajištěné ubytování těsně po příjezdu. Proste děti na výletě a učiteli se starej. On je zvyklý na větší samostatnost klientů, tohle byl pro něj docela boj.
rasaNori Jo, to je těžký. A myslíš, že to bylo tou destinací nebo prostě náhoda?
Garfie spíš nedobra skupina. Možná kdyby to byla lepší parta, tak by to celé vypadalo jinak.
rasaNori To se někdy stane. Blbý je, že to nevíš předem. :-) Já jsem si právě říkala, že třeba to Maroko nebo Gruzii vyhledávají víc třeba dobrodružnější povahy, co víc snesou, těžko říct.
rasaNori to je teda o nervy. Já kolikrát lituju našeho průvodce Petra, co s ním jezdíme v těch sedmi lidech už roky. Většinou se sejdem staří známí a to je pohoda, i popijem, pokecáme, panuje dobrá nálada. Ale jeden cizorodý remcavý a se vším nespokojený kousek dokáže tu náladu úplně položit. Ubytování je teda zajištěné vždycky předem, ale... pokoj měl okno do zdi (fakt jen přespáváme), špatná postel, venku hluk (se vždycky usmívám, protože musím vedle svého muže spát se špunty v uších), snídaně chabá, snídaně zbytečně sytá, no na zabití. Občas měníme předem daný program podle počasí nebo toho, co kde je aktuálně zavřené nebo naopak nová zajímavost, to je taky důvod k nespokojenosti (jela bych radši tam a a tam a to jsme úplně minuli a proč musíme sem, tady mě to nebaví). Ještě že je ten kluk taková trpělivá duše, i když občas je na něm znát, jak něco drtí mezi zuby a jak je rád, když večer dojedem na hotel :D
Garfie Tvoje vlákno dneska slaví dvestranek! Všechno nejlepší do příštích stovek!
No já to tady mám taky ráda. Já jsem samozřejmě o Japonsku nikdy nepřemýšlela, jednou tam byla kamaradka na týden, tak to byla taková klasika, typu rychle vlakem sem a zpět, hlavně najít nejaponsky jídlo, tak to mě vůbec nenadchlo, ještě se divili, že tam jako netoužím jet a já úplně ,,nee co bych tam dělala,,....No jako po tomhle vlákně vidim, že jako bych tam sakra věděla co dělat tak půl roku:-D
Garfie všechno je v Japonsku zvláštní, ale ty onseny a horké řeky a vaření vajec v nich mě fascinují
.
Garfie mne se tohle vlakno taky moc libi. Skoda, ze nepises nejaky blog. A nejvic zeru prispevky o skole. Zrovna jsem cetla takovy miniclanek na eduzinu od cloveka, co zije i s detma v asii, a srovnava tam skolstvi, suce ne japonske, ale i tak jsem si na tebe hned vzpomnela.
Gatita Díky moc. A já vždycky váhám, jestli tady nějaké info o škole vůbec dávat, nebo jestli to když tak nenapsat do dětského vlákna....:-)
Momentálně jsem asi nejvíc fascinovaná tím, že děti dostaly v září do ruky hudební nástroj a na začátku prosince mají vánoční kocnert!
Garfie ja jsem moc rada, ze pises i o skole a asi je nejlepsi nechat to vsechno tady pohromade, proste vas zivot v Japonsku. Uz jezdi deti do skoly samy? A koncert bude urcite bajecny!
Kokoska Dětí jezdí do školy samy už dávno, teď co jsme se přestěhovali, tak to mají asi dva kilometry, chodí pěšky, i když mají kolo, ale je to od nás z opravdu prudkého kopce (tak prudkého, že když jsem si jednou(!) obula podpatky, žádné štekly, prostě normálka, skoro jsem nebyla schopná ho sejít, normálně jsem se převažovala ) a do školy vede kopec asi tak stejný, navíc jsou v něm schody, prostě s kolem je to prakticky větší námaha než pěšky! Ale jezdily už i před tím, když hodinu dojížděly (teda mladšího jsem samotného nepustila, ale dceru jo).
Škola je jinak super, i když teda náročná. Dcera teď hrozně bojuje s biologií, mají učitele, kterému vůbec nerozumí a já se jí nedivím, při třídních online schůzkách jsem se asi v polovině jeho monologu zoufala ptala muže, jestli mu rozumí a on prý "jak bych mohl, vždyť mluví francouzsky, ne?"
Garfie manzel to teda rozsekl
