Garfie v kazdem pripade jsou krasne!

Poslední mikrosezona tohoto období Ume no mi kibamu, žloutnou švestky! Ve skutečnosti jde o druh japonské meruňky, Prunus mume. 

I když to vypadá, že se všechny spotřebovaly do švestkového vína (já sama letos zadělala na pět litrů a vyzkoušela i nealko sirup), ještě jich dost zbylo. Japonci považují švestky za kyselé (ale ochutnala jsem zralé a přijdou mi úplně v pohodě, jen Japonci mají ovoce obecně sladší, třeba kamarádka, která má syna diabetika a takové věci hodně sleduje, mi vysvětlovala, že v Japonsku jsou jablka s vyšším obsahem cukru než v Evropě). To tedy znamená, že je používají spíš pro slanou kuchyni. Kromě vína, do kterého se dávají švestky lehce nezralé, je nakládají do soli jako umeboshi, na to se naopak používají teď dozrávající švestky. Švestky jsou v Japonsku neodmyslitelně spjaté s obdobím dešťů, dokonce japonské slovo pro monzun tsuyu se doslova překládá jako "švestkový déšť". Mimochodem, dříve se toto období psalo pomocí kandži, které označuje plíseň, tedy doslova "plísňový déšť", což je teda podle mě daleko výstižnější. :-)

Dalším označením pro déšť v tomto období je "samidare", což se dá přeložit jako brzký déšť nebo déšť pátého měsíce (v Kyotu, kde většina těchto pojmů vznikla, přichází období dešťů dřív) a v japonské poezii je spojovaný s melancholií. Často se spojuje se slovem "midare", což se dá přeložit jako zmatený, depresivní, nebo jednoduše jako chaos. Zacuchané vlasy se taky označují jako "midare". 

Je to ideální období, kdy se v japonských zahradách dají obdivovat mechy, těch je mimochodem v zemi asi 3 000 původních druhů! V Kyotu stojí slavný "mechový chrám" Kokedera, který je na seznamu Unesca a má slavnou mechovou zahradu se zhruba 120 různými druhy mechu. V minulosti musel být na několik let zavřený, protože davy turistů prakticky zničily mechový koberec. Momentálně funguje jen na předchozí rezervace a v zimě je uzavřený, aby se mech mohl vzpamatovat. 

Garfie ctu si o desti a venku prsi :) Mechy si pamatuju, v arealu prastarych chramu nekde u Osaky (? - ta pamet) na zemi, na vsech kamenech a vsem, co bylo vysochane z kamene, na lucernach a nahrobcich, na stromech... takove zelene pritmi. A taky tam prselo!

Kokoska Ony jsou ty mechy v chrámech časté, ale tenhle je nejznámější. Já mám asi nejhezčí mechový zážitek z Koyasanu, z toho velkého hřbitova, tam je uvnitř nějaké posvátné místo, kde se ale nesmí fotit a to bylo jako v nějaké zelené pohádce....krásná atmosféra. 

No my odjeli za strašného deště, ještě jsem říkala muži, ať se připraví, že celý měsíc nevypere prádlo.

Garfie Ten mechový chrám bych chtěla vidět.

Pesnivý déšť je super termín.

Garfie ooo ty mechy, takovy pohadkovy to je

Dnes začíná další období, Geshi, letní slunovrat. První mikrosezonou je Natsukarekusa karuru, léčivý černohlávek obecný. Je to trochu zvláštní, protože i když si zasloužil své vlastní místo ve starém kalendáři jako léčivá bylina prakticky na všechny neduhy, dnes ho nikdo nezná a vůbec si neuvědomuji, že bych ho někde v okolí viděla kvést. Dočetla jsem se ale, že pití květů má močopudné a protizánětlivé účinky a odvar se používal jako ústní voda. 

Je to období, kdy pokračuje období dešťů a vše se zelená, ale zároveň stoupá teplota, takže pobyt venku se začíná pocitově rovnat pobytu v prádelně. Sezónním ovocem je letní mandarinka. Ta je velmi kyselá (vyzkoušeno za vás), takže se používá spíš k zavařování do marmelád. Sezónní rybou je "ayu", říční ryba, která v Japonsku symbolizuje příchod léta. Má nasládlou chuť a dušená spolu s japonským pepřem je specialitou prefektury Šima. 

Letí to! :-) Je tu Ayama hana saku, kvetou kosatce. To mě dost překvapilo, protože popravdě kosatce už touto dobou dost odkvétají....mluví se ovšem jen o Ayame, tedy druhu Iris sanguinea. Často se plete s Kakitsubata, což je Iris laevigata, dokonce tak moc, že v Japonsku existuje přísloví "to je jako snažit se rozlišit mezi ayame a kakitsubata." :-)

Sezónní zeleninou je myoga, japonský zázvor, můj oblíbený! (až tak, že jsem ho loni vezla mamince, aby taky ochutnala....)

V chrámech se začínají objevovat velké věnce z rákosu zvané chinowa a které se musí procházet speciálním způsobem a který pomáhá očistit se od hříchů spáchaných v první polovině roku a modlit se za polovinu, která teprve přijde. Tento rituál, Nagoshi no Harae (očistný rituál odcházejícího léta) se tradičně pořádá poslední den v červnu, kdy se můžete připojit k průvodu, který vede kněz, ale zkusit to můžete pochopitelně i sami. Musíte se uklonit, projít kruhem a vrátit dopředu zleva, potom zprava a znovu do kruhu a přitom vzpomínat na uplynulé měsíce (většinou jsou ale naštěstí u kruhu vysvětlující šipky). 

