brrr Had! Asi bych opustila zahradu, dům i vesnici!
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Reakce na Jiná Realita:
brrr pes! náš osel ušatý též hada našel a ...chtěl ho ochutnat
Doufám, že to tu naši obludu nenapadne!
Kokoska Mi hadi nevadí, jen mi vadí, že nevím, co je to zač (jestli se mám bát nebo ne).
brrr jestli tam máte spíš vlhko, bude to asi užovka.
Kokoska no já jsem mámě prý někdy v pěti letech přinesla slepejše. Samozřejmě je to houby had, ale infarkt jsem jí asi pořídila taky.
A obdobně jsem teď reagovala já na naši čtyřletou, která držela ztuhou hadí mrtvolu, ze který trčelo pár žeber, a ptala se - mamí?? Co to je???
Blééé.
Gellnerova Fuj.
Kokoska nám se hadi líhli v kompostu 
Reakce na slniecko:
MP Marge aplikovať sama na seba sa to nedá. Ako nejaké techniky hej, ale už v princípe ten terapeutický vzťah nenahradíš.
Presne!!! A ja to rikam porad, ze kazdy terapeut potrebuje sveho terapeuta, tak musim jit prikladem 
Kokoska no blbě mi je eště teď, když si na to vzpomenu.
Reakce na Kokoska:
brrr jestli tam máte spíš vlhko, bude to asi užovka.
Doufejme, ale v dnesni dobe tezko rict, protoze lidi si muzou domu poridit v podstate cokoliv a kdyz jim to utece... Je to k neuvereni, ale my jsme jednou na houbach, to bylo jeste pred mym odjezdem do USA, takze tak 2003, potkali na louce chrestyse 
Gellnerova Žebra z hada 
hele a v tý tvojí práci vy nemáte někoho na pravidelnou psychohygienu personálu, supervize nebo tak něco? u týhle profese by to měla bejt skoro povinnost zřizovatele/zaměstnavatele, ne? 
my máme na chalupě v kompostu užovky - krásný, s měsíčkama za ušima
a v Praze se nám v kompostu líhnou roháči, heč!
brrr Ha vidíš!
Jděte s těma hadama do... tmy, nebo se mi o tom bude zdát!
Stěžuju si, že si nemám na co stěžovat, a stejně jsem nespokojená. Tak jsem se těšila po té pětileté blbárně s dětma doma na návrat do práce...a je to super, práce mě baví, ale je náročná a já jí vůbec nezvládám dělat, jak bych potřebovala. Furt jsem jednou nohou našláplá, odvézt děti ze školky, do školky. Čekat, jestli hlídací babička zrovna bude moct. Přilletím domů, a uklízet ten šílený bordel, co tu pořád máme, ač se snažím, jak se snažím, děti se neustále perou hádají, vřískají, já vřískám, nic nestíhám...Manžel se snaží, ale má ještě náročnější práci, takže tam nějaké dělení o domácnost a péči nefunguje. Ke všemu pracuji s docela mladým a většinou bezdětným kolektivem a pro mě nepřipadá v úvahu s nimi po práci nebo večer někam vyrazit, ačkoliv mi tohle fakt chybí (a to jsem jinak docela introvert), protože prostě pořád někam spěchám. Snažím se si říkat, že mám dvě šikovné zdravé děti, hodného manžela, mám kde bydlet, nouzí netrpíme, ale mám poslední dobou pořád pocit, že se asi zblázním a nevím, jak se srovnat... :-(. Jako vím, že jaký si to uděláš, takový to máš, ale muselo to ven, aspoň takhle...
Reakce na RoSa:
MP Marge
hele a v tý tvojí práci vy nemáte někoho na pravidelnou psychohygienu personálu, supervize nebo tak něco? u týhle profese by to měla bejt skoro povinnost zřizovatele/zaměstnavatele, ne?
Primo v praci ne, ale mame smlouvu s jinym zarizenim, kde bych si mohla domluvit sezeni placena zamestnavatelem. Jenze tam je limit - myslim, ze neproplati vic nez osm. To je fakt spis jako prvni pomoc, kdyz ma nekdo nejaky akutnejsi problem, treba depresi nebo sekundarni trauma. Navic tyhle kratkodobe programy se vetsinou zameruji na kognitivne-behavioralni terapii, kterezto ja nejsem velky fanousek.
Ja mam nastesti sice drahe, ale na americke pomery vyborne zdravotni pojisteni, takze nebude problem dojit si v podstate kamkoliv.
U me je spis problem, ze jsem vybirava a mam vysoke naroky na osobnost terapeuta
Jinak supervizi samozrejme mame pravidelne, ale ja bych se zase sefove nechtela sverovat s prilis osobnimi problemy...
MP Marge tak to je jasný - nemyslela jsem sezení se šéfovou, ale právě něco externě nasmlouvaného pro vás... tak to je fajn, že to pro akutní případy máte k dispozici
Pherenike jo, ten přechod z mateřské do práce je těžké období. Ale ono si to sedne, možná trochu slevte z nároků na pořádek a domluvte se s manželem, že aspoň jednou za nějakou dobu - 14 dní, 3 týdny - podle jeho možností -půjdete večer nebo odpoledne někam sama. Nevím, kolik je dětem, ty moje byly v době mého nástupu do práce ve věku 6 a 4, syn měl odklad do školy, tak aspoň nebyl další nervák. Začala jsem dělat to, že binec, který udělaly po bytě (pohozené papírky od sušenek, oblečení, roztahané knížky atd.) jsem vzala a hodila jim v pokojíku na zem. A nechala jsem je, ať se nad tím hádají jak chtějí. Dost rychle pochopily :)
RoSa Jo, v nasi profesi je to nutnost, rekla bych 
