Evaevamě to nějak nepoburuje, fakt si nemyslím, že to je zásadní měřítko úspěchu.
Já říkám dětem, ať si dobře uváží, jakou práci chtějí dělat, protože v ní stráví v docela dlouhém životním období, třetinu času, tak ať je to baví.
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
continuity jojo, ale tohle bylo takové divné, jak to říkali. Kdyby se dostala a pak tam nešla nebo se ani nehlásila, tak to chápu. Ale ona tam nešla jen kvůli nějakému momentálnímu stavu.
Ale kdyby tam šla, přijímačky udělala a pak to kvůli momentálnímu stavu zabalila, tak by možná zbytečně zabrala místo někomu, kdo o studium zájem měl a byl první pod čarou.
Na vejšce takhle jedna spolužačka zabalila studium hned v prváku po první zkoušce, kterou neudělala. Na opravné termíny nešla.
Victoria O těch tygřích matkách jsem slyšela, jen mě vlastně překvapil ten osobní kontakt a rozsah v jakém se to děje. I jsem tak nějak předpokládala, že Číňani, kteří dají děti do mezinárodní školy v Japonsku upřednostňují volnější přístup. To je třeba důvod, proč sem chodí Korejci, část mých korejských kamarádek kvůli tomu ani nejede na prázdniny domů, aby nemusely čelit rodině. To s tou autoritou rodičů je opravdu až děsivé, moc se mi nelíbí, když patnáctiletá dívka naprosto vážně říká, že rodiče ji porodili, stvořili a ona je proto musí absolutně poslouchat.
Co se toho volna týká, já mívám většinou taky nějaká předsevzení, hlavně u syna, kterému to dlouhé volno vyloženě nepospívá a vypadnutí z rutiny má dost tragické následky, jenomže bohužel jsem velmi nedůsledná, vypadnutí z rutiny neprospívá ani mně a doma vládne chaos! 
Isca Taková dívka z hanácké dědiny na studiích v Brně byla moje dobrá kamarádka. Celý gympl s náma nemohla ani večer do kina, natož někam na víkend a její vysoká byla jedna velká párty....
Garfie tak ta hanácká dívka byla můj případ, vlastně jsem kvůli tomu odmítla celkem zajímavou nabídku v rodném městě a vysmahla do Bratislavy. První semester mám ve větší mlze než šestinedělí a to je co říct. Ani jsme tolik nepili, ale třeba hráli karty a šachy v kuchyňce pravidelně do tří do rána. Pět hodin spánku mi už přišlo jako dobré číslo a déle než šest hodin v kuse jsem už ani spát neuměla.
continuity my hrali v prvaku na koleji Clovece nezlob se a strasne jsme to prozivali. Jednou se u nas zapomneli u te hry dva nasi kamaradi a nekdy ve dve v noci na nas prisla vratna. Tou nocni koleji se nase upeni a vykriky pri vyhozeni figurky i jasot po dosazeni domecku nesly do dalky, ovsem kdyz kolejbaba otevrela dvere a nevidela ocekavane orgie, ale uplne oblecene lidi nad hraci deskou, zustala mezi tema dverma s otevrenou pusou.
jerry Jo, máš pravdu, moje kamarádka chtěla zabalit vysokou hned po prvním mesici, po semestru prvním, druhém, rodiče ji vždycky přesvědčili...No tak ji vyhodili po dvou a půl letech.
Kokoska za nás už to vratné neřešili, to už muselo být, aby tam někdo došel (nejspíš rovnou policie). Takže v tomto ohledu bez nějakých omezení. Hlavně jsme nás patře bydlelo 5 prvňaček, v další buňce snad čtvrtaci, z toho jeden na černo s frajerkou a vedle takový mix, paťák a někdo k tomu. A jedna buňka byli nějací taky prvnaci, ještě z jiné školy. No tak ti byly mimo hru od začátku a spikly jsme se s těmi staršími. Kdyby to moje matka tušila, tak hrůzou nespí
continuity moje matka asi tusila, takze me nasi nutili jezdit kazdy tyden domu. Navic na stejne chodbe bydlela holka z naseho mesta, strasna drbna, dokazala i z obycejne veci udelat kauzu, a nasi ji to žrali.
Kokoska nutila nutila, prostě jsem řekla, že se musím učit a bylo. Ono ty narvané páteční vlaky směr Košice byly fakt za trest a vlastně víkend byl jediný čas, kdy se alespoň trochu učit dalo.
