Koukám, že ani v Berlíně to není lepší :) My se letos stěhovali do Saska a první zádrhel byl, že s náma největší místní realitka odmítla komunikovat v angličtině, na manželův meil prostě neodpověděli. Pak když se teda vzepjal a zavolal tam tak ho posílali od čerta k ďáblu, nebylo v podstatě možné mluvit jinak než německy (manžel na nějaké zákaldní úrovni umí, ale jistější si je samozřejmě v aj.) a přehazovali si ho jako horkou bramboru no a nakonec se tvářili, že vlastně nic volného nemají (byť jsme si na jejich stránkách našli asi 25 inzerátů...). Pomohlo až to, když s ním šel přímo na jejich pobočku jeho německý kolega, několikrát jim vysvětlil, že manžel nastupuje na univerzitě, mávali jim před očima pracovní smlouvou a pak nám tedy milostivě sjednali prohlídky. Tam už naštěstí agentka mluvila velmi dobře anglicky. Od té doby co se týče bytu v podstatě no problém, asi jsme protunelovali počáteční potenciálovou barierou, ale v tom červenci jsme z toho byli silně vycukaní. Holt daň za typické české jméno.... A to jim prosím to, že bude nastupovat na univerzitě opakoval pokaždé do telefonu a psal to i do meilu :)
S pojišťovnou a radnicí pak už problém nebyl, naštěstí měl vyplněný formulář z práce a šli jsme k referentce, která měla zaměstnance univerzity na starost (byť opět nemluvila anglicky). Ale konto v bance jsme otevírali natřikrát a ještě si nás proklepávali :) Samozřejmostí bylo ukázat pracovní smlouvu, doklad o bydlení, registraci z radnice a dva doklady totožnosti u každého....
No každopádně za těch pár měsíců co tu jsme jsem si minimálně o východě Německa přestala dělat iluze :)