Historie rituálu pochází z legendy o prstenu z rákosu, který dostal chudý Somin Sórai, poté co poskytl putujícímu bohu nocleh a veškerý luxus, který si mohl dovolit. Prsten mu pak pomohl uniknout moru a všem nemocem. Běheme tohoto rituálního období se v Kyotu podává sladký minazuki (koláč šestého měsíce) s fazolemi nahoře. 

Různé typy chinowa

A tímto jsem procházela já, je to v chrámu kousek od nás. :-)

Jak projít chinowa

Rituál odcházejícího léta na začátku léta mně celkem pobavil

A ten japonský zázvor je taky kořen?

Líbí se mi úsloví o marné snaze rozlišování (mezi dvěma druhy kostaců).

continuity Mě taky, musela jsem si ověřit správný překlad!

U toho japonského zázvoru se používají jen pupeny a oddenky, mám dojem, že kořen je dokonce jedovatý. Každopádně se dá sehnat i tady a pěstovat v květináči. Chutná to trochu jako jarní cibulka s příchutí zázvoru. 

Garfie Hmm, to zní dobře 

Garfie fazole! Co na nich porad maji?

Ma nejaky vyznam, ze kruhem se vlevo jde 2x a vpravo jen jednou?

Kokoska To teda nevím. Ona je to v podstatě ležatá osmička, při druhém kole ji nedopíšeš a musíš vyjít rovně ven. Jediné co se mi podařilo najít jem že každý průchod má zvláštní význam. První je pro odehnání zla, druhý k očištění a třetí k dosažení štěstí. 

Jo a k těm fazolím, Japonci věří, že odhání zlé duchy (a očividně i Kokosku), tak asi proto je rvou do všeho.

Garfie pro me je zly duch ve fazolich

Kokoska To budou nějaké nekompatibilní japonské versus české varianty duchů!

Garfie no pokid je to mysleno tak, ze fazole vyhani duchy z tela, tak to jo, to funguje ... ale nechme toho

Kokoska

Kokoska No to mě napadlo jako první!!!

Moc toho teď pro vás nemám, ale vůbec mi to není líto, v Jokohamě jsou už třetí týden teploty přes 30 stupňů a k tomu 90% vlhkost vzduchu...a prší 5x do týdne. :-) Vůbec se nedivím, že podle našeho starého kalendáře je čas na odpočinek! :-)

Hange shoozu nebo také Hangesho, roste pinelie. Rostlina, které se přezdívá čínská ještěrka, se používá v Asii jako důležitý lék v čínské medicíně, léčí nevolnost, kašel, chřipku a snižuje cholesterol. Slavná jsou její volně rostoucí pole v Okada Valley. 

Hangesho je konec hlavní zemědělské sezony a začátek období odpočinku. Farmáři by měli mít hotovo, existuje dokonce staré přísloví "hange hansaku", které říká, že pokud zasejete rýži po Hangesho, podzimní úroda bude menší než obvykle. Lidé v tomto obodobí omezovali příjem masa i alkoholu. Také se v tuto dobu věštilo, jaká bude úroda. 

Protože ubylo práce venku, lidé se mohli soustředit na jiné věci a v tomto období se objevuje velké množství regionálních potravin, jako forma odměny pro farmáře. Například v regionu Kansai se jí chobotnice, lidé se při tom modlí, aby se kořeny zasazených rostlin natáhly do země jako chapadla....v prefektuře Kagawa se pro změnu konzumují nudle udon (v minulosti rozdávaný zadarmo) a 2. červenec se dokonce označuje za Den udonu. V prefektuře Fukuie se jí celé grilované makrely, místní věří, že zabraňují letní únavě a podle některých historických pramenů je dokonce jeden z místních feudálních pánů rozdával lidem na svém panství. 

Začíná sezóna okry, která je v Japonsku velmi oblíbená. A také sezóna úhořů, která trvá až do září. Úhoř je velmi důležitá sezónní potravina, jedna z mála, o které Japonci opravdu pořád mluví v souvislosti s létem. Věří, že přináší tělu přesně ty vitamíny a minerály, které v létě potřebují.

Protože farmáři dokončili práci, začíná být čas na festivaly! Tím nejznámějším je Gion, jeden z největších v Kyotu. Začíná 1. července a trvá celý měsíc, prakticky na každý den je připravený speciální program od loterie o pořadí vozů v průvodu, přes lampionový průvod po čištění vozů v řece...říká se, že v historii začal modlitbou za dobré zdraví v době epidemie. Vrcholem slavností je průvod Jamaboko Džunkó, který se pořádá hned 2x, 17. a 24. července. Tři dny před průvodem je centrum města vyhrazeno pro pěší a některé tradiční domy vystavují rodinná dědictví v rámci Festivalu paravánů. Nikdy jsem tam nebyla (a kvůli masovému turismu už se tam zřejmě ani nepodívám), ale našla jsem pár fotek na netu....