Já jsem tu školu až na nějaké výjimky typu technického kreslení celkem dávala, ale sednout si na zadek a počítat to chtělo.
continuity ekonomka tak narocna nebyla, uzili jsme spoustu legrace, nejak vyrazne zabrat stacilo pri zapoctech a ve zkouskovym.
Garfie byla jsem teď dlouho pryč, tak dočítám. Parádní fotky, všechny. Byla jsem zvědavá, jak dopadnete s divadlem, a vidím, že jste to nakonec zvládli líp, než jsi čekala. Muselo to být super. A děti máš moc šikovné, budou daleko před svými vrstevníky jak v jazyku, tak i v tom, co všechno viděli a zažili. Ty se neztratí. Díky za sdílení všech fotek, moc jsem si prohlížení užila.
Torrah Děkuji moc, určitě během prázdnin nějaké fotky přidám, nasbírala jsem toho s návštěvou zase dost, jen teď vůbec nestíhám!
Tak aspoň kategorie "nezařaditelné" ne pozapomenuté. Například Tokyo, je to fakt nekonečná masa....
Ale na přežití existuje roztomilý návod. :-)
Jinak přijdeme kvůli prázdninovému pobytu doma o velkou část letních "Hanabi", tedy ohňostrojů. Ty jsou nedílnou součástí hlavně letních festivalů po celém Japonsku.
Jejich tradice v Japonsku sahá do středověku a jejich původní úkol je odhánět duchy. V létě se v Japonsku slaví O-bon, tedy svátek mrtvých, odhánění zlých duchů je proto velmi důležité. Ohňostroje se staly symbolem pomíjivé krásy, stejně jako třeba kvetení sakur, a pomíjivou krásu (nebo "ichi-go ichi-e", o kterém jsem mluvila v souvislosti s čajovým obřadem "neopakovatelnost chvíle") mají Japonci rádi. Mimochodem Hana-bi znamená v doslovném překladu "květinový oheň".
Lidé si v tu dobu taky posílají pozdravy s motivem ohňostrojů, tak jsem vám nějaké vyfotila.
Na ohňostroje se většinou lidé chodí hromadně dívat, v jukatách a s vějíři, protože je horko, takže vějíře z kategorie "roztomilé" tady pro vás mám taky. :-)
Garfie Tokyo je nepredstavitelny, pamatuju se, jak jsme jeli vlakem pul hodiny, hodinu, a porad jsme byli v Tokiu. A ty maly domecky mezi mrakodrapama! Kdysi se moc do vysky stavet nesmelo, ne? Ted uz na to jsou technologie. Videla jsem dokument, jak se stavi ty vezaky, aby to odolalo zemetreseni, ono to ma pohyblive zaklady!
Garfie ty vějíře jsou hodně kjůt, vůbec bych nevěděla, jaký vějíř si vybrat! Asi bych střídala zrzavou kočičku s velrybím žralokem a medvědem s pivem 
Užijte si krásné prázdniny 
andulka01 Nejlepší je, že to jsou vlastně přáníčka, koupíš, popíšeš a pošleš někomu vějíř poštou....
Kokoska Jo, je to tak, dvě hodiny projíždíš trvalou zástavbou, je to úplně psycho. Teď už mi to ani nepřijde, ale poprvé jsem z toho byla úplně v šoku. Ty věžáky s pohyblivými základy jsou super, už se jinak stavět ani nesmí....dokonce jsem četla, že už se nesmí stavět vůbec tradičními postupy, to je hrozně smutné, ale asi pochopitelné!
Garfie mě by asi z Tokia šlehlo, přiznám se, že velká města mě přímo děsí. Nicméně nakouknout a odjet, to bych zvládla :). Máš velké štěstí, že můžeš žít v tak zajímavé krajině.
Garfie Zajímala by mě jedna věc :-). Lukáš Hejlík je teď v Japonsku a dává na socky různé postřehy. A psal i o starých lidech, kteří stále pracují, drží různé cedule, pomáhají korigovat nástupu do autobusů... Údajně pracují proto, aby byli užiteční, ne kvůli penězům. Je to pravda? Díky
999 Jo, je to tak. Někdy je to úplně k vzteku, vjíždíš na prázdné parkoviště a někdo tě naviguje kam si stoupnout a kdy můžeš vyjet ven. :-) Dobrovolnická práce je tam běžná, třeba ty různé školní akce pro nás často zabezpečují dobrovolníci důchodového věku, různí průvodci, učitelé jazyka atd. I takové ty různé spolky (jako byly u nás za první republiky) jsou tady běžné.
